Letní láska

Představení

   Čus. Já jsem Eliška Michálková, ale nikdo mi neřekne jinak než "Elo". Je mi 17 let a jsem z Prahy. Téměř vůbec se neliším od jiných holek mého věku, jsem prostě normální. Mám hnědé dlouhé vlasy a dost pih na obličeji a na rukách.
   Je tady však jedna dost podstatná věc, kterou se liším od ostatních. Jsem totiž bi. Hodně lidí, kteří to ví si ze mě utahujou, ale já to nijak nemůžu ovlivnit.
   A to je asi tak vše k mému představení.

   Právě bylo 30. června a mně 17 let. Představa, že budu trávit léto s rodiči a mou nesnesitelnou tetou na chatě, mě čím dál tím víc přemáhala, tak jsem s tím šla něco udělat. Rozhodila jsem sítě po mých kámoškách a čekala, že některá bude mít čas něco podniknout.
   Asi po půl hodině mně odepsala Bára. Psala: "Hele celý léto jsem pryč, ale něco mě napadlo. Nechtěla bys od 4. se mnou na tábor jako instruktorka? Zrovna někoho sháníme a přivydělala by sis tím."
   Moc se mi tam nechtělo, tak jsem odpověděla, že si to ještě rozmyslím. Jenže do večera mi už nikdo jiný neodpověděl, tak jsem na to kejvla. Pořád lepší, než být na chatě.
   Druhý den rodiče s mladší ségrou odjížděli. Mamka zase začala svou mega obsáhlou přednášku, co musím udělat, než odjedu. Taky se o mě prej děsně bojí, tak ať jsem opatrná. Když odjeli, přemýšlela jsem, co budu dělat. Napadlo mě pozvat Báru na přespání a na pokec ohledně tábora.
   Za dvě hodiny byla tu. Dali jsme si kafe a Bára začala vyprávět. Prý jsou to hrozně fajn lidi a počítají se mnou. Bude to na tři týdny a vydělám si celkem slušnou sumu peněz, ale jde hlavně o ty zážitky. Potom jsme si daly popcorn a pár seriálů a usnuly jsme jak dřeva.
   Druhý den jela Bára domů si sbalit a já jsem se do toho taky pustila. Kufr, krosnu a malinkatý batůžek. Vše potřebné jsem měla již večer. Nemohla jsem však usnout, jelikož jsem měla děsnou trému. Ráno jsem si vzala vše a Bára si pro mě přijela autem. Sraz nebyl nějak moc daleko, ale cesta autobusem byl horor. Všichni vypadali moc příjemně. Jelikož byl tábor až v Krkonoších, tak mi závěrečné prudké zatáčky neudělaly moc dobře, ale jen co jsme se nadáli, byli jsme tam.

Děkuji moc všem, kdo dočte až sem a pokud se Vám to bude líbit, tak bude brzy pokračování.😊