Děsivé Povídky

Pekelná hra

Jmenuji se Will a povím vám příběh o mladém houslistovi.
Nevím,zda je skutečný,ale mezi pamětníky se traduje už léta ,že ano.
V našem městě žil kdysi muž jménem Daniel.
Bylo o něm známé,že se věnuje hře na housle. Trénoval prý dlouhé dny i noci a snažil se prosadit v místním orchestru.
Několikrát se účastnil i přijímacího konkurzu,ale bohužel pro něj bez úspěchu.
Říká se,že z toho byl velmi zdrcen.
Začínal propadat depresím a utápěl se v alkoholu.
Jednou,když seděl ve své oblíbené krčmě v dosti podroušeném stavu, si prý šenkýřka co obsluhovala hosty všimla,že k němu přišel muž v dlouhém kabátě.
Nikdy předtím ho ve městě neviděla. Musel to být zřejmě cizinec.
Když neznámému muži nabízela nápoj všimla si také,že na stole leží jakýsi papír. Blíže do dokumentu neviděla,avšak když se následně chystala vzít od mužů peníze za jejich útratu,zaznamenala ,že je list podepsán. Nebylo by to asi nijak zvláštní, jenomže podpis až nápadně připomínal svou barvou krev.
Tenkrát lidé nebyli zvyklí se plést do cizích záležitostí,takže žena dál nic neřešila a věnovala se své práci. Muži potom odešli každý zvlášť.
Uběhlo pár dnů,když se Daniel opět objevil v krčmě a stalo se prý něco zvláštího,jelikož umělec,který do té doby patřil mezi průměrné houslisty, hrál najednou jako profesionál. Lidé mu házeli mince do obalu od nástroje a nemohli se jeho hraní nabažit.
Jeho hra byla naprosto bezchybná a on si byl tak jistý v tom co dělá.
O jeho náhle nabytém talentu se doslechl i jistý profesor,který přijímal muzikanty k orchestru a jezdil s nimi i do okolních měst. Okamžitě se vypravil na místo kde Daniel hrál a ještě ten večer ho přijal. Byl z něj nadšen.
Danielova sláva začínala být pověstná po celém kraji i okolí.
Na vystoupení orchestru se kterým působil,se jezdili podívat lidé z celého světa. Časem dokonce zastínil své muzikantské kolegy a vystupoval sám.
Všichni chtěli vidět geniální výkon mladého houslisty jež náhle z ničeho vykřesal svůj talent.
Danielovo šťastné období však trvalo přesně tři roky.
Svědci, kteří osudnou událost viděli tvrdí,že Daniel vystupoval jako obvykle ve velkém divadelním sále. Divadlo ten večer bylo beznadějně vyprodané.
Mladý houslista hrál jako o život.
Jeho hra,která byla proslavená lehkostí, zněla ten večer jinak.
Jako by skladby ,které vybíral něco naznačovaly.Byl z nich cítit nářek a skoro až volání o pomoc.
Lidé v sále byli nadšení jak reálně hudba,která se z houslí linula zní.
Najednou se ale ozvala rána a zhasla všechna světla. Všichni v sále začali vykřikovat co se děje, když v tom se prý na pódiu ,kde Daniel vystupoval zahřmělo a bylo matně viděl siluetu může v dlouhém kabátě,který nad houslistou stál.
Potom již přítomní hosté ucítili jen štiplavý kouř.
V divadle se opět rozsvítila světla,ale po houslistovi jako by se slehla zem. Dým,který se rozplynul nezanechal ani stopu a mladý muzikant zmizel i se svým nástrojem.
Těžko říct zda jeho hra přivolala samotného ďábla aby si ji poslechl,nebo zda list,který šenkýřka viděla a který se následně nalezl u něj ve zkušební místnosti, byl smlouvou se samotným stoupencem pekla,avšak kdykoliv zazní houslistovo jméno, každý kdo příběh zná,nebo byl ten večer přítomen na jeho posledním vystoupení,jako by dostal strach...Jako by věděl, že Daniel zaprodal duši peklu,kterou vyměnil za svou slávu...