My criminal boy/ L.T.

67. Kapitola

" Ano.. Ano vezmu si tě"

Nevím, co momentálně teď cítím. Jestli překvapení, lásku nebo něco jiného nepochopitelného. Nikdy jsem nepomyslela nad tím, že bych se Matta vzala. Jsme spolu šťastní a máme se rádi, jenže o svatbě jsem nerozmýšlela. Jsme spolu jen krátce. Avšak vím, co chci. Matthewa jsem milovala a chtěla jsem s ním být. Částečně jsem to udělala i pro mojí dceru. I když není Matthew její biologický táta, vždycky to může být ten táta, který se o ní bude starat, za kterým by vždycky mohla přijít. Jestli je k tomu nějaký důvod, tak jsou to tyhle.

Kovový kroužek vyčnívá na mém kostnatém prsteníčku. Je krásný. Přímo nádherný. Oba jsme beze slov. Cítím pod tenkým tričkem jeho bijící srdce. Cítím jeho vůni, to pižmo, který nosím i já na svém oblečení. Jsem šťastná. Objímám svého partnera- teď už snoubence- a jsem šťastná. Objímáme se tak dlouho, dokud slunce nezapadne. Dokud tma neobklopí oblohu. Dokud nevyjdou první hvězdy.

Když ruku v ruce dojdeme domů a já otevřu dveře, náhle přede mnou vybuchnou barevné konfety s radostným vypísknutím. Leknutím sebou trhnu a vypísknu.

" Že si řekla ano?!" Zeptá se zvědavě Jack. Za ním stojí Simon se zvědavým pohledem. Dívám se na barevné konfety, které leží na zemi. Je jich strašně moc. A jsou všude. Na botách, na kabátech, v mých vlasech. Prostě všude. Na Jacka se podívám a přikývnu hlavou. V rychlosti nás oba dva obejmou. Do očí mi vyhrknou slzy. Mám pocit, že se mé srdce štěstím rozpukne.

Tu novinu potom oznámím po telefonu Clare, Jane a Nickovi. Mám chuť to oznámit celému světu. Mám nutkání si stoupnout na balkon a z celých plic zakřičet, že se s Mattem bereme. Clare, Simon a Jack samozřejmě věděli, že mě Matthew chce požádat o ruku. Clare se zeptám, jestli mi nechce jít za družičku. Souhlasí. Po několika minutách se s nimi rozlučím a zavěsím. Podívám se na hodinky a zívnu si. Dneska byl dlouhý den. Opravdu dlouhý. Slyším televizi z vedlejší místnosti, někdy zaslechnu Jackovo zvonivý smích. Byt je pořád načichlý připálenýma palačinkama, takže se zvednu, abych otevřela okno. Vlažný vzduch se dostane do kuchyně, přejede mi po obličeji.

Jsem docela ospalá. V posledních pár dnech jsem toho málo naspala. Budila jsem se v noci kvůli nočním můrám, ze kterých jsem měla občas i strach. Pamatuju si, že jsem se jedné noci zbudila úplně zpocená a vystrašená. Hrudník se mi rychle dmul a rychle klesal. I Matthewa jsem zbudila. Bylo mi z toho tak špatně, že jsem se pozvracela. Nemám tušení, čím je to zaviněné. Možná jsou na vině prášky proti úzkostem, možná je to nějaké předporodní hormony, vážně nevím. Ale ráda bych to věděla. S námahou se zase zvednu jdoucí do obýváku, kde sedí Jack a Matthew. Simon musel jít domů, kvůli jeho rodičům. I když se s něma moc nevídá, aspoň jednou v měsíci u nich přespí. Pořád si myslí, že se všechno urovná mezi nima a Matthewem. I já jsem se trochu snažila. Jenže marně. Matthew nechce vůbec o rodičích slyšet ani slovo. Povzdechnu si.

" To bylo dramatický" poznamená Jack, když si sedám k Mattheowi. Zavrtím hlavou, pousmívající se. Matthew přeze mě hodí paži a přitáhne si mne na hruď. Obejmu ho okolo pasu. Nevím jak a nevím kdy, ale usnu. Až pak nějaký pohyb mě vzbudí. Televize nehraje. Neležím na Mattovi. Vidím jen tmu. Cítím pod sebou levnou madraci mé postele a přikrývky. Matthew se vedle mě uvelebuje. Pohlédnu na něj.

" Promiň, nechtěl jsem tě zbudit" omluví se, když si všimne, že se na něj dívám. Přetočím se na bok, abych k němu byla čelem.

" V pohodě. Stejně bych se vzbudila někdy v průběhu noci" zachraptím. Matthew si povzdechne.

" Pořád máš ty noční můry?" Pomalu přikývnu. Nemám náladu se o tom bavit. Spíš se o tom bojím mluvit. Proto se k němu přitisknu a obličej schovám do jeho hrudi. Ví, že tohle dělám, když o něčem nechci mluvit, takže se neptá. Ležíme spolu takhle v objetí, dokud neusneme.

***

Sobota, deštivé dopoledne

Ráno budík úplně ignoruju. Několikrát mě během hodiny probudí, ale vždycky zase usnu. Dneska jde místo mě do práce Simon. Možná tam s ním půjde i Jack. Samozřejmě jako psychická podpora. Budete tam sedět, komandovat všechny okolo a jíst své čokoládové sušenky. Protože, cituji ,, je postižený na pravou nohu a je odsouzený na věčný odpočinek" Nejradši bych ho vždycky přetáhla tácem po hlavě.

Matthew se po posledním budíku zvedne, pohladí mě po zádech a jde se obléct. Následně potom zmizí. A já se znovu ponořím do spánku.

Zdá se, že káva už není. Podívám se do automatu, a zjistím, že kávová zrna už nejsou. Jsem rozespalá, takže jsem i nevrlá. Do přístroje bouchnu silně rukou až tak, že mě to zabolí. S nechutí si udělám čaj. Když se voda uvaří, naliju ji do hrníčku a jdu do obýváku, kde už mám připravenou snídani. Zalezu si pod deku a pustím si svůj oblíbený serál. Zanedlouho slyším, jak někdo schází schody a jde směrem ke mně.

" Jé ahoj, nevěděl jsem, že jsi vzhůru" pozdraví mě vesele Jack. Otočím se za ním. Vlasy má upravené gelem, na sobě má koženou černou bundu a černé kalhoty roztržené na kolenou. Dneska mu to obzvlášť sluší.

" Dávají mistra Robota" poukáží hlavou na televizi. Přikývne.

" Tak jo, jdu do práce za Simonem. Čekej mě tak večer" odkulhá se s pomocí hole do předsíně.

" Jojo. Užij si to" odpovím mu nazpátek hledící na obrazovku.

Pak se rozloučí a odejde. Nechám se unášet klidem, jež nastane. Dívám se na seriál, jím snídani s užívám se svojí samotu. Jak perfektní den. Nechám se unášet tímhle pocitem tak dlouho, dokud zase neusnu.

***
Zvonek se rozřinčí bytem. Zbudí mě to tak, že sebou škubnu a na podlahu spadne ovladač. Otevřu slepené oči. Promnu si obličej, prohrábnu si vlasy a ovladač dám na stolek. To musí být Jack. Určitě si zapomněl klíče. S námahou vstanu a postavím se na rozstřesené nohy. Jdu šouravě chodbou a zívnu si.

" Jacku už by bylo dobré, kdybys ty klíče nezapo-" otevírám dveře a jak se mi naskytne pohled na osobu, která stojí za dveřmi ztuhnu. Do hlavy se mi nahrne všechna krev. Strach mě svírá jako škrtící had. Nedokážu se hýbat. To není možné.. Tohle ne.. Musím ještě spát.. říkám si. Jenže jsem vzhůru. Jsem při vědomí. A on přede mnou stojí. A dívá se mi do očí těma modrýma očima." Co tady děláš?"