Síla důvěry [Dokončeno]

Cela

,,No to si snad děláte srandu".
Opět ležím na nemocničním lehátku. Akorát že mám tentokrát na sobě řetězy.
Hlava mi třeští jako vosí úl na který někdo zabubnoval.
Mé myšlenky se toulají po okolí.
Když tu náhle mojí pozornost zaujme postava po mé levici ležící na lehátku vedle mě.
Byla to Diana sice v limbu ale byla to ona.
,,Pss Diano". Ani se nepohla.
,,Hej Diano"! To už na ní doslova zařvu. Nepřirozeně sebou trhla a pak prudce otevřela oči.
Když se na mě podívala. Naskočila mi husí kůže. Tak prázdný pohled ještě nikdy předtím neměla a když promluvila nebylo to o nic lepší.
Hlas se jí třásl a zuby drkotaly.
Bylo na ní vidět že má s tohodle místa strach. ,, Co se ti tenkrát stalo"? Když padla tato otázka. Jako by zkameněla, její výraz doslova zmrzl. ,,Řekneš mi to"?
,,Tak dobře. Tenkrát když jsem šla do školy mě napadly. V píchli mi uspávačku a odvezli sem. O tut se od té doby snažím utéct. Bohužel je to pro jednoho člověka nemožné. Už jenom z toho důvodu že se každou hodinu spouštějí různé pasti". ,,Počkat pasti". ,,Jo a pěkně děsný. Například včera se ze střechy toho paneláku spustila salva. Stříleli do davu. Takový to jsou sviňáci.
Prostě a jednoduše každý tu jede sám na sebe a všichni chtějí přežít. Klidně zabijou dítě aby přežili". Málem mi došel dech.  ,,A co to teda je? Nějaké vězení nebo co". Řekla jsem důrazně a stále sledovala Felixe který se ještě neprobral. Dělal mi starosti. ,, Podle mě to není vězení ale spíš test".
,,Co tím myslíš"? ,, Myslím tím to že kdyby to bylo vězení tak sem nezavírají nevinný lidi a především děti. Taky by nás  neunášeli tajně".
Najednou se otevřely dveře, a v nich stálo asi sedm doktorů. Ano bylo jich sedm. Popadli naše lehátka mezi sebe, tak jako by nesli nosítka. Vezli nás úzkou chodbou, kterou jsme prve utíkali.
Opět se nalézáme v supermarketu. Skrze skleněný strop proniká dovnitř záplava slunečního světla.
Teplé paprsky mi tancují po očních víčkách a mě naplňuje pocit uvolnění.
Bohužel to netrvalo dlouho, jelikož vjíždíme do boční uličky za skleníkem.
Jeden z mužů vyndal z kapsy klíče a odemkl těžké kovové dveře. Při otevření dveří se ozvalo strašlivé vrzání pantů. Bylo to tak hrozné že si ostatní zacpaly uši. ,, Billy koukej to namazat. To se nedá vydržet"! Zařval jeden a prudce strčil do lehátka s Felixem.
Odvezli nás do místnosti, a sundali nám řetězy. Nejspíš věděli že se přes tu nesnesitelnou bolest hlavy nebudeme moct ani pohnout. Odešli a zamkli za sebou.
Asi po dvaceti minutách se mi povedlo zvednout se a prohlídnout si místo. Byli tu tři postele, jeden stůl se třemi židlemi. Nebyla tu žádná okna, a tak celou místnost osvětlovala jediná poblikávají žárovka. Co si však získalo mojí pozornost byli rezavé dveře v rohu místnosti. Zvědavost mi nedala a tak jsem je pomalu otevřela vrzali stejně hrozně jako ty jemiž nás přivezli. Byla za nimi koupelna umývadlo, zrcadlo, sprchový kout a WC, samozřejmě všechno v zuboženém stavu. ,,Co". Někdo mi zakryl oči rukama. Do očí mi vběhli slzy. Bylo mi naprosto jasné kdo to je. ,,Terezo". Zašeptal a pak mě objal, z mích očí se stále řítili slzy. Otočila jsem hlavu a spatřila jeho ebenově hnědé oči  plné slz které se na mě upíraly.
Byl to Felix. Dlouze jsme se políbili.
,, Doufám že neruším". Jo Diana se probrala.
Seděla na posteli a s úšklebkem nás pozorovala.
,, Tak co vy dvě hrdličky chcete slyšet plán útěku nebo se tam budete ještě hodinu líbat". Musím přiznat že Diana je nesmírně drzí člověk, ale většinou má pravdu. ,,Neříkalas náhodou že je to nemožné"? ,,Jo ale jen pro jednoho. A pokud dobře počítám tak jsme tu tři". ,, Máš pravdu. Tak povídej co je to za plán". Vyzvídal Felix. Oba dva jsme se posadili vedle ní, každý z jedné strany. Diana mluvila potichu spíše tiše šeptala. ,,Naše jediná možnost je dostat se na vrchol toho paneláku. Tam je totiž kniha s plány budovy. Jenomže tady nastává kámen úrazu. Ta kniha je v půl metru tlustém pancéřovém trezoru který hlídá deset po zuby ozbrojených strážných". Žaludek se mi sevřel. ,, Naší výhodou je že v té místnosti nejsou okna pouze halogeny. Tak že někdo bude muset vypnout elektřinu aby se daly zneškodnit". ,,To budu já přihlásil se pohotově Felix. No a já se mu ani nedivím. Vždyť jednou úmyslně vypnul elektřinu v celé škole.
,,Tak dobře. Centrum elektrických obvodů je v druhém patře hned vedle kuchyně. Tak že dovnitř proklouzneš se zásobami které přijíždí každý den pravidelně ve tři ráno". ,, Jasně ". Přikývl a šibalsky se usmál.
,,Já a Tereza se dostaneme dovnitř větrací šachtou a dále jídelním výtahem. Tereza zneškodní stráž a já otevřu trezor. Po skončení se sejdeme ve skleníku. Kde naplánujeme únikovou cestu". ,,To je luxusní". Zvolal Felix a objal ji. ,,Nerada ruším ale má to jeden háček ". ,,A jakým". ,, Jsme zavření v téhle cele a nemáme ani páru jak se dostat ven". ,,Ale máme. Vzpomínáš si na to jak jsi mě namalovala tak dokonale že i čarodějnice si myslela že jsem vážně nemocná". ,,No jasně kdo by zapomněl, jenom že tady nemáme tempery". ,No a co ta špína všude kolem, já si myslím že bys to sní zvládla". ,,No jo to je fakt. Tak jdeme na to".

Ahoj. Omlouvám se že jsem teďka dlouho nic nevydala ale snad vám to vynahradím touto delší kapitolou.

Tak zase u další kapitoly.