Co kdyby...? Jonathan

Ve svém živlu

Jakmile spatřili meč ze stříbra, ucouvli. Dokonce i ten co vypadal jak párátko znejistěl. Čekal jsem jestli si to rozmyslí ale byl tvrdohlavý. Tím líp pro mě. Sledoval jsem jak se jeho tělo mění.  Vypadalo to dost bolestivě. Přede mnou stanul hnědý vlk. Byl hubený a šlachovitý. Neměl jedinou šanci na vítězství. Přikrčil se a zavrčel. Ani jsem se nehnul. Věděl jsem že se mě snaží zastrašit, ale taky jsem věděl že zaútočí jako první. Byl mladý a ctižádostivý. Chtěl dokázat že je lepší než já. A to byla chyba. Byl jsem lepší než můj otec, a to je co říct. Chvíli ještě vyčkával ale já ho provokoval. Rozběhl se proti mě. Já jsem čekal. Odrazil se do skoku. Měl to dokonale vyměřené. Dopadl by mi předními tlapami na ramena, srazil by mě na zem a byl bych v hajzlu. Ale já jsem se sklonil,  odkulil se stranou a hned jsem se postavil čelem k vlkovi který teprve dopadl na zem. V davu přihlížejících to zašumnělo. Pousmál jsem se. Vlk si mě začal obcházet a hledají nějakou slabinu. Naznačil útok doleva, pak doprava a nakonec vyrazil rovně. Semnou to ani nehlo. Vzdálenost mezi mnou a vlkem byla čím dál menší. Čekal jsem. Jakmile byl ode mě dvacet centimetrů vyskočil jsem a zachytil jsem se větve co byla nademnou. Vyšvihl jsem se na ni, schoval jsem meč a seskočil jsem dolů za překvapeného vlka. Prudce se otočil a já ho chytl pod krkem. Kroutil se a snažil se mi vytrhnout. Zvedl jsem ho nezaujatě do vzduchu. Mohl bych mu rozdrtit krk, praštit s ním o strom a nebo ho na místě vykuchat. Já jsem chtěl udělat něco jiného. Chtěl jsem mu ublížit ale ne fyzicky. Pustil jsem ho a když dopadl chytl jsem mu čelisti a silou jsem mu je rozevřel. Pak jsem mu jediným rychlým pohybem vyrval největší tesák. Bolestivě zakňučel, odplazil se ode mě a se staženým ocasem se schoval za dva členy smečky. Nikdo ani nedutal. Po chvíli ke mně přišel jeden kluk. Asi o rok mladší než jsem byl já a natáhl ke mně ruku. ,,Jsem Nik.'' přijal jsem nabízenou ruku a oplatil jsem Nikovi úsměv. ,,Já Jonathan. Ale o mé představení se postarala Adél.'' Nik přikývl a pustil mě. ,,Jo. Ale neřekla nám že si dokonalý rváč a ze patříš mezi nefilim. Ale to nevadí. Pojď dál. Ode dneška budeš patřit do naší party.'' řekl a vedl mě do toho domu. Za námi se začli trousit i ostatní a rozrušeně si šeptali o tom co se zrovna odehrálo. Doběhl jsem Nika. ,,Promiň za to co jsem udělal tam tomu.'' Nik se zasmál a koukal se na mě. Černé vlasy měl rozcuchané a v šedých očích mu jiskřilo. ,, Nevadí. Bylo na čase aby mu někdo ukázal že není nejlepší. A mimochodem.... Jmenuje se Rick.'' přikývl jsem. Nik se mi zalíbil hned. Vyzařovala z něj síla a moc. Nemusel jsem se ptát. Věděl jsem že on je tady Alfa. Ukázal mi kde budu bydlet  a nechal mě chvilku o samotě. Vytáhl jsem z kapsy svou trofej. Zavolal jsem si Hugina a řekl jsem mu co potřebuju. Během chvilky byl zpět a v zobáku mi donesl koženou šňůrku. Tesák jsem malinko upravil a navlíkl jsem ho na šňůrku kterou jsem si zavázal kolem krku. ,,Zapůsobil jsi Jonathane.'' pousmál jsem se.,,Jo. To teda jo. Ale nejsem si jistý jestli správným způsobem'' havran se mi usadil na rameni. ,,Vybudoval sis respekt. Nedovolí si na tebe. Budou tě brát jako silného spojence.'' zamyslel jsem se. ,,Asi máš pravdu Hugo. Asi máš pravdu.'' díval jsem se z okna. ,,Vážně mluvíš s tím havranem??'' ozvalo se ode dveří. Prudce jsem se otočil.