Walk with Me

1.

Sedím v autě. Z rádia vychází velmi hlasitá hudba. Zaparkovala jsem na příjezdové cestě před naším domem. Zůstávám sedět na místě řidiče a jen poslouchám text písně. Ten text vystihuje můj život.

To jak se ráda procházím nocí. Jsem sama. To ticho co je velmi inspirující. Jen já a cesta. Cesta na které nikdo jiný není. Nikdo nic nechce.

Byla jsem tak moc zaposlouchaná že jsem se vyděsila když mi na okénko někdo zaklepal. Byl to můj bratr Tim. Vypnula jsem rádio, vyndala klíče ze zapalování, popadla tašku a vylezla z auta.

"Už zase jsi ve svém světě?" položil otázku Tim.

"Nemám žádný svůj svět" zasmála jsem se a šla společně s Timem do domu.

"Jasně." udělal prsty uvozovky, chtěla jsem mu na to hned dát nějakou odpověď, ale mamka byla rychlejší a položila otázku ona. "Kdyby jste se takhle nedohadovali tak se unudím." řekla s úsměvem.

"A to přesně nechceme." zasmála jsem se.

"Jaké bylo ukončení školy?" zeptala se mamka.

"Jako každý rok, strašná nuda." odpověď byla jednoduchá, hned jsem se uchýlila ke schodům, že vyrazím do svého pokoje, ale bratr se ještě zeptal "Nechceš jít se mnou a klukama na párty? Když je ten konec roku."

"Rozhodně ne. Víš že nejsem společenský člověk." nic na to neřekl tak jsem šla do pokoje.

Tašku jsem hodila na stůj a sedla si k oknu. Miluji sedět u okna a pozorovat svět venku. Nejlépe se skicákem v ruce. Pustila jsem si na mobilu písničky a jak by řekl bratr "Ponořila jsem se do svého světa."

Na chodníku občas prošly nějaké děti. Ale já byla zaujatá tím bělovlasým klukem. Mohl být v mém věku, nebo o trochu starší. Šel pomalu, v uších měl sluchátka a měl svůj svět. V ruce držel skateboard. Divila jsem se proč nejede na něm. Asi nechce být na místě, kam míří rychle. Ten kluk tu chodí často, asi někde poblíž bydlí. Vždy jsem jím byla zaujatá. Byl jiný. Byl to ten vysoký chlapec s bílými vlasy, vždy upraven v saku. Bylo zvláštní vidět chlapce v saku, který jede na skateboardu, ale jak říkám je jiný.

V pokoji jsem strávila několik hodin. Četla jsem si a taky chvíli malovala. Teď byl ale čas večeře, tak jsem sešla schody a vešla do kuchyně. U jídelního stolu již seděl bratr a mamky přítel. Sedla jsem si na své místo akorát v moment kdy nám mamka začala nandavat. Maso se zeleninou. Popřáli jsme si dobrou chuť a začali si vychutnávat pokrm. Miluji jídlo co vaří mamka a nejsem jediná. Všichni čtenáři mamky kuchařek ty jídla milují. Mamka vydala dvě kuchařky a vede dvakrát týdně kurz vaření u nás ve městě.

Po večeři jsem se došla převléct. Vzala jsem si černé džíny, tílko a cardigan. Nazula jsem si tenisky a mohla vyrazit ven. Jak jsem už zmiňovala. Miluji noc a procházet se v ní.

Šla jsem jako vždy. Do kopce nad město. Cestou jsem minula dům ve kterém se koná párty na které je Tim s kamarády. Z domu šel nehorázný hluk. Divím se, že nemají problém se sousedy.

Pokračovala jsem v cestě. Hudba ve sluchátku nebyla hlasitá, ale taková abych jí slyšela pouze okrajově. Vždy když jdu sama večer mám pouze jedno sluchátko. Přece jen kdyby se něco kolem dělo, abych vše slyšela. A taky to ticho je úžasné. Je úžasné, když víte, že tady v Torontu kde jsou pořád lidé, i na okraji kde bydlíme, že večer je tu takové prázdno. Máte jistotu, že vás nebude nikdo rušit.

Došla jsem na kopec kde je úžasná vyhlídka. Sedla jsem si na lavičku a koukala na město. Svítili domy  a bylo to jako nebe plné hvězd, akorát na zemi.

Seděla jsem tu něco málo přes hodinu. Mobil se mi vybil tak jsem si sluchátka schovala do kapsy od kalhot a mobil s nimi. Vydala jsem se na cestu domů. Mohlo být něco po jedenácté. Cestou z kopce jsem přede mnou v dáli zahlédla postavu. Jak jsem se k ní blížila poznala jsem toho bělovlasého chlapce. Pozoroval mě. Šli jsme naproti sobě...