High school [CZ - Niall Horan]

[06] I like U

,,C-Co tady d-děláš?" dostala jsem ze sebe. Překvapil mě, chlapeček. ,,ehm ... no ... stavil jsem se pro tebe." usmál se, ale mě připadal nervózní. ,,Cože? Jak víš kde bydlím?" neuvědomovala jsem si, co říkám. Byla jsem z něj trochu mimo. ,,Říkala si, že dům je pár kroků od Jacka." znova se usmál, tentokrát už se na něm nervozita nedala znát. ,,Ale neřekla jsem jakým směrem." můj hlas už nezněl tak vyděšeně. Díky bohu, už ne! ,,Poptal jsem se." pokrčil rameny a pak si mě prohlédl. ,,Sluší ti to." zkousl si ret a já zvedla jedno obočí. ,,Jak jsem ti řekla už ve škole, nech si ty kecy pro nějakou, co o to stojí." vyplázla jsem na něj jazyk a pak se vítězně usmála, když si mě konečně přestal prohlížet. ,,Asi bychom měli jít." přerušila jsem to trapné ticho. Přikývl a znova se usmál. Bude asi veliký smíšek!

,,Wow." řekl Niall a já se tiše zasmála. Jack měl obrovský dům, tím pádem to bude i obrovská párty. Myslím, že je docela populární, takže tu bude i dost lidí. Nemám moc ráda takové akce, ale když mě už Jack pozval.

,,Jdeš?" zeptala jsem se Nialla, který byl duchem nepřítomný. Svým způsobem, byl roztomilý. ,,Cože? J-Jo, jasně." vykoktal a nechal mě jako první vejít do dveří. Nad tímhle gestem jsem protočila očima, ale vešla jsem. Naskytl se mi pohled na všechny ty opilé a zhulené lidi, co zde byli. Zasmála jsem se nad představou, že tady vůbec budu! Nechci, abych zase do toho spadla! Ano, byla jsem narkomanka. Vlastně, kvůli toho jsem chodila za školu. Kvůli toho byly poslední slova, co jsem slyšela od svého mrtvého otce ,,Zhebni ty feťačko." Víte, můj táta byl milý, ale jen k lidem, co nebyli alkoholici, narkomani, nebo neměli stovky piercingů! Byl proti všem těm pircingům, drogám a alkoholu. Jediný alkohol, co jsme kdy viděla pít, bylo víno na oslavě.

,,Elizabeth Clifford." uslyšela jsem hlas za sebou. Zamračila jsem se. ,,Debil Jonas." otočila jsem se a založila si ruce na hrudi. Změna plánu, zde nebudu už ani minutu! ,,Ale podívejme. Ty teď děláš s Horanem, jo?" zvedl obočí a já se na něj podívala pohledem alá 'To jako vážně?'. Niall za mnou už nebyl. ,,A co jako?" řekla jsem a on se zamračil. Ten jeden žárlivý bastard! ,,Tahle nicka si tě nezaslouží." zavrčel. ,,Víš, měl by sis uvědomit, jak obrovský debil jsi. Ale bojím se, že nemáš tak obrovskou představivost." provokovala jsem a on se zase zamračil, za to celá jeho parta se začala smát jako střelená. Mrkla jsem na něj a odešla pryč.

 Pak jsem se snažila najít Nialla po celém domě. Napadlo mě i to, že odešel, ale snažila jsem sama sebe přesvědčit, že to není pravda. Možná jsem v hloubi své duše chtěla, aby tu byl se mnou. Možná proto jsem tady!

Prodrala jsem se skrz dav, kde se holky třely zadky o kluky, kteří se mimoto líbali s jinou. Zašklebila jsem se. Dnešní doba mě opravdu fascinuje! Tohle bych například já vůbec neudělala! Příjde mi to nechutný a prostě celkově hnusný! Opravdu! Jeden by řekl, že jsem taková ta emo děvka. Ale nejsem! Nikdy nechci být a nikdy nebudu!!

Šla jsem chodbou, ve které byla tma. Tedy ne moc, veliká, ale byla. Přede mnou byl líbající se pár. Měla nohy obmotané kolem jeho pasu a byla přitlačená na zeď. Když jsem se lépe podívala, viděla jsem Danielle. Toho kluka jsem poznala hned. Liam!   

,,Danielle?" vydechla jsem překvapeně ale hlavně hodně pobaveně. Ještě ráno chtěla, abych ho zkopala a teď tohle! Jsem si jistá, že se jenom nelíbají! ,,To si ze mě děláš srandu?" založila jsem si ruce na hrudi, když se ti dva od sebe odtrhli. ,,Liz? C-Co tady děláš?" vyjekla a začala si zpravovat tričko a sukni. On se opřel o zeď a vůbec se neotočil. ,,Co asi?" naznačila jsem jí, že je cvok. ,,Niall se po tobě ptal." řekl Liam aniž by se na mě otočil. Asi mu bylo trapně. ,,Je nahoře, v pokoji." odpověděl mi na nezodpovězenou otázku. Usmála jsem se, obešla jsem je a šla nahoru po schodech, které jsem našla v zápětí. Nědříve jsem se ale začala uklidňovat, protože tohle byl opravdu trapas! Pak jsem se ale rychle zvedla, páč jsem seděla a šla do pokoje, kdy se prý Niall nachází. Otevřela jsem dveře, kde opravdu Niall byl. Díval se z okna na celé město! To okno taky bylo přes celou zeď! Tenhle dům mě nestačí udivovat!

,,Nialle." vydechla jsem. Trošku se hýbl a otočil se na mě. Nejspíš jsem ho polekala. ,,Lizzie." usmál se a já se svalila na postel. ,,Prý jsi se po mě sháněl."  usmála jsem se pro sebe. Přikývl. ,,Nemohl jsem tě najít." sedl si vedle mě. ,,Tak jsem našla já tebe." uchechtnula jsem se. On taky. ,,Jo." prohrábl si vlasy. ,,Jak?" připadalo mi, že se ty jeho očka rozšířily. ,,Čirou náhodou jsem potkala Danielle, jak si to rozdává s Liamem na chodbě hned po schodech dolů." snažila jsem se moc nesmát a však on se svalil na záda a začal se smát jako střelený. Nakonec jsme se začali smát oba.

Dívala jsem se z okna. Na všechnu tu krásu města. Všechny ty auta, budovy i ty malinkaté postavičky, lidi. Naše město je krásné. Možná to je jeden z těch důvodů, proč jsme se nepřestěhovali. Táta se vždy chtěl odstěhovat, máma byla jako vždy pro, i Mike, jen já jediná byla vždy proti.

,,Líbíš se mi." řekl Niall po chvíli ticha. Otočila jsem se na něj z pohledem alá 'Seriously?'. ,,Ne vážně." zvážněl a propaloval pohledem. ,,Hodně se mi líbíš." zkousl si ret, opřel se lokty a pozoroval mě. ,,Máš dobrý výhled?" otočila jsem se a prohrábla si vlasy. ,,Moc dobrý." souhlasil a jeho pohled směřoval na můj zadek. ,,Bohužel, ty mi ne." provokovala jsem. Usmál se. Ty musíš být vždy drzá, že? Právě jsem ti řekl, že se mi líbíš." zněl pobaveně ale pořád trochu překvapeně.

Vzdychla jsem. On se mi líbil strašně moc!

A proto jsem přešla k posteli, obročmo si sedla na Nialla a začala ho líbat. Objal mě kolem boků a odtrhl se. ,,Taky se mi líbíš." řekla jsem dřív, než by moh cokoli namítnout. Usmál se a zase naše rty spojil.