Chtěný ~ Levi x Eren

I. Bar

Už kopu do sebe asi 5. nebo 6. skleničku s čistou průhlednou tekutinou, která mi ze začátku přišla pálivá v krku. Dívám se na černovlasou dívku vedle mě, hýbe se do rytmu hudby. Kdybych ji neznal, myslel bych si, že je blázen, ale znal jsem ji. Moje Mikasa.

Nemám tušení kolik toho v sobě měla, ale celou dobu tady popíjela jenom Jacka s pomalu roztátým ledem uvnitř sklenky. Když jsem se na ní díval, přemýšlel jsem, co mě vůbec na ní tak přitahuje. Chovala se vždycky ke mně jinak než k ostatním. Pomáhala mi, chránila a slyšel jsem dokonce, že se za mě i poprala, nevím co je na tom pravdy. Vždy jsem byl takový ten kluk, který nezapadal do kolektivu. Nebo spíš ne úplně nezapadal, ale spíš se se mnou moc lidí nebavilo a nebaví, kromě Mikasy a mého kamaráda Armina. Armin! Úplně jsem na něj zapomněl. Musí tady někde být, přišel s námi. Proberu se z mých myšlenek a podívám se na Mikasu.

,,Zlato, jdu najít Armina, někde jsme ho ztratili."

Mikasa se zvedla z barové židle a "přikovala" mě zpátky na své místo.

,,Nikam nejdeš. Bůh ví, kde by jsi vůbec skončil. Půjdu ho najít já a ty zůstaň tady," otočila se a zmizela v davu.

Mohl jsem se tak vrátit ke svým myšlenkám. Už máme jenom poslední týden prázdnin, proto je třeba si ho užít.

Začal jsem mít sucho v ústech, tak jsem si objednal už jen pivo. Začnu na sobě cítit pohled, jak kdyby mě někdo pálil čistým ohněm do zad.

,,Erene... Erene. Ty chlastáš? Bych nečekal u tebe," promluvil ke mě jeho chladný a dominantní hlas.

,,Ahoj Levi, jak se máš?" fakt se ho v baru, když je opilý na sračky, ptáš, jak se má? Imbecil jsi Erene.

,,Hele... až na moje játra jsem celý v  pohodě," zvedl ruce a zasmál se. Nikdy jsme se moc nebavili a dokonce jsem ho nikdy neviděl se usmát. Zvláštní. Usmál jsem se nad jeho odpovědí a chtěl si s ním dál povídat, ale už přišla Mikasa s Arminem vysející na jejích rukou. Musel jsem se začít smát. Jak komicky vypadal a že vůbec neumí pít. Levimu hrál taky úšklebek na tváři, ale nevyjadřoval se. Mikasa se na něj nepříjemně podívala. Žárlí? Proč? Vzpamatoval jsem se a jen jsem nad tím pokrčil rameny.

,,Levi, musíme už jít, tak zatím," řekl jsem, jen pokývl hlavou a zmizel tak po pár vteřinách v davu.

Hned jsem propadl Armina a společně s Mikasou jsme ho vyvedli ven. Motala se mi hlava, ale musel jsem najít kontrolu, nemůžu to přeci nechat jen na Mikase. Armina jsme odvedli domů a pak jsem zas já doprovodil Mikasu. Rozloučili jsme se polibkem na dobrou noc. Nějak se mi povedlo domotat se domů. Je stejně zvláštní být s někým, koho znám od dětství. Měl jsem Mikasu vždycky rád. Ale ne na tolik, abych s ní chodil. V ten den, kdy jsme začali spolu chodit, jsme byli venku mimo město. Navštívili jsme tu jeden menší rybník a namáčeli si v něm nohy. Mluvili jsme spolu o vztazích, sexu, lásce a pak mě políbila. Čekal jsem, že to ve mě vyvolá nějaké pocity, ale nic. I přes to, že ta láska není moc opětovaná druhému, jsem se s ní dal dohromady. Kvůli čemu? Z lítosti? Z mojí samoty? Nemám tušení, ale skončilo to tak, jak to teď je. S Mikasou jsem asi přes půl rok, moc na datumy nejsem. Viděl jsem naše domovní dveře. Vytáhl jsem klíče, abych je mohl odemknout a při veškeré snaze, jsem nemohl najít klíčovou dírku klíčem. Povede se mi po pár minutách odemknout. Při zouvání bot za mnou přišla Carla. Moje kočka zbarvená do černé. Má jméno po mojí zesnulé mamce. Začala se o mě otírat, tak ji opětovaně podrbu pod krkem. Dál jsem se věnoval tomu, kde máme vůbec koupelnu. Musím jít potichu, nerad bych vzbudil otce. Jdu po chodbě a pak po schodech do druhého patra. Konečně jsem objevil dveře od naší koupelny.

Svlékl jsem si všechno oblečení a vlezl do sprchového koutu. Pustil jsem si na sebe teplou vodu.

,,Mmh," zamručel jsem si nad pohodlí domova a mé sprchy.

Levi mi teda propaloval záda víc, než tyto kapky vody. Proč mě vůbec tak pozoroval?  Takové hladové až opilé oči. Párkrát jsem ho zaznamenal ve škole, ale po většinu času jsem ve třídě. Na chodby chodím jen vyjímečně. Buď přesun na jinou hodinu, nebo kvůli kávě či čaji z automatu.
Vypnul jsem vodu a usušil se ručníkem. Už jsem z toho alkoholu trochu vystřízlivěl. Hodil jsem po sobě župan vyčistil jsem si zuby a propadl svoje svléknuté oblečení.
Vyšel jsem z koupelny a samozřejmě kdo tam stál? Táta.

,,Ahoj tati. Vzbudil jsem tě?"

,,Ne, Erene, nevzbudil, jen nemůžu usnout, tak jsem tě chtěl jenom zkontrolovat," opřel se o zeď se zamýšleným pohledem.

,,Jsem v pohodě, moc jsem toho neměl."

,,A co Mikasa?"

Co? On se mě ptá na Mikasu? Nikdy jsme se o holkách nebavili, tak proč tak najednou?

,,Jo dobrý, co by bylo?"

,,Tak nevím, trochu ses zdržel, tak jsem myslel, že jsi ještě s ní."

,,Ne. Pomáhali jsme Arminovi se dostat domů. Pak jsem vyprovodil Mikasu a šel domů," nelíbil se mi výraz táty, který se mu na obličeji vytvořil.

,,Tak to jo. A jak vám to s Mikasou klape?"

,,Jak jako?" odpovím absolutně nechápavě, a zároveň zvědav co z něj vypadne.

,,V posteli, vztahu a tak."

Nesnáším takové konverzace. Nevím jestli se mám stydět nebo všechno říct detailně pro srandu králíkům.

,,Tati. Sex jsem nikdy neměl a zatím ho nemám v plánu. Jsme spolu v pořádku a máme jeden druhého. Ušetři mě té trapné konverzace," řekl jsem zcela vážně a klidně.

,,Dobře. Tak dobrou noc, Erene," a odešel s úšklebkem na tváři do své ložnice.

,,Dobrou."

Odešel jsem do mého pokoje, který byl na konci menší chodby. Hodil jsem na židli prádlo. Otevřel jsem si okno abych pustil do vnitř čerstvý vzduch. Ze skříně jsem si vyndal nějaké boxerky a župan hodil přes židli u stolu, kde bylo i mé oblečení. Chvíli jsem seděl na posteli     a přemýšlel o mě a Mikase. Má to s ní vůbec cenu? Stojí mi za to se s ní zdržovat, když už můžu být někde jinde? Moje myšlenky vyrušilo cinknutí telefonu. Vyndal jsem ho z kapsy mých jean na židli a rozkliknul zprávu.

,,Neches jir nejdy vrn????? „Kdo to je? Neumí ten člověk psát?

,,Kdo jsi, prosim tě?", napsal jsem mu zvědavě.

,,Erenkuu."

,,... co?!"