Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

..teprve začátek..

-Hidan-

Upřímě..chtěl jsem zemřít, než se dívat jak z Deidary vytřískávaj poslední doušek jeho dušičky. Ale přišla lepší možnost, tedy aspoň doufám.

Ta holčina s rudými vlasy mi někoho připomínala, ale kvůli tomu zkurvenýmu hladu jsem nebyl schopen racionálního myšlení. I její techniky mi jsou známé.. Krucinál! To je horší než se ráno probudit po propité noci..

Ze začátku to vypadalo, že má přesilu, ale jen co její mysl přemohl vztek, povolila na ostražitosti a přesnost, taky nebyla na svém místě. Dokonce jsem čekal, že ji sejme, ale to co se stalo.. Mám až nahnáno. Takové množství chakry.. Se nedivím, že ta barabizna spadla.

Ani nevíte, jak jsem se těšil na ten fajt a oni si odlezou nemám do dža?! ,, A to mě tady jako nechaj připoutanýho k té podělané židli? Jako nechci si stěžovat, ale ty poutá mě začínaj iritovat! " Zařvu na a důraz ještě škubnu rukama. To byla trochu chyba. Opravdu to bylo nepříjemné, až deprimující. Jediné, co z toho mám je  bordel, co dělaj venku.

,, Kdybys držel budu.. Buď rád, že žijem.." Díky bohu, nic mu není..no.. V rámci možnostech mu nic není. ,, Jsi v pohodě? " Vypadne ze mě. ,, Přímo úžasně.. Hned bych si šel poskakovat na růžovou louku.. " zabručí tichým chraplákem a probodne mě pohledem. ,, Sory no.. A šel bys na tu louku? " ,, Debile.." ,, Beru to jako ano. " uchechtnu se, ale úsměv z tváře mi hned zmizí.

,, Čekal jsem, že dodržíš dohodu. Ale tohle se od tebe dalo čekat, Hidane. " 
Oříškové oči mě propalují pohledem a nejradši mě viděly mrtvého. Co tu k čertu dělá? Myslel jsem, že je mrtvej. ,, Oi.. co, že nehniješ v hrobě, Sasori. " Probodnu ho též pohledem. Tohle nedopadne dobře. ,, Ty si nikdy nepatřil mezi ty chytřejší.. ale za to, že si mi ho dovedl až sem, ti vše vysvětlím. Pokud to tvá dutá palice vůbec pochopí. " ,, Sa-Sasori..ty žiješ? " Ne. Ne, Deidaro, nebav se sním!  Sakra! Proč zrovna teď nic nesvedu?!  ,, Ano Deidaro, žiju. " ,, A-ale jak? " Vůbec nevěděl. Pravda. Dokud Sasori byl s námi, držel si Deidaru u sebe. A jeho "smrt" ho dost vzala.  ,,Jen díky tobě. " Ušklíbne se a dojde nebezpečně blízko k blondce. ,, Vypadni od něj, ty parchante! Jestli se ho byť jen dotkneš, tak ti urvu všechny hnáty a udělám si z nich podstavec na stůl! " ,, Jéminánku. Čokl připoutanej řetězem mi vyhrožuje? " Agrr já ho ruzškubu!  

,, Ostatní budou rádi, že žiješ. " To je v prdeli. Zmlátili ho tak na sračky, že vůbec nevnímá, co se děje. ,, S tím souhlasit nemůžu, Deidaro. Ale...myslím, že budou rády, když se zbaví jedné ze štěnic. "  Nestačím se ani nadechnout a Deidarovou hrudí projede čepel, jejichž rukojeť držel Sasori.  Pohled mám upřený na Deidarovy oči, které se naposledy zalesknou. Kapka slzy mu steče po tváři a dopadne na zem, kde se smísí s jeho vlastní krví.  Nebyl jsem schopen slova. Něco uvnitř mě.. Takovou hroznou bolest jsem nikdy nezažil. Tak nesnesitelná. Tohle bylo poprvé, co jsem nechtěl cítit bolest. 

Obrovské rány z venku ustály. Sasori pozvedl hlavu a povzdechl si. ,, Všichni tu jsou tak slabí. " Pustí rukojeť a dá se k odchodu. Naposledy ke mě stočí pohled ,, Vyřiď Akatsuki, že tohle je teprve začátek. " a odejde. 

Jedné ze štěnic. Teprve začátek. Dohoda. Falešná smrt.. V hlavě mi tyto věci zněly stále dokola. Je možné, že to měl v plánu celou tu dobu? Donášel informace nepříteli? Znamená tohle válku? 

Z přemýšlení mě vyruší ta holčina. Její nepřítomná pohled mi naháněl husinu. Na rukou ucítím chlad a následné rozpadnutí pout. Přejde ke mě a svou levou rukou se opře o mé rameno. Do druhé se kousne až do krve, kterou mi palcem rozetře  pod klíční kostí. ,, Krví Nami propuštěna, krví Nami zajata. "   

Pojí nás síla. 

Nyní nezrušitelné pouto.

Ochraň poslední krev Nami. 

***********†***********

Poděkování kymca1
Za motivaci k dokončení.