Damn girl

1. "Prosím?"

Popadnu složku a vyřítím se do obýváku. „Můžu se zeptat, co tady řešíte?!" skočím do rozhovoru své nevlastní matky a právníka. „Nic zlato," ztrapněně se před právníkem uchechtne a mávne nade mnou rukou. „Ty mi říkáš ‚zlato'? To asi chceš něco, co patří mně, hádám dobře?" prsknu po ni. Odporná blonďatá pitka, co si myslí, že MĚ může vydědit a dostat vše, co patří mně.

„Jdi do vedlejší pokoje a nezlob." Usměje se před právníkem a usadí ho ke stolu.

„Ne díky, zvládnu si říkat sama co budu dělat," stojím na místě. Právník se zvědavě podívá na mne a Jane. „Takže váš manžel," hluboce se nadechnu, „přepsal veškeré své jmění tady na slečnu Bellu s tím, že s vámi nechce mluvit, ani se jakkoli jinak domlouvat. Řekl, že si za svým rozhodnutím pevně stojí a nebude se pokoušet svůj názor měnit. Bohužel tímto, to pro vás končí a žádná šance, k získání čehokoli zde není." Rozesmála jsem se.

„A tady to máš ty kurvo!" ze zjištění, že jsem to řekl nahlas jsem si zakryla ústa, a poté se díky jejímu výrazu rozesmála znovu.

„Okamžitě odejdi!" prskla a odsunula svou židli, tak prudce, že spadla na mramorovou podlahu.

„Bohužel, já tady bydlím, což se o tobě již říci nedá," zamyslela jsem se, „jejda." Rozzuřeně se otočila na právníka a očekávala jeho pomoc. Žádné se jí nedostavilo. „Škoda," sarkasticky jsem dodala a nechala do sebe vrazit jejím ramenem. Když práskla skleněnými dveřmi a odjela ve svém starém křápu, oddechla jsem si.

„Slečno, bohužel i pro vás mám nepříjemnou zprávu."

„Poslouchám," usadila jsem se do pohodlné židle.

„Váš otec se s vámi chce shledat. Není v nejlepším stavu, a proto doufá, že přijedete, co nejdříve."

Odjel čtyři zpátky bez jakéhokoli oznámení a nechal mě a bratra tady s touhle vymetenou blonďatou krávou a teď chce ať jedu za ním? Nedostala jsem od něj nic jiného než jednu sms, ve které mi řekl, že ho nemám hledat. Se svojí odpovědí jsem si nedala moc záležet a odpověděla mu slovy „neboj se, to po tvém útěku nemám vůbec zapotřebí". Dokonce ani při havárce a smrti bratra mi nenapsal a od té doby jsem jej začala nesnášet.

„Byl by moc rád, kdyby jste dojela Kalifornie za ním."

„Aha?! Čeká, že po čtyřech, kdy se na mě vysral, i když umřel Dave, tak že JÁ pojedu do Kalifornie za ním?!"

„Dovezl jsem vám auto, které poslal a máte jim přijet. A Zaca, který se o vás postará."

„A co vila?"

„Již je k prodeji."

„Aha, SKVĚLÝ, nemám teď pro jistotu ani kde bydlet!" prskla jsem a vyběhla po schodech nahoru. Hlasitě jsem třískla dveřmi a vlezla do šatníku. Nehodlám si srát na hlavu. Jestli mě chce, má mě mít, ale nebudu s ním déle, než budu muset! A co jsem, nějaká neschopná malá holka, co potřebuje ochránce?! Vytáhla jsem svůj kufr a začala je do něj házet. Ať si nemyslí, že mu skončím kolem krku! To je to poslední, co bych udělala! Agresivně jsem se převlékla co krajkového tílka, černých upnutých riflí a černé mikiny s kapucí. Nevhodným a možná až trochu odvážným oblečením jsem zaplnila většinu kufru a poté tam dala i něco slušného a drahého. Se světlehnědými vlasy jsem si udělala drdol a sluneční brýle si nasadila na oči. Mobil jsem zastrčila do zadní kapsy riflí, sluchátka si strčila do uší a s kufrem seběhla schody. „Bella?" zarazila jsem se. „Jsem Zac." Podívala jsem se na muže sedícího na pohovce vedle sochy. ZAC!!?? ZAC EFRON? „Ano jsem Zac Efron, wooow," dodal ironicky a protočil oči. Lapala jsem po dechu. ZAC EFRON SEDÍ V MÉM DOMĚ, NA MÉ POHOVCE A PROHLÍŽÍ SI MĚ! Zčervenala jsem. Totálně jsem se zastyděla sama za sebe a stála. „Ano, tvůj otec je pěkný kretén, ale pomáhám a pracuji pro něj," utrousil a očekával, že něco řeknu. Štípla jsem se, abych se probrala.