Close to you ✓

-9-

Když jsme se vraceli domů, bylo něco kolem třetí ráno, ulice byly prázdné a na silnicích neprojíždělo ani jedno auto. Vlastně ani nevím, jak se to stalo, možná za to mohl ten alkohol, ale drželi jsme se s Chrisem za ruce. Jeho dotek mi byl vážně příjemný a posílal do mě zvláštní energii, kterou jsem ještě nikdy necítila. Ani jeden jsme nic neříkali a jen si užívali toho ticha a čerstvého vzduchu. Pustili jsme se, až když jsme konečně stáli u dveří od mého bytu a vzájemně si pohlédli do očí. 

,,Vážně děkuju za celý ten večer. Byla si úžasná a myslím, že si tě vážně zamilovali," vydechne do ticha. 

,,Užila jsem si to. Navíc byli všichni hrozně milí," pousměju se. 

,,Ale i tak vážně děkuju. Moc to pro mě znamená," zase mezi námi nastalo ticho, zatímco jsme si hluboce hleděli do očí. Najednou jsem viděla, jak jeho pohled spadl na mé pootevřené rty a začal se ke mně sklánět. V té chvíli jsem necítila žádnou paniku. Tak moc jsem chtěla, aby to udělal, že už jsem se ho nebála. Jenže těsně u mé tváře se zarazil a své rty přitiskl na mé čelo. Cítila jsem jeho vůni i teplo, co z něj vyzařovalo. Dokonce i jeho dech se odrážel od mé tváře. Ale tím to celé skončilo. ,,Sladké sny, Callie," s těmito slovy se otočil a zapadl do svého bytu. Byla jsem tak moc přesvědčená, že to udělá. Tak moc jsem to chtěla, což jsem si samozřejmě hned ráno, když jsem se kolem desáté probudila, vyčítala. Akorát jsem si udělala kafe, když se ozvalo klepání na dveře. Rychle jsem se upravila v zrcadle, než jsem otevřela, abych před Chrisem nevypadala, jak divoška. 

,,Tati?" vydechnu překvapeně. Rychle mu vpadnu do náruče a zhluboka se nadechnu vůně, kterou cítím pokaždé, když vejdu do našeho domu. ,,Co tu děláš?" odstoupím od něj a nechám ho vejít dovnitř. 

,,Copak nemůžu jen tak navštívit svou dospělou dceru a zeptat se jí, jak se má?" pousměje se. 

,,No dobře. Dáš si kafe?" zeptám se. S přikývnutím si sedna do křesla a já mu rychle udělám jednu porci kofeinu. 

,,Tak jak se ti tu daří?" začne, když si k němu přisednu a usrknu si ze svého hrníčku. 

,,Mám se dobře. New York je krásný a už jsem si našla pár přátel," přiznám a on je s úsměvem pokyvuje. ,,Ale co ty? Zvládáš to doma?"

,,Mary od vedle mi občas přinese nějaké jídlo nebo zákusky, ale většinou si vařím sám. Hlavně používám tu kuchařku od tebe," upozorní. Než jsem odjela, sehnala jsem mu kuchařku se zdravými jídly, aby nejedl pořád nějaké polotovary, ale i tak se vsadím, že jí ani jednou neotevřel. ,,Navíc mám novinku. Bratr se bude za měsíc ženit," překvapeně pootevřu pusu a pak se zářivě pousměju. 

,,Ale proč mi to nezavolal sám?" dojde mi a trochu se zamračím. 

,,Má s tím teď hodně práce. Chtějí to stihnout a mají na to jen měsíc, tak mě požádal, abych ti to vyřídil. A prý si s sebou máš někoho přivést," dodá. Tak to je přesně můj bratr. Vždycky se mi snažil někoho dohodit, ale já na to nikdy moc nebyla. ,,Co takhle, kdyby ses oblékla, provedla mě po tomhle městě a vzala nás někam na oběd?" navrhne. S úsměvem přikývnu a rychle se v koupelně připravím. Akorát jsem se oblékla, když se ozvaly dveře. ,,Dojdu tam!" a v té chvíli mě přepadl panika. Rychle jsem doběhla do chodby a strčila hlavu mezi dveře. 

,,Callie," přesune na mě Chris pohled, přičemž ho můj táta upřeně sledoval. 

,,Chrisi, co tu děláš? Jinak tati, tohle je můj soused a kamarád Chris Parker. Chrisi, to je můj táta," seznámím je. Vzájemně si stisknou dlaně a pak Chris věnuje pohled jen mě. 

,,Myslel jsem, že bychom šli dnes běhat dřív, ale jelikož máš návštěvu, tak to necháme na jindy. Mějte se a rád jsem vás poznal, pane Montgomery," kývne na nás a pak nastoupí do výtahu. 

,,Milý chlápek," utrousí táta, když zavřu dveře. ,,Mimochodem od kdy chodíš běhat?" v jeho očích se leskne pobavení, protože moc dobře ví, jak jsem na tom s láskou k běhu. 

,,Chvilku. Chris se mi nabídl a vlastně to není tak špatný, jak jsem si myslela. Aspoň mi padnou šaty na svatbu," ušklíbnu se.  ,,Tak pojď staříku, jdeme na prohlídku tohohle krásného města," za to oslovení mě pokárá pohledem a pak se oba vydáme do výtahu. Ještě venku jsem pohledem hledala, jestli neuvidím Chrise, ale pak jsme se s taťkou dali do řeči a já na něj zapomněla. 

Tak jaké bylo vysvědčení, dětičky? :D