Red Riding Hood (ff - Sterek)

Strach...

"Musíme si promluvit."

Když to Stiles zaslechl celý se napjal. Nevěděl o čem by chtěl Derek mluvit. Napadlo ho že to co mezi sebou mají chce ukončit. I když ani on sám nevěděl jak to mezi nimi je, nechtěl aby to skončilo.

Odtahl se od Dereka a posadil se. "O čem chceš mluvit?" Zeptal se tiše a sledoval svoje spojené ruce, které měl položené v klíně. Byl nervózní, nevěděl co má čekat a to že Derek stále mlčel k tomu moc nepomáhalo.

"Jde o to že to takhle nechci." Odmlčel se Derek a Stilese polila hrůza. Derek to opravdu chce mezi nimi ukončit. Mírně vyděšeně se na něj podívá a čeká co dalšího řekne. "Já vím že to co se ti stalo bylo strašný a nikdy se to nemělo stát a opravdu je mi líto že se to stalo zrovna tobě. Doteď si vyčítám že jsem tu nebyl." Znovu se odmlčí a skloní hlavu. Stiles na něj chvilku překvapeně kouká. Nikdy by ho nenapadlo že si Derek dává za vinu to co se mu stalo. 

"Ale ty za to nemůžeš, to já jsem neměl odcházet a už vůbec ne sám, ale potřeboval jsem čas to všechno, všechny ty informace trochu vstřebat." Pověděl Karkulka a podíval se Derekovi do očí když zvedl hlavu, aby tomu co říkal dodal na jistotě. Opravdu to nebyla ničí vina, jenom jeho samotného. 

"To je jedno prostě jsem tu měl být." Povzdechl si vlkodlak. "Ale teď jde o to že cítím a hlavně vidím to, jak si vystrašený ze všech ostatních. Vím že si z toho smutný a ostatním je to taky moc líto." Podíval se na Stilese a odmlčel se. 

Stiles lehce přikývl. "Já vím. Ale já nevím proč to tak je." Pověděl smutně. "Nevím proč mám takový strach, ale když jsme je viděl prostě to bylo jakoby celá ta událost proběhla znovu. Cítil jsem tu bolest, opravdu jsem jí cítil. Bylo to strašné. Už nikdy ji nechci zažít Dereku, nikdy." Když zvedl pohled viděl že má Derek v očích lítost, starost, a odhodlání. Když to Stiles uviděl, podivil se. Nevěděl k čemu je Derek odhodlaný, ale pro tuhle chvíli to bylo jedno. 

Než stačil Stiles nějak zareagovat Derek si ho vtáhl do svého náručí. Přitiskl si ho k sobě jak nejvíc to šlo a zabořil mu nos do ohbí mezi krkem a ramenem. Stiles se podivil a pak se zasmál, protože jak Derek dýchal šimralo ho to na krku. Derek zvedl hlavu a udiveně s úsměvem na tváři se na Karkulku podíval. 

"Promiň, ale ono to šimrá." Pověděl mu Stiles s drobným úsměvem. Derek se na něj záludnicky usmál a vyhoupl se nad něj. Tak, že na něm seděl obkročmo. Stiles dostal strach že Derek přišel na jeho tajnou slabinu. Byl lechtivý a to hodně. A podle toho jak se na něj Derek díval poznal že se blíží něco hrozného. Když si to uvědomil, snažil se z pod Dereka nějak vykroutit, ale ten mu přiložil ruce na boky a začal ho lechtat. 

"P-p-prosím do-dost. U-už ne-nemůžu." Dostal ze sebe Stiles mezi smíchem, když už to bylo k nevydržení. Ještě chvíli Derek pokračoval a nakonec přestal. Oba měli na tváři úsměvy. Stiles se ještě vydýchával a přitom pozoroval Dereka. V jeho očích zahlédl jiskřičky radosti. Byl na něj opravdu hezký pohled, jak se tak na Stilese culil. Karkulka pocítil neskonalou chuť políbil ho. A tak si ho za tričko přitáhl k sobě a spojil jejich rty v jedny. Zůstali takhle ještě hodnou chvíli než jim došel vzduch. Odtáhli se od sebe, ale jen natolik aby si Derek mohl opřít čelo o to Stilesovo. Chlapec tak měl velmi blízký výhled na tvář, které ho tak okouzlila. Nechtělo se mu to věřit. Pořád přemýšlel nad tím jak je možné, aby někdo tak krásný a okouzlující jako Derek, mohl najít zalíbení v někom jako byl Stiles. 

Ještě jednou se k němu Derek sklonil, aby ho políbil a pak si položil hlavu na Stilesovu hruď. Chlapec mu začal rukou projíždět ve vlasech. Slyšel jak Derek spokojeně vydechl. Najednou si Stiles vzpomněl že s ním chtěl Derek něco probrat. Nechtěl rušit tu krásnou chvilku, ale musel se zeptat.