. out of love .

o n e

,,Vážně musím? "
Zeptala jsem mého nejlepší kamaráda, který mě má tak moc rád, že mě donutil před začátkem školy jít na Jeffa párty u něj doma. Říct že jsem byla nadšená ? Ani trochu.
,,Ano vážně musíš. Stejně už si oblečená a akorát čekáme na mě" nahodil Taylor na mě svůj úsměv. ,,Dobře, dobře už jdu" vyšla jsem z pokoje a po cestě potkala mamku, která nevěřila vlastním očím že mě Taylor dokázal vytáhnout z postele. Je faktem že já jsem ten typ holky co strašně ráda tráví čas se svými kamarády, ale je taky faktem to, že ráda válím svoji zadnici v posteli.

Né že bych byla nějaké líné prasátko, to ne, ale moje poslední kalba nedopadla moc dobře. Vlastně si ani nepamatuju jak jsem se dostala domů. Naštěstí jsem tam byla s Taylorem, což znamená ze on byl asi ten co mě přivedl domů, protože pak fakt nevím jak jinak. Sešli jsme schody a obuli si boty a vyrazili jsme.
Mezi mnou a Taylorem nikdy není žádné ticho ani nic tomu podobné. Známe se už od narození s pořad si máme co říct. ,,Tak co jak se těšíš na nějaké pitíčko? Já za sebe musím uznat ze docela jo. Hlavně jsem slyšel, že Jeff má jedny z nejlepších kaleb které ve městě jsou." nad tímhle jsem začala přemýšlet.
Je "zázrak", pouze v uvozovkách, že jsme se na Jeffovu party dostali. Nepatřím mezi ty lidi, kteří jsou populární, to vůbec, ale patříme mezi ty o kterých lidi vědí, ale nezajímají se o ně. Jediné, kde jsem známa a to musím uznat ze stoprocentně hodně je mezi učiteli.

Když jsme došli k danému baráku, ha baráku fakt ne. Tahle vila byla obrovská jak ani nevím co a počet lidí? O tom radši ani nemluvím. Vešli jsme dovnitř a hned jsme šli hledat pití, protože jsme mysleli na to stejně a to na to, že pokud neseženeme pití tak to tady nepřežijeme. Taylor odběhnul bůh ví kam a já jsem si šla vzít nějaké pití z kuchyně.