Síla důvěry [Dokončeno]

Poslední šance

To že je Diana magor vím už od první třídy. Když místo do chlebu kousla do tužky kterou držela v druhé ruce, ale tohle překonalo vše. Kdyby se mě aspoň zeptala ale má pravdu když se nám to nepovede dneska už jinou šanci mít nebudeme a neš žít tady to radši umřít.

S Felixem běžím k až moc dobře známému okno, vylezeme po bednách které jsou stále pod ním a po chvíli zápasení se zámkem na okně vlezeme dovnitř a okamžitě zapadne do ventilační šachty.
Máme dost velkou kliku že nikdo z nás není klaustrofobik neboť bychom se odsud v životě nedostali. Plazice ventilačkou nebaví mě ani jeho ale vydržet to musíme protože jiná cesta není.

,,Konečně". Na spodní části ventilační šachty se objevila mříž která se dala snadno odsunout. Opatrně aby nevydala žádný zvuk ji odsunu a pak se opatrně spustím dolů. Felix mě samozřejmě následuje.
,,Jídlo". Mám strašný hlad a tak i v této situaci myslím na jídlo. Vzala jsem si jablko z velkého proutěného košíku kde jich bylo plno a okamžitě se do něj zahryzla.
,, Proč"! Samozřejmě máme takovou kliku že než jsme stihli dojít ke dveřím ozvali se za nimi hlasy. Naskočila mi husí kůže po celém těle a a jablko které jsem držela v ruce mi spadla na zem. Felix mě během okamžiku strhl za pytle s bramborami. To je taková ironie myslím si sama pro sebe. Dveře se otevřely a světlo vycházející z chodby dopadlo na dřevěnou podlahu vevnitř. Dovnitř vešli dvě ženy pravděpodobně kuchařky. Byli v dobrém rozpoložení a tak si začali nabírat zeleninu a ovoce. Tu se však jedna z nich zarazila a udiveně koukala na okousané jablko uprostřed místnosti. Já jsem takový idiot nebýt mé nenažranosti nikdo by si ničeho nevšim. ,, Hele Božko vidíš to co já". ,,Jasně, pravděpodobně tu máme krysy". A s tímto úsudkem obě odešli.

Nesmírně jsem si oddechla. Kdyby nás našli jen kvůli tomu pitomém o jablku nikdy bych si to neodpustila. Felix mi podal ruku a pomohl mi vstát. Spolu jsme se pak vydali směrem ke dveřím. On je opatrně otevřel a rozhlédl se jestli je vzduch čistý, naštěstí byl a tak se stejně jako dřív vydávám k výtahu.

Držím lana od výtahu aby Felix mohl nastoupit a přitom nesjel dolů. Když už se usadil vystřídal v držení a já si sedla vedle něj. Pak už následovalo to stejné jako s Dianou museli jsme se přitahovat tak dlouho dokud jsme nevyjeli až do 30 patra kde výtah končil.
Jde to sáz protože Felix má mnohem větší sílu než Diana a tak mám o něco méně práce. Bohužel i tak je to těžké a během 27 patra jsem už skoro vyčerpaná, ale já se nevzdávám, jelikož vím že už zbývá jen kousek, tak zaberu ještě víc než dřív. To mě naučila písnička od Mirai když nemůžeš přidej víc.

Konečně 30 patro, jsem hotová, protože i když má Felix větší sílu než Diana je i těžší takže se to vyrovnává.
Mezitím co on drží lana já zápasím s dveřmi od výtahu nevím proč ale jde to hůř než posledně. ,, Ukaž". Řekl a já se okamžitě chytla lan aby mě mohl vystřídat u dveří. ,,BUM". Ozvala se ohromná rána. ,,No jasně mladý pán se s tím nemaže prostě to vykopne, když něco nejde hned otevřít. Víš doufám že máme být potichu"? ,,Jasně že vím ale nemáme čas a tohle byl nejrychlejší způsob". Dívám se na něj karáravým pohledem ale on se jen ušklíbl a rychle mě vytáhl z výtahu, ani nechytal lana takže výtah sjel s ohromným rachotem dolů až do posledního patra kde se nejspíš rozbil. ,, Slova buď potichu ti asi nic neříkají co "? ,, Říkají ale protože tě miluji tak tě chci odsud dostat co nejdřív ". Dal mi pusu na tvář a pak mě chytla za ruku a my utíkali chodbou až na její konec, kde se prudce zastavil. ,, Kudy dál"? ,, Nemám páru ale tady už jsme se měli sejít s Dianou ". ,, Vždyť já jsem tadýý". Felix se prudce otočil a za ním s potutelný úšklebkem stála Diana.
Bylo mi divné kde se tu tak najednou vzala, ale pak mi došlo že vlastně naoko patří k nim takže se nemusí schovávat ve ventilační šachtě ani nemusí jezdit jídelním výtahem. Ale Felixovi to asi ještě nedocvaklo. ,, Ty snad umíš procházet stěnou jako duch nebo co ". ,,No jasně jsem duch tvojí babičky". Diana si prostě nedá pokoj ani v takovéto situaci. Na zádech měla horolezeckou výbavu a obrovský kulomet kterého jsem si zprvu nevšimla ale když se k nám otočila zády a řekla ať jdeme za ní tak se nedal se přehlédnout. K čemu má horolezeckou výbavou mi bylo jasné protože v nejvyšším patře budovy kam se dalo ještě dostat jsme už byli a na střechu už Diana neměla přístup takže zbývá jediná cesta. ,, K čemu máš ten kulomet". Jakmile jsem to řekla došlo mi že tato otázka je vlastně naprosto zbytečná. ,, Na nutnou obranu". Řekla jednoduše a dál už to nerozebírala". Hlasitě jsem polkla neboť představa jak Diana střílí do lidí mi zvedala žaludek. Já i ona uměla perfektně střílet neboť o poutích když jsem ještě neměla kluka jsme si jsi stříleli růže sami a dost často i ostatním protože jsme fakt dobrý.

Do vedla nás až na druhý konec chodby kde byla skleněná tabule skrz kterou bylo vidět celý supermarket. ,,Prásk ". Diana do okna vystřelila a pak jim prohodila hasicí přístroj který visel opodál. Celé okno se s rachotem rozpadlo a střepy spadly jak dovnitř budovy tak ven na ulici.

Vyhodila hák který se zasekl za horním zábradlí na střeše budovy. Avšak pro jistotu druhý hák připevnila k okennímu rámu vyraženého okna. ,,Uff". Zhluboka si oddychla a pak se na nás upřeně podívala. ,, Jdeme na to ". ,, No jasně ". Všichni tři jsme se navzájem objali a následně se připoutali ke konci těch dvou lan.

,, A aáááaá". Řvali všichni když jsme pro skočili oním rozbitým oknem ven. Lana zázračně držela a tak všichni začínáme šplhat nahoru na střechu. Nebyla zase až tak vysoko od nejvýše přístupného patra z kterého lezeme. Pohled dolů je strašlivý a při pomyšlení na pád se mi zvedá žaludek dnes už podruhé, dolů to máme asi tak 31 pater a pád z té výšky fakt nemáme minimální šanci na přežití. Diana už je nahoře a jistí nás. Jako druhý na horu vylezl Felix a pomohl mi se tam taky vyškrábat.

,, Heleme se nezvaní hosté". No to snad nemůže být pravda na střeše byl hlídač který si nás do teďka nevšiml. Až když jsem s hlasitým žuchnutím dopadla na střechu já jako poslední. Zaregistroval že tam není sám. Obrátil na Dianu kulomet a chtěl vystřelit ale ona byla rychlejší.

Mezi očima mu projela kulka kterou Diana vypálila na naší obranu. Jeho bezvládné tělo dopadlo na betonovou zem. Byl na místě mrtvý. Tak tímhle myslela ta nutná obrana. Ti lidé jsou nejspíš magoři protože kdo by střílel po někom koho si tady dobrovolně nechá uspávačkami a pak kulkami takže ho může zabít. Nedává mi to logiku a podle mě nejsem sama.

Ahoj všichni vítám vás u další kapitoly je to až neuvěřitelné ale já lenoch prvního stupně jsem něco napsala.😁
Bohužel vás musím upozornit že toto je nejspíš jedna z posledních kapitol této knihy,😭 ale nemusíte brečet aspoň jedna kapitola ještě bude takže se máte Pořád na co těšit.😃 Vážně vám všem děkuji za hlasy a sledování protože takový počet lidí jsem vážně nečekala. 😋
Mějte se krásně a zase další kapitoly.🤩