Síla důvěry [Dokončeno]

Stráta

,, Ahoj Dio". ,, Ahoj Terezo, jak ses měla o prázdninách". ,, Dobře, a ty"? ,, Ušlo to. ,,Kolik vlastně je" zeptala se mě Dia. ,, Je za deset minut osum". Tak už půjdeme řekli jsme téměř ve stejnou dobu a šli do školy, do které se člověk jako mi po těch dvou měsících volna opravdu těší.

,,Ale no tak Felixi". Vyšlo ze mě, když mi někdo zakryl oči rukama.
Ruce se pomalu rozevřely a já se prudce otočila. Ano byl to Felix. Objala jsem ho a políbila.
,,Jak ses měla"? ,, Dobře, a ty"? ,, Léto bylo boží ale tys mi chyběla". Řekl a znovu mě políbil. ,,Terezo jdeš "? ,, Ano už jdu". To na mě zavolala Diana. Naposledy jsem ho políbila na tvář a rozeběhla se za ní.
,,To je dost že jdeš ty Jůlie". Řekla a začala se šklebit tak jak to umí jenom ona. A mě to náramně pobavilo.
Ve třídě jsme si sedli do předposlední lavice u oken a pak následovala naše obvyklá diskuze.
Za nás se posadil Felix a David což je jeho nejlepší kamarád.
Zazvonil zvonek a dveře do třídy se otevřely a v nich stála ,, to snad nemůže být pravda" ta nejhorší učitelka na celé škole.
Celá naše třída jí říkala čarodějnice, protože vypadala jako by jí trefil blesk. Černé vlasy jí trčely všemi směry a křivý nos který byl už několikrát zlomený se přikláněl k levé straně.
Musím upozornit že jsi ten nos jednou zlomila kvůli nám. Protože klukům se na schodech povedlo rozlít vodu a než ji stihli utřít tak po ní uklouzla.
Podle mě si to zasloužila, neboť všechny jenom tyranyzovala. Například udělovala obrovské tresty za malé prohřešky.
,, Dobrý den třído". Zvolala chraplavým hlasem a s podezřelým úšklebkem spočinula pohledem zrovna na těch dvou kumpánech kteří mohli za to že si zlomila nos.
Ti dva zbledli jako stěna a doslova skameněli. Tak ať se nám nikdo nediví že jí říkáme čarodějnice.
,,Proč zrovna čarodějnici proč né kohokoliv jiného"?
Ozvalo se vedle mě.
Po zbytek hodiny všichni seděli jako pěny a poslouchali tu zrůdu která doslova s radostí četla ze školního řádu co všechno nesmíme nebo naopak musíme dělat.
Crrrrr...
Sláva zvonek.
Všichni jsme popadli naše školní tašky a vyběhli že školy jako šílený.
Před školou jsem se rozloučila z Dianou a počkala na Felixe který za pár minut vyšel ze dveří.
Objal mě a pak mi zašeptal do ucha že má dva lístky do kina a že jestli bych chtěla tak by mě do něj dneska vzal. Já se k němu jenom naklonila a řekla. ,,No jasně že chci". A políbila jsem ho na tvář. On se jenom usmál a řekl. ,,Tak dobře v sedum na nádraží. ,,Tak dobře".

Na nádraží 18:55
Konečně bude sedum a já se už nemůžu Felixe dočkat. Je to velký tajnůstkář a na překvapení si potrpí. Není to poprvé co jdeme spolu na film a já nevím ani jak se jmenuje.

,,Ale no tak". Vypadlo ze mě když mi někdo zakryl oči rukama. A pak mě políbil na krk. Musím přiznat že Felix je vážně romantik. Pomalu mi odendal ruce z očí a milé se na mě usmál. Přijíždí vlak a my jsme do něj nastoupili.
Po příjezdu do kina šel vyzvednout lístky a já si sedla do jednoho z křesel které bylo před kinem. Do křesla vedle mě se posadil středně velký chlap. Nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost, jediné co mi vadilo bylo jeho neustálé zírání na mě. Konečně přišel Felix a ten člověk se zvedl a odešel pryč. ,,Kdo to byl"? Zeptal se mě. ,, Nevím ale byl divný".
,,Tak pojď film za chvíli začíná". Řekl mi, chytil mě za ruku a odvedl mě do vnitř.
Film byl naprosto perfektní.
Felix má prostě dobrý vkus.
Po filmu jsme jeli spátky vlakem a na nádraží si dali pusu na rozloučenou a šli domů.

Druhý den
To je zvláštní, před školou na mě vždycky čeká Diana.
No nic třeba už bude ve třídě.
Tak jsem vešla do školy. Ale ani ve třídě nebyla. No nic třeba je u zubaře tak já ji po škole zavolám. A s touto myšlenkou si sednu do lavice. O přestávce se mě Felix zeptal co se děje, protože on na mě vždycky pozná když mi něco vrtá hlavou. ,, Jenomže Diana nepřišla do školy a ona vždycky napíše správu co se děje, a tentokrát nic".
,, Prosimtě po škole jí zavoláš".
Uklidňoval mě a pak mi dal pusu na čelo. ,,Už se netrap". Tahle slova mě jako kouzlem postavila na nohy. Proč tu vlastně hysterčím třeba má jenom vybitou baterii v telefonu.
Zbytek dne už probíhal v klidu.
Po škole hned volám Die ale nikdo to nebral. ,,To je divný".
Šla jsem k ní domů ale tam byla pouze její matka. ,, Ahoj Terezo už ze školy, a co Dia kde je". Tahle slova mi vyrazila dech. ,, Ale Dia dneska ve škole nebyla". ,,Jak to ". Zděsila se její matka a musela si sednout, jinak by se určitě skácela k zemi. ,,A kde je" vyptávala se mě dál. ,, To já nevím. Nebere mi telefon". Dianin táta byl policista a tak okamžitě vyhlásili pátrání. Ale nic se nenašlo. Z výpovědi obou rodičů bylo znát že ráno odešla do školy ale zřejmě tam už nedorazila. Bylo mi jako by mě někdo probodl a doslova jsem se skácela na zem.

,,Kde to jsem"? ,,V nemocnici". Ozval se něčí hlas. ,,Jak dlouhou už tu jsem"? ,,Tři dny". Zněla odpověď. Moje oči se pomalu rozkoukávaly a já u viděla sestřičku v bílém plášti. ,,Co se stalo". ,, Skolabovalas". ,, Někdo tu na tebe čeká". Usmála se a pak lehce otevřela dveře. ,, Felixi ". Vypadlo ze mě když jsem poznala tu milou a ustaranou tvář. ,,Nechám vás chvíli o samotě". Řekla sestřička a odešla. Felix tam chvíli jen tak stál, strašně se klepal a vypadalo to že se každou chvíli rozbrečí. ,, Felixi ". Má slova jako by ho probudila. Rozběhl se k mému lůžku a silně mě stiskl ve svém náručí. ,,Já se tak strašně bál. Bál jsem se o tebe". Řekl mi a stiskl ně ještě víc. ,,Už je dobře" Políbila jsem ho na čelo a sklesla mu hlavou na jeho rameno. Podle toho jak vypadal. Tak otázka zda tu ty tři dny byl se mnou byla zbytečná. Byl tu celou dobu. ,, A kde je Diana"? Felix se na mě podíval a nemusel mi nic říkat i skrze slzy v očích bylo vidět co chce říct. Po tváři mi stekla slza. ,,Diana se nenašla". Felix jen tiše přikývl. A já se rozbrečela docela. Přišla sestřička a řekla že jestli chci tak už můžu jít domů. Přikývla jsem a Felix mi pomohl vstát. A sakra malé zavrávorání a už mě vítala zem ale Felix mě zachytil. Díky bohu. ,, Děkuji" ,,Nemáš zač". Šli jsme z pokoje a ven z nemocnice před kterou stála černá škodovka ve které seděl táta.
Felix mi pomohl do auta a pak si ke mě přisedl. Má hlava klesla na jeho rameno a on se na mě mile usmál. Jeho úsměv rozehnal moje chmurné myšlenky a já zase začala myslet pozitivně.