Morčecí příběh

1. část

Byl to docela obyčejný den jako každý jiný. Šel jsem do školy s chlebem v ruce, protože jsem nikdy moc nestíhal snídaně a dnes tomu nebylo jinak.
Byl jsem trochu rozhozen kvůli mým rodičům.
Můj táta má alergii na zvířata, no a před chvílí sem se jich jen tak zeptal : "Kdyby táta neměl alergii mohli bychom mít zvířátko?"
Ale máma s tátou se na mě tak divně podívali a máma spustila : "NIKDY NEBUDEŠ MÍT ŽÁDNÝ ZVÍŘÁTKO TO SI JEDNOU PRO VŽDY PAMATUJ!!!"
Bylo vidět jak je po tom řvaní vyčerpaná.
No takže proto jsem tak rozhozený.
------------------------------------------------------
Dorazil jsem do školy, tam se převlékl a začala hodina. Byla matematika, to si jistě umíte představit jaká je to nuda a nejhorší na tom bylo že lidi kolem mě, mne neměli moc rádi, takže si se mnou nepovídali.
-------------------------------------------------------
Škola skončila, měl jsem skoleněnou
hlavu, protože jsem furt musel myslet na ten ranní incident.
Začalo pršet a být hnusně, tak jsem si nandal kapuci.
A jak jsem tak šel a šel tak jsem uklouzl a spadl na zem.
Nic se mi nestalo ale všechny děti okolo se hlasitě smály.
Chtělo se mi brečet, protože tohle a to ráno není úplně nejlepší kombinace.
Ale za chvíli když jsem se chystal zvednout a spolužáci už byly pryč, zjistil jsem že to spadnutí bylo to nejkrásnější spadnutí na světě.
Protože když jsem narovnal hlavu uviděl jsem krabici u popelnic se třemi morčátky. Chudáci se třásly zimou, a nechat je tam jsem zkrátka nemohl.
V kapse jsem našel pár drobných a tak jsem šel jim do obchodu koupit mrkev a celer. Potom jsem šel domů při cestě jsem jen nadšeně koukal jak si morčátka pochutnávají. Když jsem stál u dveří bytu tak jsem se bál
zazvonit protože by se jistě vyptávali na tu krabici. Třásl jsem se jak osika ale přesto jsem zazvonil.