Stáli tam jako zkamenělí. ,,Většinu z nás oni zabít. My tu žít své životy, oni přijít a vše zničit. Oni usadit se v našich městech a říkat že oni být původní. Ale oni být nepůvodní! Oni vyvraždit naše planeta!" Rozkřičel se, až tak že ho někteří museli opět zklidňovat. Poté co se trošku zklidnil, pokračoval: ,,Oni nám vzít naše ženy a muže. Oni udělat z nich vojáky a služky, oni být zlí! Prosím, pomozte nám." Klekl si před Finna na kolena a začal prosit. Vojáci s modrou barvou kůže znervózněli. ,,Zabijeme je. Je to náš úkol - my musíme." Roland, aniž by čekal na odpověď, prošetřil hlavu jejich mluvčímu. Lidé v otrhaných šatech k muži okamžitě přiběhli s pláčem. Nikdo nebyl schopný slova. Muž ležel na zemi v louži krve, Roland vypadal rozhozeně, že ho nikdo nenásledoval. ,,Tak na co čekáte, zabte je! Všechny do jednoho!" S křikem se rozběhl proti měšťanům. ,,Ne." Katherine stála přímo před Rolandem a neměla v plánu se pohnout. ,,Nikdo další dnes nezemře. Podívej se na ně, to my jsme teď ti co ničí tuto planetu. Královna, lhala nám, nepřišli jsme zachránit planetu, přišli jsme jí vyhladit. To ona je škůdce, ne tito lidé! Copak to nechápeš?" Katheriina slova zafungovala, Roland odložil zbraně a otočil se na odchod. ,,Jdeme. Máme nevyřízené účty s královnou. Nechte je jít, za nic nemůžou." Řekl Finn. Vojáci šli kousel za nimi, ale po nějaké době se zastavili. ,,Nesplnili jsme náš úkol. Už nemáme proč žít." Než stačil kdokoliv jakkoliv zareagovat, přiložili si pušky k hlavě. ,,Ne! Nedělejte to!" Snažila se Katherine, ovšem než k nim stihla doběhnout, všichni najednou stlačili spoušť. Jejich těla bez života popadala k zemi. Nikdo netušil proč to udělali. ,,Jdi k jednomu blíž. Mám pocit, že jsem něco zahlédl." A opravdu, měli na svém krku zlaté malé destičky. Všichni. ,,Nevím jak ty, ale tohohle jsem si všiml i u ostatních. Například u sluhů, nebo i u těch jak nás přivítali. Pamatuješ?" ,,Pamatuju. Ale co to je? Nebo spíš, na co to je." Nějakou dobu by se tam ještě dohadovali, ale Roland je už zavolal na odjezd. Že prý si toho nemají moc všímat a mají to tam nechat.
,,Co to bylo? Proč by to dělali?" Seděli ve velkém autě a uvažovali co to mělo znamenat. Finn navrhl, že by se na to měli zeptat královny. Katherine souhlasila, ale Jerry byl proti. ,,Nejsem si jistý jestli je to dobrý. Co když nám taky něco udělá? Jestli si myslíte že za to může ona, je dobrý nápad za ní jít?" V tom měl pravdu, jestli za to mohla ona, měli by se jí bát ještě více. V autě s nimi byl jediný Roland, zbytek byl mrtvý. Mrtvoly stráží našli v autě, takže jeden z nich musel řídit. Ten někdo byl Roland, protože Katherine, Finn a Jeremy chtěli být sami.
Seděli a přemýšleli nad královnou, avšak vysoký hoch s kudrnatými vlasy byl myšlenkami někde jinde.
Ležel na zemi, stratil se v lese. Matka o něj určitě bude mít strach, říkal si. Zmateně pobíhal mezi stromy, hledajíc svůj domov. Znovu upadl. Poškrábal si tvář, z rány se mu valila krev. Najednou se před ním objevilo děvče ve fialových šatech. Přiběhlo rychlostí blesku, než se nadál, stálo před chlapcem. ,,Jsi v pohodě?" Nejistě se optala a podala mu ruku. Tehdy ještě stydlivý hoch se s její pomocí zvedl. ,,Co tu děláš? Zde ti mohou ublížit." ,,Jsem Finn. A ty?" Uculil se, až se ukázaly jeho dolíčky. ,,Jsem Lenny. Nepotřebuješ teď odvést domů? Mám pocit, že jsi se malinko ztratil." Přikývl. Děvče ho vyvedlo z lesa, ukázalo mu cestu domů.
,,Finne, stalo se něco?" Vrátil se zpět do reality, kde Katherine luskala svými prsty před jeho obličejem. ,,Ne. Jo. Vlastně jo. Vzpomněl jsem si na jednu dívku." Katherine vypadala udiveně a Jeremy na tom nebyl jinak. ,,Když mi bylo asi tak dvanáct, ztratil jsem se v lese. Lenny - tak se jmenovala ta dívka. Pomohla mi najít cestu zpět. Ještě jsme se pár měsíců, možná že i pár let, scházeli. Ale jednoho dne, už nebyla na našem obvyklém místě. Ani následující dny tam nebyla. A jediné, co co jsem o ní věděl, bylo že nebyla normální člověk. Měla nadpřirozené schopnosti, i když se mi je snažila zatajit. Nikdy jsem ji pak už neviděl."
,,Jsme tu!" Přerušil je Roland, který bezstarostně vystupoval z auta. ,,Půjdu za královnou. Musím jí zastavit." Světlovláska si vzala své věci a vyrazila přímo k paláci. ,,Počkej. Půjdu s tebou." Přišel za ní Finn. Jeremy se k nim chtěl také připojit, ale Roland ho zastavil, že pro něj má nějaký důležitý úkol. ,,Hlavně ať se ti nic nestane." ,,Katherine, je mi šestnáct. Umím se o sebe postarat." Rozloučili se a vydali se opačnými směry. ,,Šestnáct? Vypadá tak na čtrnáct." Podotkne cestou vysoký mladík.
,,Královno Evelyn. Co jste zač." Otevřeli velké dveře, za kterými se skrývala nic netušící královna na svém trůně. Zhluboka se nadechla, rozhodla se jim říct co už tak dlouho tajila. ,,Jsem vaše matka."
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasía,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
