Napij se, alkohol ti neublíží...

Kapitola třetí: Jak jako on?

  Určitě si taky nemůžete pomoct, když se děje něco důležitého, připravujete si to znovu a znovu. Naplánujte si do podrobnosti , do nejmenšího detailu, co řeknete či uděláte. Ale nakonec to stejně všechno dopadne jinak 

 

Je to pět dní co jsme se vrátili z dovolené, pět dní co jsem Dana pozval ven, ale zároveň to je také dva týdny co jsem Dana viděl naposledy. Zítra se to však má změnit.

Těším se jak malý dítě. Celý den jsem nevylezl ze svého pokoje, vymýšlím si tu scénáře, co se stejně nikdy nestanou... ale co kdyby. Už po několikáté se snažím říct větu 'Ahoj, Dane' tak, aby to vyznělo přirozeně. Nejde mi to.

Já stejně ani nevím, co mám čekat. Prostě mi jen řekl, že je na kluky...

... to však ještě neznamená, že se mu líbím já. Pokud není slepej, tak si určitě všiml Marka. Takovej ten třídní debílek, ze kterýho většina holek teče jak starý necky. A já taky.

Z myšlenek mě vytrhne až lehké zabrnění telefonu. Ano, přišla mi zpráva. Ne, nechci si ji přečíst. Třeba to bude Dan, že se mnou zítra nikam nejde.

Chvíli zírám na telefon. Sám nevím proč, možná doufám, že ta zpráva zmizí, že se to nikdy nestalo. Telefon zabrní a rozsvítí se ještě jednou. Píše mi Tery. Vezmu tedy telefon do ruky a zprávu rozkliknu.

'Jak se těšíš na zítřek?'

'Užij si rande ;D'

Sice jsem se nad tím pousmál, ani bych se nezlobil, kdyby to zítra bylo rande, ale jak už jsem řekl, ve třídě jsou daleko hezčí kluci, než jsem já. Proč bych se mu měl líbit zrovna já? Navíc se přece známe už víc deset let, něco by mi určitě řekl.

Znovu jsem se podíval na zprávu od Tery.

'Není to rande, shut up! A ne že nás budeš sledovat!'

Ona je toho schopná, jednou jsem šel ven s kamarádkou, a když jsem přišel domů, poslala mi všechny fotky z její tajné výpravy za námi.

Opět mi zabrněl telefon. Opět psala Tery.

'Neboooj...'