Československo 1930
,, Řeknu ti, milý Théofile, už se těším, až odtud zmizím," pronesl Eduard Miller a zakašlal do plátěného kapesníku, který si pak strčil do kapsy saka.
,, Ty, Eduarde? Oba víme, že půjdeme společně, ale háček je v tom, že nás vynesou nohama napřed," zasmál se chraplavým smíchem rodilý Francouz Théofile Blanche, který však bezmála půl století žil v Československu, a přitáhl si vlněnou deku blíže ke krku. I když mluvil plynně česky, z jeho mluvy nikdy nevymizel francouzský přízvuk. Oba muži seděli na slunné terase sanatoria léčící společenskou smetánku trpící tuberkulózou.
,, To máš asi pravdu, mám pocit, že ani ten nejlepší vzduch už mi nepomůže. Když nic, alespoň tím udělám radost Grétě, celá se nejspíš jen třese na to, až zdědí zámeček. Ještě, že synové jsou po mně," zabručel Eduard a znovu si odkašlal.
,, Dnes za mnou poprvé přijde Charlottka," řekl Théofile a jeho oči se jemně zaleskly.
,, Ach, myslíš svou dceru Charlotte? Na tu je jistě hezčí pohled než na tebe, ty starý bručoune," škádlil svého přítele Eduard.Na terasu vstoupila jedna z ošetřovatelek a zamířila ke dvěma mužům zabraným do hovoru.
,, Pane Blanche, dcera vás přišla navštívit," řekla a za ní sebevědomě kráčela vysoká mladá žena s blond kadeřemi a rty natřenými křiklavě červenou rtěnkou, která ladila k jejím červeným lodičkám. ,, Tatínku!" zvolala Charlotte a sehnula se, aby objala muže usazeného v polstrovaném křesle.
,, Charlottko, už jsem si myslel, žes na starého tatíka zapomněla!" řekl Théofile a Charlotte se zamračila. ,, Ale, tatínku, jak bych mohla," řekla vyčítavě a posadila se k mužům. ,, Charlottko, tohle je Eduard Miller," představil Théofile Eduarda a ten Charlotte políbil ruku.,, Eduard Miller, slečno, velmi mne těší," řekl a Charlotte na něj svůdně zamrkala. ,, Kdybych věděla, že jsou zde takoví fešáci, sedím tu s tatínkem každý den. Charlotte Blanche," odpověděla Eduardovi a srdečně se zasmála. ,, Ale, prosím vás, vím, že jen chcete potěšit starého vypelichaného kocoura," smál se Eduard a zakašlal. ,, Pěkný fešák! Je stejně jednou nohou v hrobě, jako my všichni tady. Už dokonce sepsal i závěť, co, Eduarde?" smál se Théofile a Eduard se pousmál.
,, Vždycky jsem byl realista. Když vím, že umřu, chci si ve všech svých záležitostech udělat pořádek, aby to po mé smrti nemusel všecko dělat Jan," řekl Eduard a Charlotte zpozorněla.
,, Jan je váš syn, Eduarde?" zeptala se se zájmem.
,, Ano, slečno. Vteřinku, někde bych měl mít jeho fotografii," řekl Eduard a začal vysypávat kapsy saka na stůl, až našel zlaté řetízkové hodinky. Otevřel je a krom ciferníku skrývaly i černobílou fotografii tmavovlasého mladíka s ostře řezanými rysy.
,, Tady ho mám, tohle je můj Jan," řekl Eduard pyšně a Charlotte si fotografii zkoumavě prohlížela.
,, Stejný fešák jako vy," štěbetala a Eduard se zasmál. Charlotte znovu zkoumala hodinky a najednou se v jejím pohledu cosi změnilo.
,, Tatínku, omlouvám se, ale už budu muset jít, je pozdě, mějte se. Nashledanou, Eduarde," řekla Charlotte a spěšným krokem mířila ke dveřím do budovy. Když vešla, očima hledala nejbližší personál. Po chvíli čekání oslovila mladou ošetřovatelku.
,, Slečno, prosím vás, smím si zavolat?" zeptala se sladce a mladá žena se usmála.,, Ale jistě, támhle je telefon," řekla a Charlotte téměř běžela. Vzala do rukou sluchátko a vytočila známé číslo. Telefon zvonil jen chvíli, když jej na druhém konci někdo zvedl.
,, Louisi, už asi vím, jak vyřešit ten problém, jedu za tebou," řekla Charlotte a zavěsila.
ČTEŠ
Minulost v ohrožení [DOKONČENO]
Science Fiction,, Strážkyně 678, Strážkyně 705, byla vám přidělena mise," ozvalo se z oznamovacího panelu ve vstupní hale a já se rozechvěle otočila na Karolínu. Viděla jsem, jak se jí rozzářily oči jako mně. Na tuhle chvíli čekáme už od okamžiku, kdy jsme poprvé...