VEPSANÝ SEN

Papírový zmetek

Naska šel pomalu uličkou vysokých polic, s drobnou hlavou neustále zakloněnou, až ho bolelo za krkem. Na chvíli se zastavil a s povzdechem si protáhl rozbolavělé tělo. Nejenže dřel jako mezek během výcviků v akademii, ale ještě musel odolávat psychickým i fyzickým narážkám jeho spolužáků.

Prej, že elfové jsou šlechetná a mírumilovná rasa, to sotva, proběhlo mu hlavou. Jako bych se ztrapnit neuměl sám. pokračovaly jeho myšlenky se vzpomínkami na mnoho nepříjemných příhod během přestávek mezi lekcemi.

Znovu se vydal splnit svůj úkol. Pro svoji matku by udělal cokoli, ale pochodovat po obří Hlavní městské knihovně a hledat tradiční elfí recepty se mu zrovna dvakrát nechtělo. Přesto si od matky půjčil propustku a vydal se její prosbu vykonat. Knihovnice ho s úsměvem poslala do oddělení číslo pět s ujitěním, že tato část knihovny je nejmenší. Už ale zapomněla vysvětlit, co v tomto případě pojem „nejmenší" znamená. Jak Naska brzy zjistil, sekce číslo pět měla šest řad vysokých polic. Pokusil se odhadnout jejich výšku.

„Táta by se do nich vešel tak desetkrát." Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas. Rozhlédl se kolem, ale zjistil, že tu nebyl nikdo, kdo by ho slyšel. Znovu pohlédl na police, sahající až k vysokému stropu. Aby na ně dosáhl, musel by vylézt po žebříku. Při té představě se mu drobná kolena rozklepala strachy. Použil tedy svůj vytrénovaný elfí zrak, který se naučil používat jako dalekohled. Bylo sice nemožné jakýkoliv obraz doslova přiblížit, ale dokázal přečíst i to nejvzdálenější a nejmenší písmo. Pomalu procházel mezi knihami a na každou se pár vteřin bedlivě soustředil. 

Prosím, jen ať není očarovaná, doufal v myšlenkách, když knihu stále nenacházel. 

Občas se stávalo, že některé knihy z nenadání zmizely. Nejprve se myslelo, že je brali šotkové, ale při bližším zkoumání vrchní knihovník objevil stopy po magii. Na tom by nebylo nic divného, i elfové používají magii, konkrétně přírodní. Všemi ale otřáslo zjištění, že příslušná magie byla umělá. 

Čistí čarodějové byli už s magií v krvi narození. Avšak s pokrokem alchymie byl nalezen způsob, jak magii do těla člověka přidat. Takový postup funguje na způsob zakletí, jediné, co k tomu potřebujete je Šangalův kámen a mocného čaroděje. Těm, co používají magii umělou se říká Zkažené krve. 

Ovšem, zpět ke knihám. Poté, co byly nalezeny stopy umělé magie se po knihovně rozmístili stráže, aby zloděje chytili. Žádný šotek ani zloděj to ale nebyl. Knihy se přesouvaly samy. Jako by je někdo začaroval a ony dostaly vlastní rozum. Začali zdroj magie sledovat a ten je dovedl do zazděné místnosti, ve které našli plno starých knih a archivů s prastarou zakázanou magií, ze které vychází magie umělá. Tak se přišlo na to, že tato silná magie z prastarých knih občas unikne a pár jiných knih posedne. Tato místnost je teď zamčená na několik západů za tlustými dveřmi a pro jistotu ještě za kovovou vysokou brankou. Kdo měl dost rozumu, vůbec se k této části nepřibližovat. 

Z myšlenek Naska vytrhlo jeho konečné objevení. Kniha byla na osmé polici od spoda, ve čtvrté řadě. Nebylo to nijak zvlášť vysoko, přeci jen se do výšky táhlo asi dalších patnáct polic, ale i přesto se Naskovi na žebřík vůbec nechtělo. Zdrceně na knihu hleděl. 

„A teď mám jako dělat co?" zašeptal Naska sám pro sebe a rozhlížel se, jestli nenajde něco, čím by knihu shodil. Knihovna ale nebyla zrovna místo, kde by se náhodně povalovaly přesně osm polic dlouhé tyče. Popuzeně se otočil ke své knize, posadil se začal si sundavat botu. Čím více si uvědomoval, že na knihu bez žebříku nedosáhne, tím více v něm proudil vztek. Všechnu svoji sílu soustředil do paže a mrštil botou po knize.

„Blbej slisovanej strome," zanadával si pro uklidnění. Jak očekával, kniha se pod jeho ránou jen lehce posunula. Bota se stejnou rychlostí odrazila a letěla zpět ke svému majiteli. Opět si ji nasadil, protože věděl, že házet botami po knihách by beztak ničemu nepomohlo. 

Něco těžkého mu přistálo na čele. Lebkou mu projela slabá bolest a překvepním lehce zavrávoral. Začal se táčet kolem dokola, aby útočníka našel. K jeho překvapení nikoho neobjevil ani jeho vylepšeným zrakem. Ze země zvedl knihu, která ho uděřila. Podíval se na její titulní stranu. Jak vychovat Vašeho zkaženého smrada. Naska si byl víc než jistý, že nešlo o tělesné výpary, které jeho otec vypouštěl až nepříjemně často. 

Pohlédl vzhůru. Jeho obočí se také poroučelo do nebeských výšin, když zjistil, že kniha Tradiční elfí recepty našich babiček vyděšeně poskočila zpět do své původní pozice, když zjistila, že se na ni Naska dívá. Náhle prázdné místo vedle ní mu řeklo víc než dost. Pobaveně se pousmál.

„Tak takhle ty na mě, ty jeden papírovej zmetku," řekl a útočnou knihu odhodil. Strach jakoby ho najednou opustil. Soustředil všechnu magii do svých chodidel a rozběhl se proti policím. Zachytil se za hranu, odrazil se od první police nohama a vyskočil. Díky tréninku uměl vyskočit vysoko. Vyletěl až k osmé polici, kde se vyděšeně krčily Tradiční elfí recepty našich babiček a rychle ji sebral. Ve vzduchu se zaklonil a dlším odrazem o polici si pomohl do přemetu. Lehce dopadl na nohy, s knihou přidžovanou u hrudi. 

„A mám tě, bestie."