Jizvy

Rozhovor s rodiči

Šli jsme dolů. Z kuchyně jsem už cítil vůni čerstvě upečených sušenek. Vzpomněl jsem si na poznámku Tekumiho ohledně rukou, takže jsem to otočil do koupelny. Den mě poslušně jako pes následoval.

Po umytí rukou jsme šli do kuchyně. Na stole už stály čtyři hrnky. Tekumi vykládal sušenky na talíř a Arthur připravoval čaj.

,,Sedni si ke stolu," pobídl jsem Dena. Sám jsem chtěl pomoct alespoň jednomu z nich. Den mě neposlechl a šel k Arthurovi, který stál u kuchyňské linky  připravoval čaj.

,,Mohu nabídnout pomoc?" optal se slušně a stoupl si vedle něj. Arthur se na něj otočil a usmál se. Příprava čaje je prý celá věda. Celé kouzlo je v tom, jak správně nakombinovat sušené bylinky tak, aby se z toho povedl výborný čaj. Ani moc sladký, ani moc kyselý, ani moc hořký. Arthur to uměl výborně. 

,,Klidně," odpověděl a poodstoupil od pytlíků naplněných různými sušenými bylinkami a konvice vařící vody. V jeho očích jsem zahlédl jiskřičky. Taky jsem byl zvědavý, jestli se to Denovi povede.

Pomocí magie vody vytáhl vařící vodu z konvice a nechal ji v jedné velké bublině ve vzduchu. Prolétl očima názvy bylin a vzal trošku od jedné červené. Hodil to do bubliny, která bylinky pohltila ve svém objemu. Den začal pohybovat prsty a tím otáčel vodu a promíchával ji. 

Po chvíli byla voda světle rudá. Den rozdělil vodu na dvě části přesně tam, kde se nacházely bylinky, takže mu spadly do nastavené dlaně. Použité bylinky odložil do mystičky a vzal trošku od dalšího druhu. Voda si elegantně přebrala bylinky, vznesla se do vzduchu a Den začal pohybovat prsty. Voda se začala zase promíchávat a nabírat jiný odstín.

,,Reni?" oslovil mě po chvíli. Stál jsem opřený o zeď se založenýma rukama na hrudi a pozoroval jsem ho. Po jeho oslovení jsem se odstrčil od zdi, uvolnil ruce a nechal je klesnout podél těla. Šel jsem blíž k němu. Ani se na mě nepodíval, protože se soustředil na barvu vody.

,,Trochu mi vychladla voda. Zahřeješ ji?" tentokrát na mě pohlédl svýma mořskýma očima. Zvedl ruku, aby byla nad vodou a pořád ji promíchával a pohyboval prsty. Natáhl jsem ruku a zapálil menší plamínek. Začal jsem ohřívat vodu. 

Po chvíli Den usoudil, že má hotovo a zahnal vodu pomocí magie zpět do konvice. Uhasil jsem plamen a natáhl se po pytlících s bylinkami. Uklidil jsem je do skříňky a šel si sednout ke stolu. Arthur si naopak stoupl ke konvici a přičichl si k jejímu obsahu.

,,Nevoní to vůbec špatně. Teď jen ta chuť. Uvidíme, Denraare," pochválil upíra a usmál se na něj. Tekumi položil talíř se sušenkami na stůl. Už jsem se po jedné natáhl, ale elf zareagoval dřív. Plácl mě přes ruku. 

,,Pak," řekl krátce a šel po sobě uklidit drobky, co byly na kuchyňské lince, když servíroval sušenky. Stáhl jsem zase ruku k sobě a trochu zčervenal. Den se jen potichu chichotal. 

Arthur všem nalil čaj a sedl si ke stolu. Tekumi se pak taky přidal, když skončil s úklidem a sedl si vedle Arthura. Ten mu věnoval pusu na tvář. Tekumi nijak nereagoval, ale v jeho očích jsem zahlédl, že se usmívá. Tekumi se uměl usmívat očima. Ja nevím, jak to funguje, ale prostě to umí. 

Arthur vzal hrnek a trochu si usrkl. Chvíli seděl zamyšleně a uvědomoval si chuť čaje. Den a já jsme se na něj koukali a čekali verdikt. Den působil docela klidně, takže jsem si taky dovolil se uvolnit.

,,Slušný," pronesl Arthur a ještě jednou se napil. Den pozvedl koutek úst a taky se napil. Těkal jsem mezi těma dvěma očima, nevydržel jsem to a taky se napil. Mňam. To byla vyloženě dobrota. Pohlédl jsem na Tekumiho, jestli si už můžu vzít sušenku. Jen kývl. Radostně jsem se po ní natáhl a zakousl se jak malé dítě. Mňam. Ještě větší dobrota.

,,Takže čaj dělat umíš," poznamenal si jen tak pro sebe Tekumi a natáhl se po sušence. Den jen kývl. Já jsem tiše seděl a neopovažoval se ani písknout. Tekumi měl na sobě pohled jako tehdy, když jsme se spolu viděli poprvé. Posuzoval kvalitu. Jestli je člověk hoden nebo ne. V mém případě to bylo na nelegálky a v případě Dena to bylo, jestli mu povolí se mnou chodit nebo bude proti. Sice jsem to nevěděl na sto procent, ale tušil jsem, jestli se mu Den nebude líbit, tak prostě nebudu mít šanci s ním být. 

,,Jsi silný, dokážeš se postarat o Rena. Abych pravdu řekl, nikdy nebudu s něčím na sto procent spokojený, ale tebe přetrpět můžu. Ale varuji tě. Jestli uvidím alespoň jeden zkřivený vlásek na hlavě Rena, je po tobě. O to se postarám," řekl naprosto seriózně Tekumi a pomocí své temné magie se obalil do temného stínu, aby Denovi ukázal, že s ním není dobré si zahrávat. 

,,Beru na vědomí, pane," přikývl Den a ukousl si malý kousek sušenky. Tekumi se na něj zamračil ještě víc, než před tím.

,,Říkej mi jménem. Si přijdu jak starý dědek," zabručel na oko naštvaně. Den zase kývl a usrkl z čaje. Mlčky jsem ty dva pozoroval a pomalu ujídal jednu sušenku za druhou. Někdy jsem upíjen ten výborný čaj, který jsme s Denem připravili. 

Debata pak byla celkem klidná. Tekumi se vyptával na různé detaily a někdy se zapojil i Arthur. Já jsem skoro nemluvil. Někdy jsem přitakal, nebo řekl pár slov, ale většinou mluvil Den nebo Tekumi. 

,,No nevím, nevím, jestli ti Rena dáme. Vypadá to, že jsi celkem poctivý, ale člověk nikdy neví. Co myslíš, Arthure? Zaslouží si ho?"  podle stylu mluvy jsem poznal, že se už Tekumi dávno rozhodl, ale schválně napínal Dena. Arthur to taky pochopil a hrál zamyšleného. Den seděl jak na jehlách.

,,Já myslím, že jo," řekl nakonec Arthur a Den si úlevně oddechl. Vzal mě pod stolem za ruku a pohladil její hřbet palcem. Nedal jsem na sobě nic znát, ale to gesto mě upřímně řečeno potěšilo. 

,,Takže bychom ti dokonce povolili ho požádat o ruku. Sice je to jeho rozhodnutí, ale my nemáme nic proti. Pomohl jsi mu celkem dost a tím jsme taky zjistili, že ho máš opravdu rád," pronesl nenuceně Tekumi a opřel se o opěradlo židle se založenýma rukama na hrudi. Měl pravdu. Je to moje rozhodnutí, ale byl jsem rád, že to povolili. Protože já bych s ním být chtěl.

,,Trochu se mýlíte. Ja ho nemam rád. Já ho miluju," řekl opatrně Den. Tekumi se jen uchechtl a Arthur pozvedl koutek úst. Den si taky dovolil se usmát a já se k němu přidal. Byl jsem strašně rád a zároveň trochu nervózní. Požádá mě vůbec o ruku? A kdy? A kde? A za jakých okolností?