Síla důvěry [Dokončeno]

Útěk

Příval paniky byl nevyhnutelný.
Černé myšlenky zaplavily mou mysl a zcela převzali kontrolu.
,,Proč tady ještě není"? ,, Hele klid u klidnise". Diana mě silně obejmula.
,,Auu".
Něco do mě ze zadu narazilo, tak mocně až jsem neudržela rovnováhu a spadla na zem. Samozřejmě že jsem sebou stáhla i Dianu.
,, Omlouvám se, já nechtěl. Jste v pořádku"?No jasně, kdo jiný by to mohl být? ,,Felixi kde si sakra byl"! On se jen nevinně usmál a podal mi ruku abych se mohla postavit. ,, Tak kde"? Pomohl mi vstát a pak mě objal. ,,Řekni mi co se stalo". Tekla mu z nosu krev a byl čelí pomlácený, na oku měl monokl který hrál všemi barvami, takže mi došlo že to neprobíhalo asi tak úplně hladce jak mělo. Jen sklopil oči, ale nakonec se rozmluvil. ,, Když jsem se ukryl v tý zelenině a vjel dovnitř bylo všechno v pohodě. Zvrtlo se to až v momentě kdy sem vypnul proud.
Během třiceti vteřin se tam objevilo sedum dvou metrových chlapů aby zjistili co se děje. V momentě kdy mě spatřili začali strašlivě ječet. Během okamžiku jsme se začali prát. Ani nevím jak se mi povedlo zdrhnout, protože pořád přicházeli další. Hele máte tu knihu"? Tázavým pohledem se zahleděl na Dianu. Ta pouze očima naznačila ať se podívá na moji ruku.
Jeho zorničky se rozšířily do kořán, když si blíže prohlédl moje dlaně. Byli rozřezané do masa. ,,Jak se ti to stalo"? ,,To teď neřeš". ,,Puč mi tu knihu". Podala jsem ji Dianě, a ta v ní začala zuřivě listovat. ,, Mám to, mám to,mám to". Jásala a jako naprostý šílenec skákala po skleníku div se nepraštila o jeden z halogenů který visel přímo nad ní. ,, Našla si cestu ven"? ,,Jooo".
,, Laskavě se uklidní". ,, Tak že touhle ventilací se dá vylézt až na střechu a dále slézt po tomhle schodišti". Žanila a ukazovala prstem na plán budovy. ,,A to nejlepší je že ve venkovním hangáru jsou zaparkovaná všechna možná vozidla". ,,To je bezvadný a kde je ten vchod do té ventylace". ,, Přímo tady pod tímhle sudem". Řekla a prstem ukázala na zavlažovací sud. Felix ho okamžitě odstrčil.
Ve stěně se objevila díra. Diana neváhala ani vteřinu a už byla uvnitř. Jako vždycky jsem ji následovala. Felix tam vlezl poslední a opatrně přitáhl sud spátky ke zdi aby nikdo nic nepoznal. Byla tu tma a děsný vedro. Bylo to dokonce horší než strávit týden s naší současnou třísní neboli čarodějnicí. Je až nemožné že i přes tu tmu Diana věděla kudy máme jít. v jednom kuse listovala knihou a vykřikovala. ,,Teď  do leva". A po chvíli zase. ,, Musíme do prava". Pomalu ale jistě mě to začínalo vytáčet. Bylo mi vedro a z nedostatku vzduchu se mi motala hlava.
V hlavě se mi probudilo asi sto myšlenek typu: Kdy už to skončí? Já to asi nezvládnu, a tak podobně.
Už i na Dianě byla znát únava a vyčerpání. ,,Už jenom deset metrů". Zahuhňala, a po chvíly stanula před zamřížovaným východem z ventilace. Během pár vteřin se ozvala rána. To mříž s hlasitým zaduněním dopadla na plech.  Všichni tři jsme se vyškrábali na střech a začali z zhluboka dýchat.

Cítila jsem jak do mě proudí čerství kyslík a dodává mi energii. Líčka mi ovál malý vánek který si pohrával s mými vlasy.

Po chvíly můj pohled dopadl na Dianu, jejíž pohled se upíral k nebi. Zajímalo mě jak se asi cítí. Nejspíš jako ptáček v kleci kterého právě někdo postil na svobodu. Bylo na ni vidět jak si to vychutnává. Neposedný větřík který si pohrával s jejími vlasy a sluneční paprsky které jí hladily po tváři.

,,Holky jdete"? ,, Jasně ". Diana začala opět pohotově listovat knihou aby zjistila kudy dál.  ,,Po tomhle žebříku".  Zaklapla knihu s a rozběhla se ke kraji střechy.

Knihu hodila Felixovi a sama začala lézt dolů po požárním žebříku. On si ji zastrčil za tričko a začal Dianu následovat.  No a já se nenechala pobízet, i když se mi při pohledu ne mé ruce roztřásla kolena.

Bylo to strašně vysoko asi až pěta třicet pater pode mnou byla zem. Z toho důvodu byl náš postup pomalí. Zlověstná myšlenka. Co když někdo z nás spadne se mi uhnízdila v hlavě. A já se ji i přes veškerou snahu nemohla zbavit.  ,, Konečně zem". Stála jsem bosa na betonové dlažbě pod žebříkem a byla šťastná že už to mám za sebou. Diana to ani moc nevnímala, protože už zase horlivě listovala knihou, kterou ji Felix vrátil. ,,Tudy". Zavelela a vyrazila podél zdi.

Asi o minutu později prudce zastavila, až do ní vrazil a já pak do něj. ,, Vy jste si něco dali  než jsme vyrazili". Hartusila když jsem jí pomáhala vstát. ,,Tamhle je ten hangár". Řekla a ukázala na obrovskou budovu jejíž dveře byli pootevřené. Felix se jako ninja připlížil ke dveřím a vklouzl dovnitř. Po chvíli se ozval hvizd což bylo naše smluvené znamení že vzduch je čistý.

,,Týý brďo". Jestli se zdál hangár z venku velký tak u uvnitř byl obrovský. Zahleděla jsem se na slibně vyhlížející motorky u kterých stál Felix a se šibalským úsměvem točil na prstě klíčky. Diana se jen potutelně ušklíbla a řekla: ,, Tak jedem".