Proroctví: Počátek

Šepot

Právě teď sedím u stolu s teplým kakaem a s amuletem položeným na stole. Upřeně na něj hledím a představuji si jak se díky němu přenesu do nějaké Země nezemě a zažiju mnoho dobrodružství. A ano zjevně nejsem mentálně úplně v pořádku, ale proč to řešit? Jsem člověk s bujnou fantasii a mnoho nereálnými sny. Věřím v nadpřirozeno a je mi jedno, že si ze mne mnoho lidí dělá srandu, dokonce i má nejlepší kamarádka Josh.
Samozřejmě je mi někdy líto, že nesdílý mé nadšení z nadpřirozena, ale zvykla jsem si.
Z přemýšlení mě vytrhne zvonící telefon podívám se na display a nevolá nikdo jiný než Ta černovlasá vochechule jménem Josephin.
,, Hmm" brouknu do telefonu po přijmutí hovoru. ,, Bree! Mám pro tebe překvapení! Budeš nadšená" vychrlí na jeden nádech. Uchechtnu se, jo nadšená. ,, Tak co je to tentokrát?" můj otrávený tón nemohl jít přeslechnout. ,,Za týden ty a já tůra.." nenechala jsem jí domluvit a začala se řechtat jak ten největší blázen. Už jen ta představa mě dostává do kolena. ,, Josh nechci ti nějak kazit radost, ale já a tůra? Si upadla ne?" začala jsem se znovu smát až mi z očí vyhrkly slzy. Slyšela jsem jak si povzdechla ,, Bree nemužeš pořád trčet doma s hlavou v oblacích! Přestaň žít v iluzích a začni žít v realitě! Pochop, že draci ani žádné jiné potvory neexistují!" semkla jsem rty v úzkou linku. ,, Co je na tom tak špatného? A navíc jak pravil Einstein Víra je více než vědění" naštvaně jsem zavrčela jo tak to tady máme každý den.
   Každý den minimálně jedna hádka zkrz to, že jsem snílek který věří v "nemožné". Dle mého názoru není nic nemožné pokud v to věříte. Podle mě jsem na tomto světě z nějakého důvodu proč bych se jinak narodila v těle v jakém jsem se narodila?
   Z mého krátkého přemýšlení mě vytrhl naštvaný hlas Josephin.
,, Děláš si ze mě srandu?! Ty vážně patříš do blázince! Pochop, že takhle to nejde!" a s tím to típla. Naštvaně jsem hodila telefonem o zeď. Takhle je to pořád! Pořád nedokáže pochopit to, že už jsem prostě taková! Jsem snílek.
  ,,Nepotřebuješ ji." Šeptl mi tajemní hlas u ucha. Trhla jsem sebou a vyděšeně se začala rozhlížet kolem sebe. Nikde nikdo. ,,Kdo to byl?!" zeptám se roztřeseným hlasem byla jsem vyděšená k smrti, ale z nějakého nesmyslného důvodu jsem cítila i vzrušení. Ohh bože jsem divná...
,,Nikdo a zároveň někdo maličká" 
,,Co po mě chceš? A kde jsi?" bála jsem se hodně jsem se bála.
,, Zatím nic má milá... Jsem všude a zároveň nikde, jsem vzduch který dýcháš jsem temnotou kterou skrýváš" pověděl tajemně. Uchechtla jsem se
,,Tak ty jsi básník jo? Chceš mi ublížit?" zeptám se zvědavě.
Strach ze mě docela opadl a nahradila ho zvědavost.
,,Haha... No nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale myslíš, že bych to měl zkusit? Jen předce ruže jsou rudé,
Fialky fialové, kaktus zelený, hovno hnědý..."
,, Dost! Dost! To by stačilo! Pukne mi z tebe hlava!" řeknu nabroušeně. Bože Josh má asi pravdu... Patřím do blázince. Jsem tak zoufalá, že si mé podvědomí vytvořilo ten to hlas. Jsem blázen. Blázen který věří v nemožné. Po líčku mi steče jedna neposedná slza a po ní začnou téct další a další. Nechám amulet amuletem, hlas hlasem a rozejdu se do mého skromného pokoje. Tam se svalím na postel a rozpláču se. Jsem citlivka vím to, ale  co mám dělat? Kvůli svým snům jsem přišla o všechny jen Josh zůstala a i tu pomalu ztrácím. A nejen ji, ale očividně i svůj rozum.