Jako vy pane učiteli

Tak a co teď? To už je jako konec?

Nemohla jsem tomu uvěřit! Opravdu to fungovalo! Jásali jsme spolu s modrým týmem a zírali jsme na tu myš.” Je tu ale jedna komplikace”  poznamenala jsem a všechny pohledy padly na mě.” Copak”, zeptal se Isogai starostlivě.” Musí se to dostat do jeho krve a pochybuju, že nám dovolí mu píchnout injekci do těla”, odsekla jsem sarkasticky.” Ty máš plán ne”, otočila se na mě Okuda.” Plán je ve vývoji … a tohle je poslední kousek puzzle, co mi chybí”, odsekla jsem frustrovaně.” A Kaede nechtěla si se mnou mluvit”, rychle jsem odběhla od tématu. Přikývla.

Vyšli jsme ven k ruinám. Sedla jsem si na zbytek zdi a věnovala jsem jí nedočkavý pohled.” Tys u toho nebyla, když jsem ukázala svou pravou identitu”, začala a moje zvědavost ještě vzrostla.” Takže už mě nemusíš krejt”, pípla.” Chápu”, přikývla jsem s úsměvem.” Ještě něco”, zeptala jsem se čistě ze slušnosti. Zavrtěla hlavou. Tak jsme se vrátili dolů.

“Ayako opatrně”, vypískla teta… teda Kaede… a nebo… á já nevím jak ji mám oslovovat.” Dobrý teto”, ušklíbla jsem se.” Teto”, vykřikli zmateně ostatní. Teta si jen povzdechla.” Když si mi říkala Kaede, tak mi to ani nevadilo”, vytrousila a schovala si obličej do dlaní.” Kaede je jaksi sestra mojí matky, kdo to čistě náhodou přeslechl”, usmála jsem se.

Pak jsme se rozešli. Došla jsem domů, do svého pokoje a sedla jsem si za svůj stůl. Ozvalo se zaklepání.” Dále”, odpověděla jsem automaticky. Dveře se otevřeli a koutkem oka jsem zahlédla Karmu.” Copak se děje”, odsekla jsem nezaujatě, protože se mi v hlavě zrovna začal rýsovat plán. Karma ke mě přišel a z ničeho nic mě objal.” Eh… co děláš”, otočila jsem se na něj s otázkou v očích. Jen se na mě koukal s provinilým výrazem ve tváři.” Nechceš pomoct”, pípl a sklopil oči. Zírala jsem na něj jak na svatý obrázek. Přesně tohle jsem potřebovala. Ďábelsky jsem se usmála.” Samozřejmě, že můžeš”, odvětila jsem a otočila se zpět ke stolu.” A máš už plán”, vrátil se zase do normálu. Jen jsem přikývla.” A jakej”, vyzvídal.”, Uvidíš”, zasmála jsem se šibalsky.

Nastal čas na uskutečnění plánu. Koro-sensei si seděl uprostřed lesa obklíčen červeným týmem. Ano slyšíte dobře! Karma s červeňákama navede Koro-senseie k modrým a mě. To co červený neví je, že spadnou do pasti. Až tohle nastane tak přijdu na řadu já.

Seděla jsem, schovaná v křoví a čekala jsem na to, kdy sklapne past. Celá planina byla obklíčena modrými, pro jistotu. Nesmíme nic podcenit. Všichni ví, že já ho mám chytit, ale nikdo neví, jak to udělám. To budete čumět! Zasmála jsem se v duchu. Najednou se ozval výkřik. Vykoukla jsem a uprostřed planiny stál Koro-sensei. V ten okamžik vystřelilo moje chapadlo z mých zadních partií a obtočilo se okolo učitele. Všichni modrý vyběhli z úkrytu a píchli mu injekci s protijedem. Pak se všechny pohledy otočili na mě.” Ty taky?” přiběhla ke mě Kaede.” Těsně před tím neštěstím,” pokrčila jsem smutně rameny.

Boj byl dokonán. Z Koro-senseie se začaly vypařovat žluté kuličky až z něho byl zase člověk. Má práce tu skončila. Otočila jsem se na patě a šla k útesu a nechala jsem červený tým jak nasraně řve na Karmu, že je zrádce. Modří vypadali mírně zmateně ostatně i Karma. To už je teď ale jedno. Chystám se po škole do Ameriky jako vládní assassin a zároveň tam budu i studovat. Sedla jsem si na okraj útesu.

“Ayako kam jdeš”, ozval se známý hlas za mnou. Karma. Doběhl ke mě a sedl si vedle.” Proč si odešla”, ptal se skoro až ublíženým hlasem.” Moje práce tam skončila”, pípla jsem.” Ale to přece neznamená, že odejdeš”, usmál se.” Stejně se příští týden stěhuju do Ameriky tak proč”, odsekla jsem.” Do Ameriky”, opakoval po mě. Z jeho hlasu znělo, že má na krajíčku.” Nabídli mi tam dobrou práci i školu tak proč ne”, zamumlala jsem otráveně.” A proč nechceš zůstat tady já… já nechci abys odjela”, objal mě a já věděla, že prohrál svůj boj s emocemi. Najednou se zvedl a odběhl.

Dál jsem si užívala pohled na okolí.” Slečna Ayaka nepletu-li se”, ozval se hluboký mužský hlas. Rychle jsem se postavila. Přede mnou stál pan Karasuma a vedle něj Karma.” Slyšel jsem, že se chystáte do Ameriky”, začal a já polkla.” Co kdybyste to odvolala a pracovala pro nás”, podal návrh,” Japonsko taky potřebuje své vládní assassiny.” Jo jo Karasuma má pravdu Aye~”, ozval se další známý hlas. Sakra kolik vás ještě přijde!” Ah… Koro-sensei,” sklopila jsem oči.” Nebojte školu vám také zajistíme”, dodal. Zvedla jsem hlavu.” Dobrá”, souhlasila jsem nakonec a oba odešli.

Zbyli jsme tu já a Karma.” Jsem rád, že zůstaneš”, usmál se a přišel ke mě. Zavrtěla jsem hlavou. Pak jsem najednou ucítila jeho ruce okolo mého pasu.” Eh… hej… co”, zmateně jsem se na něj podívala. V ten moment mě políbil. Co? Jak? Proč? Po chvíli se odtáhl.” Já tě nikam nepustím”, zasmál se a políbil mě znovu.

____________________
Tak poslední kapitola...
Doufám, že se líbilo a snad u jiného příběhu😊
Pharao666
PS.: Vím, že Koro-sensei to nepřežil (spoiler), ale co tak mám alternativní konec...