Čim bylo později, tim jsme byli hlučnější. Teda ty ostatní. Já byla skoro zticha, jenom jsem je tak pozorovala. „Hej, Ang, pojď k nám!" Alex. Ani jsem se nemusela koukat. Ale stejně jsem neodolala a koukla se. Wau, on byl...bez trika. Málem jsem začla slintat. Ale myslím, že by si toho ani nevšiml. Tyjo, kolik toho v sobě měl... Vypadal fakt trochu děsivě. „Em, ne, díky, já zůstanu tady." Přestal se mnou zabývat a otáčel se za holkama v bikinách. To mě docela zamrzelo.
Dál jsem se koukala. A potom už to bylo divný. Půlka lidí brečela a půlka byla naštvaná, protože došla tráva. Začalo se to bortit a Vitt tam zase nebyla. Začlo to bejt blbý. Všichni si nadávali a prali se. Chtěla jsem odtamtud co nejrychleji vypadnout. Už dřív jsem si zjistila, že to je asi 500 metrů od většího městečka. Tak jsem si řekla, že se nenápadně vytratim, což v týhle situaci nebylo nic těžkýho, a najdu si tam nejde taxi.
Už jsem si chtěla jít pro věci, ale najednou jsem viděla Alexe. Vypadal, že je mu vážně hodně blbě. Napůl brečel a napůl se bál těch ostatních, co se tam prali. Mimochodem, už se praly i holky. Alex měl úplně vyřešeny oči a trochu jsem se bála, že je schopnej se zvednout a jít se utopit do bazénu, co byl hned vedle něj.
Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem pro něj došla a šla s nim do budovy, abych ho tam uložila ke spánku. Nejdřív jsem si sbalila věci a potom jsem se koukala na Alexe... A potom jsem šla sbalit věci i jemu. Rozhodla jsem se, že tady nemůže zůstat. Byl v takovym stavu, že by se odtamtud ani nedostal, kdyby třeba hořelo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem skoro neviděla Cindy. No, ona si poradí. Navlíkla jsem na sebe džíny a mikinu, na Alexe mikinu, aby si o nás lidi nemysleli, že jsme z bordelu nebo tak, a potom jsem se, táhnouc Alexe za sebou, vydala ke dveřím.
Otevřela jsem dveře a tam to vypadalo snad ještě hůř, než když jsem odcházela. Lidi se prali už i v bazénu. Naštěstí byli tak zabraní, že nás s Alexem nevnímali. Zapla jsem si na mobilu navigaci a po chvíli jsme došli do toho městečka. Tam to vypadalo, jako kdyby bylo 10 a ne něco po půlnoci. Naštěstí se mi podařilo najít taxi a odvést nás s Alexem k nám domů.
Ještěže jsou naši pryč, oddechla jsem si. Úplně vidim, co by si o nás mysleli, kdybych sem najednou přitáhla Alexe, kterej byl úplně namol a ještě k tomu trochu zhulenej. Dala jsem ho na mojí postel a byla jsem si jistá, že než se převleču, tak neodejde. Asi za 3 minuty jsem se vrátila. Alex pořád seděl tak, jak jsem ho tam dala. Nespal, což bylo překvapivý. Odvedla jsem ho do obýváku a dala mu vodu. K jídlu radši nic. Šla jsem s nim znova do mýho pokoje, nechala jsem ho, ať si lehne, otevřela okno a sedla si k němu. Jenom tam tak ležel a koukal na mě a pak se najednou zvedl. Chtěla jsem ho zase položit, ale on se nenechal. „Úplně se klepeš," řekl, „vezmi si mojí mikinu." Ani jsem si neuvědomila, že mám na sobě tílko a že fouká. „Ne," zastavila jsem ho, když si tu mikinu začal sundávat, „bude ti zima." Jenom se na mě kouknul pohledem vážně? a ty tady jako nemrzneš? „Já si dojdu pro svojí mikinu -" „Ne! Nechoď, prosím. Zůstaň tady." Tak jsem zůstala sedět, a když mi dal do ruky mikinu, tak jsem si jí oblíkla. Byla vínová s kapucí. On zůstal jenom v triku s krátkým rukávem, ale zase měl deku. Usmála jsem se. Sice byl opilej, ale pořád gentelman.
Potichu jsme si povídali. Potom jsem si lehla vedle něj a povídali jsme si dál. Asi po půl hodině už jsem fakt musela jít spát, protože hrozilo, že usnu u něj v posteli, a jelikož si ráno nejspíš nebude nic pamatovat, tak by to bylo divný. Sundala jsem jeho mikinu a hodila mu jí se slovy „vezmi si jí, ať nejsi nemocnej". Když si jí oblíkl, tak jsem si k němu sedla a objala ho. Objal mě taky a položil mi hlavu na rameno. Chvíli jsme tak seděli a potom jsem asi řekla teď nebo nikdy a políbila ho. Taky mě líbal. Nechtěla jsem přestat, ale musela jsem jít.
Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Tam jsem se otočila, se slzama v očích jsem zašeptala, „stejně si to nebudeš pamatovat..." a šla brečet do obýváku.
