Síla důvěry [Dokončeno]

Minuta pravdy

Diana začala střílet do skleněné střechy nad námi jako šílená, Podle mě to bylo poprvé co někoho zastřelila.

,, Klid, uklidni se ". Snažím se uklidnit ale moc mi to nejde. ,, Já jsem naprosto klidná nepotřebuji se uklidnit, já potřebuji rozbít to sklo". ,, K zemi"! Zařval Felix objednás strhl na zem.

Skleněná tabule nad našimi hlavami se roztříštila a milion kousků skla se řítil přímo na nás.
Kryla jsem si hlavu rukama aby mi do ní nic nezasáhlo ale stejně jsem cítila jak drobné střípky ze skla se mi zabývají do kůže na hřbetech rukou.

O moc líp na to nebyli ani ostatní. Neboť když už všechno sklo dopadla na zem a já se odvážila zvednout hlavu tak všichni měli ruce plné drobných střípků.
Felix šel vytáhnout lano a Diana bedlivě pozorovala okolí. Já byla ráda že sedí protože se mi strašně motala hlava a vířily v ní samé myšlenky typu proč. Ten rachot sypající ho ze skla a střílení musel přece někdo slyšet tak proč to ještě nikdo není? Mám neblahý pocit že přijde něco strašlivého, něco mnohem horšího než cokoliv předtím. Ale existuje ještě vůbec něco takového?
Nevím proč ale poslední dobou se moje temné předtuchy vždycky vyplnili a tahle ta podle mě bude další.

A taky že jo, moje obavy se zanedlouho potvrdili a to hrozivým stylem. Na střechu přiběhli čtyři muži s pistolema, žádné uspávačky prostě kulomety. Spustila se ohlušující palba a já ležela na zemi a modlila se aby to nikoho z našich nezasáhlo.

Po chvíli palba ustala a já se pomalu narovnala. Pokud jste někdy viděli opravdu krvavý horor, tak to vypadalo podobně. Na střeše byla čtyři těla, rozstřílená, ležící v nepřirozených polohách. Tak jak na ně dopadl závoj smrti a ukončil jejich pozemské putování.

Otočila jsem se a uviděla Dianu. Třásla se jako osika.

No tak popravdě zabít člověka není jen tak. I když dobře předtím střílela po mně ale přece jen s úmyslem zranit, sice pořádně ale furt zranit. Kdežto tady musela zabít čtyři lidi aby zachránila své přátele a svůj život.

Felix zezadu šťouchl do Diany a ona jakoby se probrala z děsivého snu. ,, Dejsem to lano "! Upřímně být na místě Felixe tak se bojím jelikož měla ve tváři šílený výraz. ,, Jsi v pohodě "? ,, Jasně, proč bych neměla"? ,, Protože jsi momentálně zabila 4 lidi "! ,, Terezo tohle to nebyli lidi ale bestie"!!

Dál už se se mnou o tom nechtěla bavit a já jí do toho nenutila. Vzala si od Felixe lano a jeden konec s hákem vyhodila nahoru kde se zahákl za satelitní anténu.

,, Lezu první". Jasně Diana jako kapitán vždycky první.
Diana začala šplhat a Felix jí přitom jistil.
Když už byla nahoře, pořádně konec lana připevnila a pak začal šplhat Felix a já jistila jeho. Potom co vylezl nahoru se ozvalo bouchání na střešní dveře, někdo se sem dobýval.

Netrvalo to ani minutu než dovnitř vpadlo asi dvacet chlapů a začali se rozhlížet co se to děje. Já jsem byla asi už v půlce cesty nahoru když si mě všimli a začali po mně střílet.

Diana jim ale nic nedaroval a palbu opětovala.
Padaly k zemi jako zralé Hrušky.

Já se na to nemohla dívat a tak jsem šplhala dál nahoru, ale tu se jeden z nich trefil, a zasáhl mojí nohu. Byla to nesnesitelná bolest ale nějakým zázrakem se mi povedlo se udržet, a ne spadnout dolů. Z posledních sil jsem se vyškrábal nahoru, kde mi už Felix pomohl na střechu.

Sláva jsme tu všichni a relativně v pohodě. ,, Pojďte rychle musíme ze střechy než to bouchne "! Diana už běžela k požárnímu žebříků. Zatímco mě Felix podpíral abych se mohla vůbec hýbat. ,, Tak pojďte vy šneci ". ,, Diano nech toho nebo ti vážně jednu lepim"! ,, Felixi nech toho". Diana sen zašklebila a přiběhla k nám. Podepřela mě z druhé strany takže jsem se mohla pohybovat mnohem rychleji.
Ale byl to problém ŽEBŘÍK! Jak mám asi slézt po žebříku když mám prostřelenou nohu? Tato otázka vrtala všem hlavou.

Musíme na to rychle přijít. Protože jestli tady budeme až celá ta budova exploduje. Tak toho znáš moc nezbude.

Diana kutil první třídy je ale machýrek takže vždycky na něco přijde. Bohužel ani ona si v této situaci nevěděla rady takže to vypadá beznadějně.

,, Máme pět minut než začnou vybuchovat první nálože. Takže co chcete dělat"? ,, Mohla bys mi vylézt na záda a já bych s tebou pak slezl". ,, To určitě nespadnu jenom já ale i ty. ,,Jsi vážně blbec". ,,Jo ale tvůj"! ,, Můžete se laskavě přestat hádat a radši něco vymyslet"? ,, Jasně a co třeba takhle slanit". ,, Jsi zešílel s kulkou v noze 30 pater. To nedá".
,, Náhodou Felix má pravdu, když bych se přivázala nakonec a vy byste mě spustili tak by to šlo". ,, Máme čtyři minuty jinou možnost už asi nemáme". Povzdychla si Diana a tázavě se na mě podívala. ,,Jdeme na to"? ,,Jasně". Zavoláme jednohlasně.

Jsem přivázaná na jednom konci lána a Felix na druhém aby mě jistil kdyby se náhodou něco zvrtlo. Lano je jednou omotané kolem střešního komína aby mě mohli slanit dolů.
Tři..........dva.........jedna.......teď!
Skočila jsem přes okraj střešního zábradlí a padala dolů, než se lano zaseklo a napnula. Celkově jsem jela dolů poměrně šusem takže jim to nahoře asi moc nešlo.
Pád na tvrdou zem byl bolestivý ne tak moc jako kdybych skočila bungee jumping bez lana ale stejně to bolelo.

Při pohledu nahoru na střechu budovy jsem zahlédla dvě malé postavičky jak šplhají po žebříku směrem dolů. Absolutně netuším kolik času nám zbývá ale podle mě už toho moc není.

,,Konečně pevná země pod nohama". ,, A teď všichni pryč"!
Ani se neptám kolik času zbývá ale z jejího výrazu je to zřetelné málo.

Udělali jsme asi sto kroků když se za našimi zády ozvala ohromná ráno. Kolem nás se rozrostlo oranžové světlo a my se prudce otočili. Na místě budovy stoupá k nebi ohromný dým a všude kolem nás létali kusy zdiva a všeho možného co patřilo k budově. Byl to pohled jak z akčního filmu všude oranžová záře, k nebi stoupající dým z doupěte ďábla. Nic lepšího s tím Diana nemohla udělat než to prostě nadobro zničit.

Hlavou mi problesklo kolik tam bylo lidí a kolik životů jsme tím ukončili ale pak mi došlo že to všechno byli bestie a kdyby jsme to neudělali mi udělal by to někdo jiný. Ale takhle jsme mohli zachránit stovky životů které by tady skončili a to děsivým způsobem.

Nevím jak se dostaneme domů ani jestli se tam vůbec dostaneme ale i kdyby ne my jsme svobodní a všichni spolu.

Ahoj všichni vítám vás u další kapitoly.
Toto je předposlední kapitola našeho příběhu. Chci vám poděkovat za sledovanost a za hlasy které jste tomuto dílu dali jste opravdu boží.
Další plánovaná díla jsou slzy osudu a přeměna v draka. Slzy osudu už jsou vydané tak doufám že se na ně podíváte. A přeměna v draka bude vydávána v druhé půlce března.
Těším se na vás u dalších příběhu. 😁