Hockey Girl || Harry Styles (CZ)

4. DÍL

Jakmile dorazím domů, otevřu hlavní dveře.

„Beth? Za chvilku bude večeře!“ křikne na mě mamka z kuchyně. V tu ránu mě ale ze zadu obejme moje mladší sestra. Výškově mi dosahuje asi po bradu.

„Mio, nevěšej se na mě prosím. Jsem utahaná,“ řeknu a pomalu vyjdu schody do svého pokoje. Mia mě ale následuje. Posadí se na mou postel. Já ze sebe shodím tašky a hokejku dám opět do rohu pokoje.

„Ty jsi byla dneska na tom konkurzu?“ zeptá se Mia. Přikývnu.

„A řekla už jsi o tom našim?“ dál se vyptává.

„Ne, chci jim to říct dneska u večeře,“ povzdechnu si. Rodičům jsem nic neřekla. A to jen z toho důvodu, že mamka nijak zvlášť nestála o to, aby její dcera hrála hokej. S taťkou by takový problém nebyl. Ale kdybych to řekla jemu, věděla by to za chvíli i mamka.

„Fajn,“ řekne a s tím odběhne. Převléknu se do tepláků a trička. Z vlasů si udělám drdol.

-----------------------------------------

„Tak jak to jde zatím ve škole Beth?“ zeptá se mamka.

„V pohodě,“ řeknu, aniž bych zvedla pohled od jídla. Prostě to ze sebe vyklop, snažím se sama sebe povzbudit.

„A co ty Mio?“ zeptá se mamka mé mladší sestry.

„Super, začala jsem se kamarádit s jednou holkou. Jmenuje se Stacey a bydlí o pár bloků dál,“ řekne nadšeně.

„Musím vám něco říct,“ vyhrknu nakonec a podívám se na mamku s taťkou. Polknu.

„Děje se něco?“ zeptá se taťka.

„Nic strašného,“ řeknu, abych je uklidnila. Mamka na mě ale dál vyděšeně kouká.

„Tak už to vyklop,“ sykne Mia.

„Dneska jsem šla na konkurz do hokejového týmu,“ řeknu pomalu a podívám se nejprve na taťku a potom na mamku. Mamka zavře oči a já vidím, jak se snaží uklidnit. Když je otevře, snaží se být klidná. Taťkovi se na tváři objeví úsměv od ucha k uchu.

„Johne!“ okřikne mamka taťku a ten se přestane tak moc usmívat.

„No co! To nemůžu mít radost za naši dceru?“ zeptá se taťka mamky.

„To si snad nepamatuješ, jak se už jednou zranila?“ zeptá se vytočeně mamka.

„Zlomila si ruku,“ řekne taťka klidným hlasem, „to není tak hrozné.“

„A co když se jí stane něco horšího?“ zeptá se mamka a podívá se na mě.

„Mami, uklidni se. Nic se mi nestane,“ usměji se na ní a ona trochu povolí.

„Dělejte si, co chcete. Ale jednou se ti něco stane a přísahám, že vymyslím něco jak tě od toho hokeje držet dál,“ řekne výhružně a povzdechne si.

„Tak jak jsi dopadla na tom konkurzu?“ vyhrkne rychle taťka hned, co to mamka dořekne. Celý září štěstím.

„Výsledky se dozvím až zítra ráno,“ řeknu a usměju se na tátu. Zbožňuju, když má takovou radost.

„A jak se ti vedlo? Jsem si jistý, že skvěle!“ řekne nadšeně. Mamka se sestrou jen protočí očima. Začnou uklízet ze stolu špinavé nádobí. Nikdy se nemíchaly do naší konverzace týkající se hokeje.

„Řekla bych, že dobře,“ začnu mu vyprávět, jak celý konkurz probíhal.

„A to je tým plný kluků?“ vyptává se.