Nikdy přesně nevíte, jak může daná situace dopadnout. Hlavní je věřit v to, že vše dopadne podle vašich představ. Hlavní je věřit.
Už se tu krčíme dvacet minut a posloucháme naši oblíbenou skupinu. Déšť pořád nepřestává, a ač jsem si předtím myslel, že je to super, pomalu začínám docházet k jinému názoru. Je nám zima a to i přes to, že je léto a jsme namáčknutí na sebe jako nějaké sardinky.
Navíc se trochu bojím o Terku. Ona by se nikdy nevzdala příležitosti mě v takovéhle situaci s Danem vyfotit, ani za cenu toho, že domů přijde mokrá jako hastrman.
Zrovna hrála naše oblíbená písnička a oba jsme si zpívali, když v tom mi začal zvonit telefon. Volala mi Tery.
'Sorry, musím to vzít.' Řekl jsem Dannymu, a odešel do deště dostatečně daleko na to, aby náš rozhovor neslyšel.
'Kazíš mi rande. Co je?' Řekl jsem Terce se smíchem v hlase.
'Vtipný, já vás vidím. Nenech ho čekat dlouho, jen už by to chtělo nějakou akci. Je mi zima. '
'Vždyť on sám by byl proti, navíc jsem ti říkal, ať nás nesleduješ!'
'Však ty mi sám za ty fotky později poděkuješ. A už běž za ním, ať nečeká.'
'Žádná akce nebude, jdu domů. Je mi taky zima a Dana to asi nějak nebaví.'
'Dan tě má rád víc než jak kámoše, ty to nevidíš? Sleduju vás sice z dálky, ale i tak jsem si toho všimla! Sakra! Prostě něco udělej, polib ho, řekni mu jak moc ho miluješ, sundej mu kalhoty, já se nebudu dívat, ale sakraaa pohni sebou, čeká tam na tebe!' křičela na mě do telefonu Tery. Přísahal bych, že jsem ji slyšel kousek před sebou.
'Ty jsi dobrej blázen, teda. Jdu domů, stmívá se, je mi zima a žádná akce nebude. Udělej mi čaj, dík.' típl jsem to. Bylo to ode mě možná trochu hnusný...
Vrátil jsem se za Danem, který tam pořád jen tak postával pod malým přístřeškem pro zvířata.
'Nepůjdem už pomalu domů? Pršet jen tak nepřestane, a můžeš jít klidně i k nám. Doma je jen Tery, ale tu můžu vyhnat za Majdou, abychom měli klid na hry.' navrhl jsem Danovi, který vylezl z pod přístřešku a šel pomalu směrem ke mně.
'To zní jako plán.' řekl Dan a podíval se mi do očí. Čekal jsem až dojde ke mně, abychom mohli jít vedle sebe.
On se však naproti mně zastavil, a dál se mi koukal do očí. Naklonil se trochu více ke mně. Jakoby se zpomalil čas. Danny se naklonil blíž a jemně položil jeho rty na ty moje. V tu chvíli se ten čas úplně zastavil. Doufal jsem, že tato chvíle neskončí, bohužel opak byl pravdou. Dan se ode mě odtáhl a rychle se otočil.
'Promiň.' řekl a rozešel se pryč. Rozběhl jsem se za ním, chytil ho za ramena a otočil ho čelem k sobě. Přitáhl jsem si ho do polibku. Znovu jsem cítil to samé. Tentokrát to ale nebylo tak krátké jako předtím. Tentokrát Dan věděl, že mu jeho city opětuju. Tentokrát jsme oba věděli, že nám tuhle chvíli jen tak něco nezničí.
Doufám, že to Tery fotí.
ČTEŠ
Napij se, alkohol ti neublíží...
Fiksi Penggemar'Musím ti něco říct.' 'Nemluv, táhne z tebe jak z továrny na Vodku.' 'Ale ono je to důležité!' 'Řekneš mi to zítra, teď toho budeš litovat.'
