,,Utečte! Musíte to udělat vy, o mě se nestarejte." ,,To teda ne, zrovna jsem našel svojí sestru a jen tak jí mám opustit? To se ani trošičku nezamlouvá." Avšak Katherine udělala něco, co nikdo nečekal. Přestala se bránit a šla přímo k doktorce Songové. ,,Musíte sebe a lid planety Nihil dostat pryč. Jakkoliv, ale musíte co nejrychleji zmizet. Věřte mi." Finn se nehodlal od své sestry vzdálit, proto zůstal stát. Avšak když jej i Tommy začal přemlouvat aby šli, otočili se a vyběhli co nejrychleji ven. Katherine věděla, že kdyby jim nezadala onen úkol zachránit lid z Nihilu, ani jeden by nešel. ,,Na co tu tak koukáte? Chyťte je!" Rozzuřená doktorka Songová se rozkřičela po vojácích, kteří téměř okamžitě byli v patách hochům. Dívka by se tak ráda rozběhla za kamarády a pomohla jim, ale něco, jménem Tobias, jí říkalo ať zůstane. ,,Tak si mi tu zbyla pouze ty. Ale neboj se, o tvé přátele bude dobře postaráno. Samozřejmě až je dostihnou." Doktorka, ještě nesvá, že jí kořist unikla přímo mezi prsty, se podívala na Katherine. ,,Vezměte ji, půjdeme si popovídat." Bez odmlouvání světlovláska vyrazila za doktorkou. ,,Tak je možný, že ti ani nebudu muset vysvětlovat proč chci aby dostali všechny lidi pryč." Řekl Tobias když následovali onu modrou ženu. ,,A ještě něco. Kdyby se cokoliv zvrtlo, nech to na mě. Musíš mít uvolněnou mysl, abych nás mohl zachránit."
Procházeli různě dlouhými chodbami, až došli do tmavé místnosti. Poté, co doktorka rozsvítila světlo, Katherine došlo co se bude dít. Před nimi se tyčilo bílé lehátko, vedle kterého byly malé průhledné lahvičky, plné různobarevných prášků. ,,Musíme odtud zmizet.. a to hned." Drobná zelenooká dívka, celá vyděšená, praštila dva stráže kteří ji drželi a rozběhla se pryč. Avšak i za ní stáli stráže, takže moc daleko nedoběhla.
,,Posaďte ji." Řekla doktorka klidným hlasem, jako by se právě Katherine nepokoušela utéct.
Vojáci dívce připoutali ruce a nohy, aby se nemohla pohnout. ,,Ještě předtím, než z tebe nehezkým způsobem dostaneme pericul, něco ti o něčem povím. Ráda bych řekla že mě z toho tíží svědomí, proto ti to říkám, ale netíží. Jen si o tom potřebuji s někým popovídat, protože s těmito vojáky si moc nepopovídám. Možná kdybych je propustila, už by mluvili normálně, ale to se mi zas nechce." Katherine se podívala na krky můžu. Byly na nich připevněné stejné zlaté štítky, jako byly těch vojácích kteří zemřeli ve městě. ,,Stejně si myslím že tvůj společník který se v tobě ukrývá, už mé plány zjistil. Říká se, že conatusové jsou většinou inteligentní, ovšem nedá se jim věřit. Nikdy nevíš kdy tě zradí. Mohou se tvářit jako přátele, dokud ti nebodnou dýku do zad. Ale co už, zas odbočuji od téma." I přes to, že dívka si byla jistá, že to doktorka říkala jen aby se nebránila a bez boje jí Tobiase odevzdala, cítila se najednou nesvá. Měla pocit, jako by některá slova, ať už dobrá či zlá, měla co dělat s Adeleininými návštěvami. Ovšem po neustálém přemýšlení, co by Tobias mohl udělat, na nic nepřišla. ,,Nejdříve vysajeme životní energii z tvého conatuse, pak z Finnovo conatuse, a poté to všechno přeměníme na pericul a smícháme to se všemi ostatními. Jak si můžeš všimnout, má sbírka je už opravdu hodně početná." Doktorka měla pravdu. Barevné lahvičky nebyly pouze vedle lehátka, jak si Katherine myslela, byly naskládané ve dvouch tmavých skříních v rohu. Některé lahvičky byly naplněné celé, zatímco jiné nebyly skoro ani do půlky. ,,Za pomoci směsi, která vznikne ze všech těchto prášku, zničím jakoukoli planetu kterou budu chtít." Zdlouhavě se odmlčela, přičemž se se pro sebe usmála. ,,Když o tom tak přemýšlím, tato planeta je jedna velká zbraň. Její jádro je tvořeno z periculu, takže by mi stačilo se k němu dostat.." přemýšlela nahlas, čímž Katherine ještě více znervózňovala. ,,A pak bych se Nihilu zbavila jednou pro vždy! Tak vidíš, opravdu mi prospělo si o tom s někým popovídat. Děkuji ti Katherine, bez tebe by mě to nenapadlo." Dívka zalitovala, že se ani trošku nebránila když ji odváděli. Přeci jen, bez ní by toto doktorku nejspíše nenapadlo.
Mezitím co doktorka seděla a přemýšlela, mezitím co vojáci stáli a čekali na své rozkazy, mezitím co Katherine uvažovala jak by mohla utéct, ucítila opět nesnesitelnou bolest po celém těle. Tobias se dívce snažil něco říct, ovšem přes jeho silný kašel mu nešlo rozumět. Katherinino tělo se začalo různě klepat, vůbec se nedokázala ovládat. Ovšem tentokrát to nebylo krátké jako vždy. Trvalo to bezmála patnáct minut, přičemž nikdo netušil co se s Katherine děje. Když už konečně bylo po nejhorším, stále se oba cítili příliš slabě na útěk.
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasía,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
