Popelka//CZ FF✔

27.

,,děláš si prdel?" cukla jsem sebou a přesunula pohled na Zayna. ,,Kolin vypadni" přikázal ji. Ona se na mě soucitně podívala a odešla. Přála jsem si, aby zůstala... Nechtěla jsem mu čelit samotná. ,,nemyslela jsi to vážně, že ne?" zavřel dveře. Byl v klidu, čemuž jsem se divila. ,,já nevím" zajela jsem si rukou do vlasů. ,,myslíš, že bych si jen tak vybrala kluka, který spal s polovinou školy? Vždycky se mi takoví lidé hnusili a pak přijdeš ty a rozkopeš mi city" nevěděla jsem co to melu, ale byla to pravda. Hnusná pravda... Nevěděla jsem co k němu cítím a možná, že jsem se tomu i chtěla bránit... ,,od té doby co jsem se s tebou sblížil jsem s nikým nespal. Jenom s tebou" posadil se na postel a za ruku mě stáhl vedle něj. Zaskočil mě tím a byla pravda, že jsem mu moc nevěřila... ,,myslím to vážně. Žádná holka mi ještě nebyla tak blízko jako ty. Jedině máma, ale to není to samé" přejížděl mi palcem po hřbetu ruky. Vypadal jako malý chlapeček, co něco provedl a teď se omlouvá. Nevěděla jsem co mu k tomu říct. ,,nechci abys do mě byla zamilovaná. Já ani nevím jak bych se k tomu postavil" zvedl pohled od našich rukou k mému obličeji. ,,nechci ti ublížit" zašeptal a políbil mě.

,,musím jet. Večer jedu závod. Pojedeš taky?" otočil se na mě Zayn, když se zvedl z postele. ,,nemůžu. Musím být tady. Matka to tak nařídila" protočila jsem očima a na postel si lehla. ,,proč jsi vůbec tady?" nakrčila jsem nos a zvedla k němu hlavu. Jako kdyby mu to nemohlo dojít. ,,dělám problémy a bavím se s tebou a klukama. Zakázala mi to" dala jsem hlavu zpátky a zavřela oči. V noci jsem moc nespala a pořád mi bylo špatně. ,,pokud si myslí že děláš problémy ty, tak nezná ještě nás" políbil mě. Zapletla jsem mu prsty do vlasů na týlu a přitáhla si ho blíž. Nechala jsem myšlenku na city stranou a užívala si chvilek se Zaynem. ,,pojeď se mnou. Budeš u nás a pokud si něco tvoje matka zkusí, tak skončí špatně" zašeptal mi těsně u rtů. ,,jak ses vůbec dozvěděl, že jsem tady?" zamračila jsem se. Došlo mi až v tu chvíli, že jsem mu to neřekla. ,,dostal jsem to z jedné z tvých sester. Nechtěla mi to říct, tak jsem to z ní málem vymlátil" zvedla jsem obočí. ,,ty jsi blbý, vážně" zakroutila jsem s úsměvem hlavou a pohladila ho po tváři. ,,pojeď se mnou" zvedl se a za ruce mě vytáhl na nohy. ,,musím se domluvit s tetou" položila jsem si hlavu na jeho hruď. Nikam se mi nechtělo. Chtěla jsem zůstat v pokoji s ním a nic nedělat.

,,dávej na sebe pozor" zašeptala jsem mu do hrudi. ,,je to jen závod" zasmál se a objal mě kolem ramen. ,,ale za jakých podmínek" zvedla jsem k němu hlavu. ,,zvládnu to" protočil očima a políbil mě. Všude kolem byli prý jejich nepřátelé a co jsem tak viděla, všichni u sebe měli minimálně dvě zbraně. ,,hlavně na sebe dávej pozor ty a od kluků se nehni ani na krok. Tentokrát mě poslechni, rozumíš?" pohladil mě klouby po tváři a rozhlédl se kolem. Začal se mračit a já se koukla stejným směrem. O zeď tam stál opřený nějaký muž se strništěm a vypracovanou hrudí. ,,běž za klukama" pustil mě a šel k tomu muži. Někdy mě hrozně štvalo, že mi nic neříkal, ale nic bych s tím neudělala. ,,co je to za chlapa?" kývla jsem k němu a Zaynovi, když jsem přišla k Zaynovi a Harrymu. ,,jeden z vůdců menších gangů" přitáhl si k tělu nějakou blondýnu Harry a sjel ji pohledem. Byla víc nahá, než oblečená. ,,bože. Co děláš?" protočila jsem očima nad Harrym a otočila se k Louisovi. Skláněl se nad notebookem a mračil se. ,,někdo se snaží dostat přes systém Zaynova auta, aby ho mohl ovládat" praštil rukou do stolu a já nadskočila. ,,sakra ten má vydrž. Má zablokovaný přístup na dvě minuty. Jestli se přes to dostane, Zayn umře. Nesmí jet" rozhlédl se kolem a ve mně hrklo. Pohledem jsem se ho snažila najít, ale nikde nebyl. ,,Harry problém dělej pojď" odtáhl ho od blondýny a já od nich odešla. Nebylo to poprvé, co se někdo snažil Zayna zabít, ale stejně jsem měla strach. Měl na mále.

Křik, výstřely, pískot gum a strach. Vše kolem jako kdyby se začalo točit. Celá zadýchaná jsem doběhla na závodní dráhu. Všichni už vyjeli a Zayn to jen tak tak ubrzdil, aby do mě nenarazil. ,,sakra Megan co to děláš?" vystoupil a rozhodil rukama. ,,nesmíš jet Zayne" vyhrkla jsem se slzami v očích. ,,co to kurva meleš?" stoupl si přede mě. ,,Louis on... Někdo se ti snažil dostat do auta a on ho zablokoval ty... Mohl jsi umřít" mlela jsem páté přes deváté. ,,cože?" nechápal. Čekala jsem to, protože moje vysvětlení nebylo moc srozumitelné. Ty pohledy všech přítomných lidí, co nás sledovali, mi byly nepříjemné. ,,někdo tě chtěl zabít. Louis to na chvíli zarazil, ale ne úplně. Mohlo se ti něco stát" opřela jsem si hlavu o jeho hruď. ,,mluvíš blbosti Megan. Nic se nemohlo stát, ani nestane" Vážně mi nevěřil?

Měla jsem chuť mu jednu vrazit, že si myslel, že si vymýšlím, ale udržela jsem se. Neměla jsem mu to jak dokázat, ani Louis nebyl poblíž, ale byla jsem ráda, že stojí přede mnou- živý a zdravý. ,,Meg já musím jet. Tohle je vážně důležitý závod" pohladil mě po vlasech. ,,nemůžeš. Prosím nejezdi. Něco se ti stane. Věř mi" zvedla jsem k němu oči plné slz. ,,nic se mi nemůže stát, vážně. Nech mě to zajet a pak se ti budu věnovat. Budu v pohodě" položil mi ruce na krk. ,,Zayne" zašeptala jsem a nechala slzy téct. ,,Meg nech toho" zakroutil hlavou a pak se to stalo. Výstřel, křik, slzy...