Děsivé Povídky

Duše skrytá za klavírem

Bylo chladné říjnové ráno. Typické podzimní počasí kdy listí hrálo všemi barvami a alespoň na oko byl pohled na smogem utrápené město a lesy z paneláků veselejší.
Vracel jsem se z práce a musím říci,že radostně.
Jasně,každý je rád když se ozve pomyslný signál značící konec pracovní doby,ale o to nešlo. Mé povýšení. Konečně jsem byl doceněn. Pracoval jsem pro firmu,která se zabývala opravou starých či rozbitých hudebních nástrojů a vracela jim život.
Již od malička mne staré věci lákaly,takže když jsem tenkrát dostal nabídku pracovat právě zde,splnilo se mi vlastně přání z dob,kdy jsem byl ještě kluk a já tedy nemohl jinak, než ji přijmout. Ve firmě nás navíc pracovalo jenom sedm,což mi vyhovovalo. Velké kolektivy mne zneklidňovaly.
Jak jsem již řekl,byl jsem povýšen,navíc mi volal makléř,že konečně nalezl vhodný byt,který jsem sháněl již dlouho,protože ten který jsem obýval mi nevyhovoval. Ne,že by nebyly v okolí byty k pronájmu,ani nešlo o nějakou moji vybíravost,ale přál jsem si bydlet někde,kde se budu cítit dobře.Také abych to měl blíž do zaměstnání,jelikož dopravovat se každý den dvěma tramvajemi přes celé město,byla přinejmenším nepříjemná každodenní komplikace.
Bydlel jsem v celkem pěkném bytě,nemohu říci,že ne,ale od doby co se přistěhovali noví nájemníci nastalo peklo. Hádky, křik a hluk byly na denním pořádku a to pro mne bylo znamením pro změnu.
,,Dnes se mi daří" zamumlal jsem si sám pro sebe.
Domluvil s makléřem schůzku v jeho kanceláři na další den kvůli ukázce bytu,který se nacházel v jednom starším domě v klidné části prašného města,kde byl alespoň lehký náznak přírody a těšil jsem se až si svůj doufám, nový domov prohlédnu.
V dobré náladě snad ani nevnímajíc hlučné sousedy jsem se jako vždy doma najedl,věnoval potřebný čas koupeli spolu s hygienou a chystal se spát. Postel mne dnes doslova lákala,takže jsem ani nedokoukal oblíbený seriál a uložil se ke spánku.
Zdál se mi zvláštní sen. Většinou si sny nepamatuji,ale byl to jeden z těch živých snů, které vás doslova vtáhnou a vám připadá jako by to byla skutečnost.
Zdálo se mi,že vidím dům. Hodně starý se známkami času,který se na něm podepsal. V tom snu vstupuji do místnosti s klavírem a slyším z něj vycházet tklivou melodii...
To je asi jediné, co jsem si ze sna zapamatoval. Zároveň to nejpodstatnější z něj.

Druhý den ráno jsem se probudil v obvyklou hodinu a vydal se do práce.
Utíkalo to dnes rychle,což mne potěšilo. Měl jsem rád svou práci,ale těšil jsem se na schůzku s makléřem a obhlídku bytu,kterou jsem domluvil den předtím.
Nastala domluvená hodina schůzky. Makléř cestou v autě byt popisoval jako starší,v původním stavu a zároveň slunný,prostorný s vysokým stropem,který ve mně vyvolával vzpomínky na dětství.
Ačkoliv jsem ho bedlivě poslouchal bral jsem v úvahu,že je to jeho práce a musí byt chválit až do nebes,zůstával jsem tedy nohama na zemi.
Jeho slova ale předčila má očekávání. Hned jak jsem totiž do domu s modrými okenicemi a klenbou kolem dveří vešel,zamiloval jsem si ho. To ticho,ten klid. Přesně pro mne.
I samotný byt odpovídal makléřově popisu. Vše sedělo jak mělo.Jediné co zde bylo navíc byl starý klavír,který se nacházel v jedné z místností. Bylo mi řečeno,že ho mohu buď odvézt a zbavit se ho dle uvážení,nebo si ho ponechat jako dekoraci. Pochopitelně si ho ponechám, poněvadž tyto věci mne doslova fascinovaly.
V přízemí dům obýval pouze starší muž a tak bylo jasné,že i klid o kterém makléř mluvil nebyl fikcí.
Okamžitě jsem podepsal smlouvu,zaplatil příslušnou sumu určenou na kauci a byt dle mých představ převzal.
Vzhledem k tomu,že nepatřím mezi ty,kteří by svá bydlení zaplňovali pro mne zbytečnostmi, jsem byl nastěhován během několika málo dnů.
Cítil jsem se,ačkoliv ještě obklopen krabicemi s věcmi, báječně. Poprvé jsem uléhal ve svém novém domově do postele a chystal se spát po náročném dni.
Stále jsem se převaloval,nějak jsem nemohl zabrat. Jako bych v polospánku slyšel melodii,která mi připadala důvěrně známá.Rozsvítil jsem lampičku s malým,květy zdobeným stínítkem a zaposlouchal se...Bylo však ticho a tak jsem to přikládal k pouhé bujné fantazii.
Konečně jsem usnul.