you are filled with perseverance

insouciant

Bylo něco kolem 3. hodiny odpoledne, podnik byl vylidněný, až na pár stálých zákazníků a ženu s malým chlapečkem, která se tu zastavila na rychlé občerstvení po náročných dvou hodinách na dětském hřišti. Tlumený zvuk televize doprovázelo občasné cinknutí sklenek o podtácek, hovory přítomných a šišlání malého chlapce, který se ptal své maminky, jestli by si ty hranolky mohl dát s kečupem.

Marie se probrala z transu a s povzdechem se vrátila k mytí skleniček. Poslední umyté sklo odložila na utěrku k oschnutí. Ethan, majitel hospůdky, jí zavolal do kuchyňky umístěné za barem. Vyzvedla od něj dětskou porci hranolek a snažila se nevěnovat pozornost lítostivému pohledu, kterým se na ní zadíval. Při cestě z kuchyňky popadla jeden pytlíček kečupu. Talíř položila na stůl před malého chlapce, který radostně poděkoval a ihned se ručkama natahoval po první hranolce. Jeho mamka pouze zakroutila hlavou a začala rozdělávat pytlíček s kečupem, vděčně se na Marii usmála a ta od nich s lehkým kývnutím odešla.

Přešla ke stolu, který byl umístěný v pravém rohu a u kterého každý čtvrtek a pátek sedával Alvin. Tyto dny byly jediné, kdy jeho žena měla odpolední směny a on mohl bez úhony zajít do hospody na pár piv a přátelský pokec s ostatními zákazníky. Vedle Alvina seděl Patrick, pán okolo 50, který měl v podnapilém stavu oblibu zpívat. Vzala jejich dva prázdné půllitry a nemusela se ani ptát, jestli chtějí dolít další pivo. Pracovala tu už pár let a stálé zákazníky znala velmi dobře. Pokud zrovna neměla moc práce, obvykle s nimi sedávala a povídala si.

Byla v půli cesty k baru, když se z barové stoličky ozval hlas Luka, jejího bývalého spolužáka, který sem chodil o svých pauzách. Přivydělával si jako pomocník na rekonstrukci nedalekého květinářství.

„Ethane, zesil prosimtě tu televizi!"

Ethan vyšel z kuchyně a bez menšího odporu popadl ovladač a následně zesílil hlasitost. Oči všech přítomných se stočily k obrazovce televize, kterou do teď vnímali pouze okrajově.

Marie zastavila a její modrošedé oči se obrátily k televizi, v té chvíli její mozek nedokázal rozpoznat význam jednotlivých slov, která vycházela z úst reportérky. Výjev dokázala vnímat pouze široce rozevřenými očima.

Na obrazovce bylo okolí Mt. Ebott, konkrétně jedna z rovin na cestě, která vedla na vrchol hory. Ihned tu rovinu poznala, jako malá na ní často pouštěla draka. To, co jí šokovalo, byli lidé, ne- bytosti, které se na tomto plácku nacházely. V hlavě se jí ozýval hlas reportérky a pomalu začala rozpoznávat slova. Monstra? opakovala si v mysli. Opravdu právě řekla monstra?

Než mohla pokračovat ve svých myšlenkách, na obrazovce se objevil záběr, který zblízka zabíral osoby v popředí. Mariiny oči se zaměřily na malé dítě v pruhovaném svetru stojící uprostřed a její srdce vynechalo úder.

Frisk.

Uslyšela tříštění skla o podlahu, upustila ona dva skleněné půllitry. Dlaněmi si překryla ústa a v očích jí začaly pálit slané slzy.

Frisk.

Pomalu couvala před televizí, před tím nečekaným výjevem. Po tvářích se jí kutálely slzy a její dech se stal nepravidelným. V uších slyšela zběsilý tlukot svého srdce. Rozšířené zorničky měla zafixované na hnědovlasé holčičce na obrazovce. Z jejího hrdla se vydral hrubý vzlyk.

Ona žije.

Zády narazila do Ethana, který ji pevně objal. Marie mu zaryla nehty do paží a vydala ze sebe zlomený šepot, doprovázený další vlnou slz.