High school [CZ - Niall Horan]

[05] Niall?

,,Jsi doma nějak brzo." vyhrkla na mě blonďatá osoba v kuchyni. Protočila jsem opět očima. ,,Sekla jsem se školou." řekla jsem se sarkastickým tónem. ,,Cože?" vyjekla. Podívala jsem se na ni pohledem alá: To jako vážně? a pak trochu zamrkala. ,,V téhle škole je jiné vyučování, než v té, do které jsem chodila dříve." snažila jsem se jí to nacpat do hlavy. Přikyvovala a pak se usmála. Nechápavě jsem se na ni podívala. ,,Co je?" její úsměv se ještě rozšířil. ,,To je nevíce slov, co jsi se mnou promluvila." viděla jsem, jak se jí zaleskly oči. ,,Co se to se mnou sakra děje?" zvolala jsem přes celý barák a pak letěla po schodech do pokoje.

Hodila jsem batoh na postel a svalila jsem se vedle něj. Bylo mi divně, chtělo se mi zvracet. Opravdu! Nelíbila se mi konverzace s mámou a už vůbec ne líbačka s Harrym. To vše se mi nelíbilo, bylo proti srsti! Všichni ti kluci, fotbalisti. I ty holky! Ať už ten kluk s havraními vlasy, přes kudrnáče až k blodáčkovi, na kterého nemohu přestat myslet! Kurva Liz! Vspamatuj se! Nejsi tenhle typ! Nemůžeš se zamilovat!

Zavřela jsem oči. ,,Jsi hezká." před očima mi přeběhla dnešní chvilka. Jak se na mě podíval těma jeho modrýma kukadlama. A pak ten jeho pohled, když jsem ho odmítla. Otevřela jsem oči a utřela si slzu, co mi zůstala na tváři. Prohlédla jsem se v zrcadle. Rozmazané oči, ale jinak jsem vypadala tak jako vždycky.

,,Nemáš hlad?" ozvalo se ze zdola. ,,Ano mám." byla odpověď. Pak se ten dotyčný zasmál. Trošku jsem zamručela. Jack je doma. Jak nečekané! Když se tak zamyslím, nevím, proč ho tak nenávidím. Nemůže za to, že se zamiloval. Nevyčítám mu to, ale táta je prostě táta. Nikdo nebude jako on. Ani Jack ne!

,,Hej ségra!"  vlezl do pokoje Michael a já se otočila zády k němu a vlhčenými obrousky si odličovala oči. Neměla bych brečet, protože pak vypadám jako trotl. ,,Co je, bráško?"  utřela jsem si naposledy oko a byla jsem překvapená, jak můj hlas zní. Naprosto jinak! ,,Ty jsi brečela?" uchichtnul se. Měla jsem sto chutí mu říct ANO ale jen jsem zakývala hlavou. ,,Fajn. Ty dneska jdeš na Jackův večírek?"  svalil se mi na postel. Zakývala jsem hlavou. ,,Hned využiješ situace, co?" svalila jsem se vedle něj. ,,Tak jdeš, nebo ne?" vyzvídal dál. ,,Jasně, že jo!" skoro jsem to vykřikla. Strašně jsem se těšila! ,,Ty znáš toho Horana?" zeptal se a začal si hrát s pramínkem mých vlasů. ,,S kým?" zvedla jsem obočí a snažila se vzpomenout na někoho s takovým příjmením. ,,Toho Nialla. Blonďák, modré oči. Pořád se směje. Fotbalista." začal mi ho popisovat. Snažila jsem se potlačit úsměv. ,,Střelil mě míčem do hlavy. Takže jo." přikývla jsem. ,,Ptal se mě na tebe, na tréningu." odpověděl mi. Cítila jsem, jak ve mě narůstá už dlouho skrývaná radost. ,,Na co se ptal?" poškrábala jsem se zezadu na krku. ,,Jestli jsi zadaná..." začal větu a protočil očima. ,,A cos mu řekl?" zajímalo mě, co mu odpověděl. ,,No, že nejsi ten typ, co chodí na rande."  usmál se. Zvedla jsem levé obočí. ,,Co, že jsem za typ?" uchichtnula jsem se. ,,Přeloženo do normální řeči, to znamená, že kdyby tě pozval na rande, odmítneš ho."  vysvětlil mi. ,,Aha. A co ty víš? Co kdybych tu žádost přijala?" propojila jsem si prsty a zkoumala svůj loupající se lak. ,,Ty by jsi s ním šla?" zněl hodně překvapeně a zároveň pobaveně. ,,Možná." zvedla jsem rameny a uculila se.

Pak jsme se tomu oba dva smáli. Nechala jsem ho si myslet, že jsem si dělala srandu. Nedělala. Byla bych docela ráda, kdyby mě pozval. Možná bych dokázala prohodit s mámou více slov. Hey! Já jí právě řekla máma? No výborně!! *sarkastický tón*

Po celém mém pokoji se rozezněl můj mobil. Vyskočila jsem z postele a vzala ho dříve než Mike. Podívala jsem se na číslo volajícího. Nějaká směsice čísel, tahle kombinace čísel mi nic neříkala! Ale přijala jsem to. ,,Halo?" zvedla jsem obočí a otočila se směrem k Mikeovi, který se stále vyvaloval na mé posteli a založoval si ruce pod hlavou. ,,Kdo volá?" zašeptal. Pokrčila jsem rameny. Uchichtnul se. ,,Liz? Ahoj! Pamatuješ si mě? Trefil jsem tě míčem do hlavy." slyšela jsem tichý smích z druhé strany hovoru. Usmála jsem se. ,,Nialle." vydechla jsem a naznačila jsem Mikeovi, ať okamžitě vypadne z pokoje a nechá mě o samotě. Zvedl se a pak začal dělat ksichty a rukama srdíčka. Přišel ke mně a zařval do mobilu ,,Hej Horane, ona by na to rande šla!" a pak vypadl se smíchem pryč. ,,Fakt by jsi šla?"  slyšela jsem v jeho hlase radost. Nad tím jsem se musela usmát ještě více. ,,Jo šla." odpověděla jsem. ,,Tak fajn. Dnešek se dá počítat jako rande, ne?" zeptal se a mě překvapilo, jak jeho hlas zní. Nevím, jak to popsat, prostě jinak. ,,Tak to se už těším."  svalila jsem se na postel, která hnusně zavrzala. ,,Já taky. Vyzvednu tě ... ehm ... sedm?"  dohadoval se. Trošku jsem vyvalila oči. Sedm je asi za dvě hodiny! ,,Cože? Ehm ... Ne to nedělej, ta párty je jen pár kroků od domu, takže se potkáme tam."  vůbec jsem nevěřila, jak se to chovám!  Tohle jsem klukovi nikdy neřekla! Kde bydlím.

Celé dvě hodiny jsem se malovala a vybírala oblečení. Zvítězilo tričko bez ramínek, černá kožená bunda a černé skinny jeans, co mám tolik ráda! Mám dvoje: děravé a prostě jenom černé. Vzala jsem si ty s dírama, protože je mám upřímně radši.

Pak jsem si vzala do kapsy mobil a sešla po schodech dolů. Zamávala jsem Mikeovi, který zrovna telefonoval a já si rychlostí blesku obula boty. Pak jsem otevřela boty a ztuhla. ,,Nialle?" řekla jsem blonďáčkovi za dveřmi a ten se jen usmál.