Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

12. „Alex??!!"

„Lex! Lexo, vstávej!"

„Ne, ještě ne. Budík ještě nezvonil," nevrle zabručím a otočím se na druhý bok.

„Okamžitě vstaň ty migdarďanko nebo tě z té lavice osobně shodím!"

„To tak," brouknu a stočím se do klubíčka. „Počkat cože?? Lavice?!" posléze mi dojde význam slov narušitele, prudce se vyšvihnu do sedu a podívám se po něm, jak se nade mnou sklání se sarkastickým nádechem v tváři.

„A co sis myslela, když tě Demetris zajala? Královo lóže?" povytáhne obočí černovlásek.

„Loki, ty mizero! Nechal jsi všechno na mně a takhle to dopadlo!" přejdu k němu a chci ho pěstí bouchnout do hrudníku, jenže má ruka projede skrz. „A ještě tady ani nejsi!" zavrčím a založím si ruce na prsou.

„Víš, že vězení nenávidím," uchechtnul se.

Hodím po něm pohled typu neříkej a jdu si zpět lehnout.

„To nemyslíš vážně!" vyjekne bůh.

„Ale myslím. Stejně se odtud nedostanu a odejdu jen v případě, že si s sebou vezmu své vlastní dítě," zabručím.

„Přestaň si už ze mě dělat srandu, mohl jsem tě tu klidně nechat napospas té ubohé ženě, aby z tebe vymámila i to nejskrytější tajemství, co máš," Loki začínal být dost napružený.

„A to jsi jako zjistil kde?" otráveně po něm hodím pohledem a opět si sednu.

„Přímo z její ložnice," založil si ruce na hrudi.

Tupě se na něj zadívám, povytáhnu obočí a mrštím po něm nejbližší kámen, který jím samozřejmě projede skrz.

„Zapomínáš na fakt, že mě ovládala a já si z toho něco pamatuju," uraženě si odfrkl a otočil se zády.

„Kde je to dítě?" potichu se zeptám po delší časové prodlevě. Na jednu stranu bych mu ráda věřila a šla s ním, ale na tu druhou.....vždyť včera úplně zbaběle zdrhnul!

„Na něj se teď vykašli, hlavní je, abychom tě dostali odsud pryč konkrétně na Migdard. Thor už o tom ví," naléhal na mě.

„Jak se mám sakra vykašlat na své vlastní dítě?! Jediné dítě, které mi zbylo, když jsem tak pracně porodila?!" rychle vstanu, dojdu k mřížím a praštím do nich, až se mi rozbrní celá ruka.

„Protože při jeho záchraně je riziko, že tě Demetris opět zajme a věř mi, že dostat se z paláce už nebude taková hračka! Už teď jsou dost ostražití!" taky zvýšil hlas.

„Nechápeš mě," nevěřícně zavrtím hlavou a otočím zády k němu.

„Možná ne, ale jde mi o tvé bezpečí a slib, který jsem dal," zklidní hlas a pocítím, jak na mě upřeně kouká.

Otočím se zpět k němu a bedlivě si ho prohlédnu. Nevydám ze sebe ani hlásku. Není ani třeba, sám musí tušit, jak se teď cítím.

„Víš, že bych ti neradil nic špatného...." špitnul a postoupil blíže k mřížím. To mě rázem vzpamatuje.

„Ne!" prudce vydechnu.

„Ne?" překvapeně vydechne černovlásek.

Všechno mi to rázem seplo dohromady. Vždyť se nemohl Loki jen tak vrátit, za prvé ten jeho vchod už dávno zabarigádovali, sice tu je jeho iluze, ale Demetris by na něj hned přišla.

„Přestaň si se mnou hrát a nechovej se tak zbaběle, vypadá to fakt blbě....Demento!" dám důraz na zkomolené jméno.

„Co si to dovoluješ ty bezcenná pozemšťanko?!" vyjekne jako Loki, tím se samozřejmě skrytá prozradí, chytí podobu Demetris a jen blesky z očí jí šlehají. Věděla jsem, jak ji chytit na lep, je více než předvídatelná.