Největší Kravina Ever

Stark Expo

Prošly jsme Gatem do Stark Expa. Hned za vchodem jsem začala hystericky ječet a skákat radostí. Jsme tady! Dostaly jsme se do New Yorku a teď stojíme před největším vědeckým zábavním parkem v celých Státech!

Všude bylo spoustu lidí, stejně jsme se nikde netlačily, protože všechno tady bylo přemrštěně velké. Vlastně to bylo město ve městě. Bylo tady strašně moc stánků s jídlem, ale i spoustu předváděček nových vynálezů.

Stačila jsem jenom koupit nějaké jídlo a potom mě už Payton táhla k místu, kam jsme mířily: na výstavu budoucnosti.

To díky Payton jsme jely do New Yorku. Je strašně dobrá ve vědních oborech a tenhle rok se nám podařilo vyhrát vědeckou soutěž v Ohiu a tradá: naše univerzita nám zaplatila letenky na vědecký výlet.

Studovaly jsme jednotlivé prototypy, občas jsme si udělaly pár poznámek, hodily pár fotek na stories a diskutovaly o tom, jak vynálezy vylepšit.

,,Tady by se dal zvýšit výkon."
,,Máš pravdu, stačilo by tohle posunout sem a tohle přendat místo toho..."
,,A pak by se tam vešly tyhle dráty," rozebíraly jsme jednu konstrukci.

_____
Žena v šedé mikině pozorovala dvě mladé ženy, jak si něco zapisují, diskutují a zapáleně při tom mávají rukama. Chvíli je poslouchala a shledala, že se celkem vyznají.
,,Týme, možná něco mám. Spíš někoho," řekla potichu.
,,Výborně, pokračuj ve sledování," ozval se mužský hlas ze sluchátka.
———

Po nějaké době, když jsme zklamaně seznaly, že máme všechny prodiskutované a opoznámkované, všimla si Payton vývěsní cedule:
Soutěž chemiků

Protočila jsem oči, protože bylo jasné, co bude následovat: ,,Koukni Ann, nezkusíme to? Bude sranda! Dělej!"

Dotáhla mě až před jednu celou budovu, kde se soutěž měla pořádat. Cestou jsem si stačila vydupat jenom pro každou jedno přeslazené Bubble Tea.

Když jsme dostaly svoje pořadové číslo a našly svoje místo, měly jsme co dělat, abychom nezačaly ječet nadšením. Všechno vypadalo jako nové, pracovní plocha byla čistá a bylo tam i několik plášťů, oproti naší školní laborce něco nepředstavitelného. Skončily jsme s tichým ,,Íííííí!"
Dobře, moc tiché to nebylo.

Soutěž měla osm kol, takže jsme si vzaly pláště, nasadily brýle a doufaly, že se probojujeme co nejdál.Už od sedmé třídy jsme byly dokonale sehrané a společná maturita z chemie tomu jen pomohla.

V pátém kole jsme měly problém s filtrací. Když jsem rozmáčela už třetí filtrační papír, Payton to raději udělala sama. Já jsem dostala za úkol míchat odpudivě vyhlížející hnědou směs (naštěstí bez zápachu).

V sedmém kole na nás čekal další problém v podobě pryžových hadiček, které se nám z nervozity ani jedné nepodařilo nasadit. Když Payton celou soutěž konečně vzdala, rozhodly se ty malé pryžové svině, že teda jo.

Takhle nějak jsme se dostaly do osmého závěrečného kola. Na promítací ploše se objevil příšerně dlouhý vzorec.
,,Rí."
,,Naprosto souhlasím."

Po nekonečně dlouhém patlání čehosi jsme musely uznat, že je něco špatně. Začala jsem znovu pročítat naše poznámky.
,,Tady to nevychází," zabodla Payton prst doprostřed stránky.
,,Na to už jsem přišla."
,,Ale to znamená, že tohle celé se posouvá sem, tady nám vzniká další produkt a ve výsledku to bude celkem hořlavé."
,,A hodně výbušné. Hm."

V duchu jsme obě začínaly panikařit.
,,Takže náhlá změna teploty, tlaková vlna, změna vlhkosti-"
,,Bum."

Payton pevně zavřela oči a nahlas uvažovala: ,,Mysli se mnou, Ann. Tohle se už jednou stalo. Co jsme dělaly?"
,,Cukr ne, škroby ne," vypočítávala jsem, ,,potřebujeme endotermickou reakci, která by to zpomalila nebo zastavila. Takže?"
,,Potřebujeme mrazák."

Náš neúspěšný pokus skončil v mrazáku vedle dusíku a tím pádem jsme vypadly ze soutěže. Vyhrála nějaká dvojice s pořadovým číslem jedenáct. Zrzavá pracovnice Stark Expa jim s oslnivým úsměvem pogratulovala.
,,Aspoň jsem to sakra zkusil," řekla jsem si pro sebe větu, kterou používala moje mamka. Potom mi došlo, že ta paní kouká přímo na nás. Odvrátila jsem pohled, protože to bylo celkem divné, ale ona na mě dál koukala.

Večer jsme se šly kouknout na největší show celého dne. Před obrovským pódiem se už hromadili lidé a čekali na přílet Iron Mana. Pár metrů za námi postávala ta zrzka.
,,Jako schody ve výtahu," klepla jsem Payton do ramene, když jsem si jí všimla. Té zrzky samozřejmě, Payton stála hned vedle mě.

Pár chvil po tom přiletěl Iron Man. Dav ožil a zahučel nadšením.
,,Vítejte na Stark Expu! Doufám, že se bavíte!"

Dav zajásal. Pan Stark začal vyprávět o Stark Expu a nakonec pustil dokument s odkazem jeho otce a odešel do zákulisí či co. Nebylo nám přáno dokument dokoukat, protože si za námi někdo odkašlal. Byla to ta zrzavá slečna.

,,Dámy, pan Stark by s vámi chtěl mluvit."