Síla důvěry [Dokončeno]

Podvod

,, Proč"? Před očima mi běželi poslední chvíle před následnou temnotou. Proč to sakra udělala? Mé myšlenky a vzpomínky se trhali na kusy. A já doufala že to celé je jen jeden velký zlý sen z kterého se každou chvíli probudím.
Po chvíli jsem se odvážila otevřít oči. To co však vidím je strašlivé. Leží na nemocničním lehátku a kolem mě stojí banda doktorů. Zřejmě podstupuji operaci. Je to příšerný pohled dívat se jak se mi vrtají v noze a vytahují z ní kulku. Ani mi nedali nic na to abych usla nebo něco takového, třeba už to přestalo působit nebo si to prostě jen užívali když mohli někoho mučit. Bolest to byla tak nesnesitelná že můj řev se podobal dračímu. Po chvíli jsem bolestí omdlela.
V pohádkách se říká že dobro vždy vítězí, ano to jsou pohádky, ale tohle je realita a ne pohádka. Já vím že bych to neměla tak brát ale někdy to prostě nejde jinak.
Po operaci mně vrátil zpět do toho podivného pokoje, opět jsem byla zavřená a v místnosti vedle byl Felix. Mohla jsem utéct, já to věděla že mohla ale už nebyl důvod proč. Tohle mě zlomilo, zlomilo mě to v tu chvíli kdy na mě Diana vystřelila. Znám jí tak dlouho, vlastně celý život a pak se stane tohle. Po unesení psychopatický mi maniaky se z ní stala nestvůra. Pořád musím myslet na to co mi řekla. ,,Prostě mi musíš věřit". Možná jsem blázen, možná ne ale jedno vím jistě stále jí budu věřit. Ona toho o tomhle místě věděla mnohem víc než já s Felixem dohromady. Třeba to byl plán ale možná ne.
Zase se otevírají dveře a osoba v bílém plášti nám přináší jídlo. Je to mizivé je málo ale pořád víc než dvě housky pro tři lidi. Jednu housku jsem prostrčil dírou Felixovi a druhou si strčila do pusy. Proč mám pořád tak děsný hlad? Říkám si sama sobě v duchu. Nevím kolikátého je ani ani kolik času uběhlo od toho únosu, ale nejspíš už to bude pár týdnů, možná měsíců.

Uběhly asi dva týdny od doby co jsme se pokoušeli utéct z místnosti, a také od zrady Diany. nic se však nemění, a tak začíná pomalu pochybovat o tom že to byla součást plánu a ne zrada.

Rána na mé noze a ruce se hojí což je jediné pozitivum v tomhle pekle. Začínám nabývat dojmu že už se odsud nikdy nedostaneme.

Uběhly další tři dny a stále nic. Žádné zprávy, žádné informace o Dianě. Přestávám mluvit a už se skoro nehýbu. Z byla země jen prázdná schránka bez duše a naděje. Jestli je účelem tohodle střediska aby lidi ztratili sami sebe tak se jim to povedlo. Veškerá má naděje zmizela jelikož už mi nezbylo skoro nic v co bych mohla věřit. Poslední věc která mě držela na nohách byl Felix jediná osoba která při mě stála v dobrém i zlém.

,, Fuj co to je". Vypadlo z Felixe když se jako každý den ráno zakousl do housky. Byl to lístek se vzkazem. Na vzkazu stálo. Omlouvám se ale jinak to nešlo. Z tohohle místa se nedá utéct dá se jenom zničit, a to zevnitř. Musela jsem ukázat že k ním naprosto patřím aby mě přijali mezi sebe. Mám dokonalý plán který na 100% vyjde. Musíte mi s ním však pomoct a proto se sejdeme opět ve skleníku. Musíte odtamtud utéct!
Nevěřila jsem vlastním očím když jsem si to přečetla. Diana nebyla žádný zrádce a to mi stačilo.

Říká se že opakovaný vtip přestává být vtipem ale v mém případě to neplatí. Finta se  chováním se za dveře fungovala na jedničku. Otevřu Felixovi a zas běžíme ke skleníku odkud na nás už mává Diana. ,,No to vám to teda trvalo". ,,Hele moc mě nedráždi nebo tě vážně odstřelim"! Řekl Felix se smrtelnou vážností. ,,Tak jaký je plán už mi ho konečně řekneš nebo mě zase radši postřelíš". Jen se připitoměle ušklíbla aby tak dokázala svou naprostou demenci. ,, No já bych ti to předtím řekla ale ty bys s tím určitě nesouhlasila a Felix by mě navíc zabil ještě dřív než bych to stihla provést". Felix se na ní podíval, a věřte mi že kdyby se pohledem dalo vraždit už by Diana byla tak desetkrát mrtvá.
,, Plán zní takhle. Terezo ty prolezeš tím oknem a ventilačkou stejně jako dřív akorát že s tebou teďka půjde i Felix musíte se dostat až na vršek budovy odkud utečeme skrze skleněnou střechu. Dále po celém areálu jsem jsem rozmístil a časované výbušniny které vybouchl zhruba tak za tři hodiny". ,,Takže ty mi chceš jako říct že máme tři hodiny na to se dostat na vrchol té budovy. Jinak nás to roztrhá na kousky"?!! ,,Asi jo". Odpověděla mi s výrazem podobným jako mají psi když je někdo z praská. ,, To beru buď to dneska zvládneme nebo tady umřeme ale jedno je zcela jisté žít v tomhle pekle nebudem".
,,Tak na co ještě čekáme a jdeme na to".