Život Prolínaný Životy Ostatních

Báseň psaná až moc pozdě

Tak daleko od sebe,
ale přitom oba dva
hledíme na ten samí měsíc
a doufáme...

Život nepředstavitelný bez tebe,
Všude kolem tma
Uvidíme se osmí měsíc?
Doufám...

Ptám se sama sebe,
Má to smysl,láska k tobě má?
Na nebi hvězd tisíc,
Koukám....

Koukám,jak se všem plní sny,
A my dva...jak opuštěné duše
Hledáme prázdné schránky
Aby nikdo nevěděl, jací vlastně jsme.