Close to you ✓

-25-

,,Dobré ráno," pousměju se na svého bratra a jeho ženu, kteří spolu snídali v kuchyni. Sedla jsem si ke své porci a okamžitě se do ní pustila. 

,,Callie, vím, že to teď vyzní tak, že využívám tvé přítomnosti, ale potřebuju od tebe pomoc. Mám jednu schůzku s bývalým klientem, který věří jen mě a potřebovala bych tak na dvě hodinky odjet, ale Ashe s sebou vzít nemůžu," povzdychne si Beca a prosebně se mi zahledí do očí. 

,,Ráda Ashe pohlídám. Je to přece můj synovec a je to jen maličkost, kterou pro vás můžu udělat za to, že jste mě tu nechali," pousměju se. Jakmile jsme dosnídali, Matt se zvedl s tím, že jede do práce a Beca odjela asi půl hodiny po něm. ,,Tak a jsme tu sami," kouknu na spícího Ashe. Šla jsem se převléknout a pak jsem ho přehodila do kočárku. Pamatuju si kousek cesty, kterou jsme včera šli, takže se půjdeme projít. Jakmile jsme vyšli ven, zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a mou tvář ozářily sluneční paprsky. Úplně jsem cítila, jak se celá zotavuju. Udělali jsme si malinký okruh a po hodině jsme vyrazili zpět. Jenže když jsme se blížili k domu, zahlídla jsem nemilou návštěvu. 

,,Co tu děláš?" pohlédnu do tváře své biologické matky. Změřila si mě pohledem a pak nakoukla do kočárku na malého Ashe. 

,,Myslela jsem, že bude Matty doma. Nevěděla jsem, že tu teď s ním jsi," pokrčí rameny. Vydám se do domu a nechám za sebou otevřené dveře, čímž jí naznačím, že klidně může dovnitř. Nesnáším jí, ale promluvit bychom si měli. ,,Tvůj otec říkal, že jsi se přestěhovala ke svému příteli. Co tu tedy děláš?" odloží si věci a sedne si do jednoho křesla. Já Ashe svleču, aby mu nebylo takové teplo a pak ho vrátím do jeho kolébky. 

,,Nic ti do toho není, ale pohádali jsme se a zřejmě i rozešli," sednu si naproti ní. Pohlédne na mě lítostným pohledem, ale já radši uhnu, protože nemám chuť se s ní moc bratříčkovat. ,,Můžu se jen zeptat?" vyhrknu po chvíli ticha. ,,Litovala si toho někdy? Že si nás opustila? Neviděla si své vlastní děti vyrůstat," její pohled ji klesl na nohy a pak se ostře nadechla, jakoby se jí dral z hrdla vzlyk. 

,,Často jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych zůstala. Chyběli jste mi, i táta, ale věděla jsem, že se nemůžu vrátit," hlesne. ,,Přála jsem si vrátit čas a změnit své rozhodnutí. Takže ano, litovala," její slova zůstala viset ve vzduchu. Obě jsme hleděli někam jinam, jen ne na sebe. ,,To s tvým přítelem mě mrzí. To byl ten z té svatby?" jen se zmohu na přikývnutí a znovu nastane ticho. Akorát jsem se nadechovala, abych něco řekla, když se ozval zvonek. 

,,Hned jsem zpět," řeknu jí, i když se zdálo, že jsem to říkala spíše celému domu. Přešla jsem ke dveřím a bez váhání je otevřela. ,,Chrisi," vydechnu se zrakem upřeným na jeho zraněné tváři. Skleněné oči mi napověděly, že ještě před chvíli brečel a nebo se mu brečet chce, ale nic jsem neřekla. Nedokázala jsem ze sebe nic vypravit. 

,,Omlouvám se," upřeně se mi zahledí do očí, aby se ujistil, že ho vnímám a slyším, co mi povídá. ,,Byl jsem sobecký a tvrdohlavý. Lituju všeho, co jsem řekl. Strašně moc mi chybíš," zastrčil si ruce do kapes a nervozně přešlápl z jedné nohy na druhou. ,,Řekni už něco," trápil se. Doslova žadonil o mou reakci. 

,,I já se omlouvám. Neměla jsem odcházet," vydechnu. Pomalu přejdu k němu a položím svou dlaň na jeho tvář. 

,,Vrať se se mnou domů," pokusí se o slabý úsměv, ale můj výraz ho hned donutil zvážnět. 

,,Ráda bych, ale potřebuju o tom ještě přemýšlet. Myslím, že potřebujeme pár dnů pauzu," trochu ode mě odstoupí a pak si frustrovaně prohrábne vlasy. 

,,Dobře. Počkám," řekne nakonec. Skloní se ke mně a jemně přitiskne rty na mé čelo. ,,Miluju tě."

,,Můžu se tě na něco zeptat?" nadzvednu obočí a on okamžitě přikývne. ,,Proč tak moc chceš to dítě?" moje otázka ho trochu překvapila a trvalo mu, než si rozmyslel odpověď. 

,,Tvému bratrovi se narodil syn a on je jen o rok mladší. Myslel jsem si, že mi dochází čas a navíc mi přišlo, že náš vztah potřebuje nějakou změnu," pokrčí rameny. Věděla jsem, že to není celá odpověď. Proto jsem dál mlčela a založila ruce na hrudi. ,,Táta před měsícem zemřel. Nechtěl jsem ti to říkat, protože už dlouhou dobu se s mými rodiči nevídám, ale když pak odešel, bál jsem se, že brzy odejde i máma a já nebudu mít čas se s ní udobřit. A myšlenka, že má někde vnuka nebo vnučku by k tomu určitě napomohla," vydechne nakonec. Nemohla jsem tomu uvěřit. Je pravda, že jsme o jeho rodině nikdy moc nemluvili, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. 

,,Měl si mi to říct," mé ruce vystřelí kolem jeho krku a přitáhnu si ho do objetí. 

,,Mrzí mě to," šeptne. Cítila jsem, jak mu jedna slza ukápla na mé rameno, ale neřešila jsem to. Jen jsme tam tak stáli a objímali se. ,,Zdravím," odtáhne se ode mě a pohlédne na osobu za mnou. Matka stála s úsměvem ve dveřích, takže k ní Chris ihned přešel a seznámil se s ní. Když pak Chris odjel a já s ní zapadla zpět do domu, probodla jsem jí vražedným pohledem. 

,,Jen jsem tě chtěl zkontrolovat. Byla si dlouho pryč," brání se. 

,,Najednou si hraješ na matku," odseknu. Dlouze si povzdychne a pak se na mě zahledí. 

,,Vím, že jsem to zkazila. Zničila jsem ti celé dětství, ale přála bych si, abychom se alespoň usmířili. Nemusíme se chovat jako matka s dcerou, ale kamarádky by byli fajn," navrhne. Pohrávala jsem si s tou myšlenkou. Kamarádky. Jenže pokaždé, když jsem si to představila, vzpomněla jsem si na ty probrečené noci. 

,,Nevím, jestli ti někdy dokážu odpustit." 

Jaké je dnes u vás počasí? Tady je krásně :))