All I need...

2

Doufal jsem, že když se zeptám takhle přímo, tak se třeba nevyhne odpovědi..a...no...a třeba jen řekne, že fajn, nebo tak...ale toho nebylo sakra přímé. Sedl jsem si dopředu hned za řidiče a opět už jen zíral na špičky svých bot...poslední šance v pátek...snad..

Jel jsem nějakou dobu, než jsem vystoupil na okraji města, pokud se tu tomu dalo ještě město vůbec říkat.
Opět jsem si zapálil a nad tím prvákem jen zakroutil hlavou.
Unavuje mě. Jen doufám, že když jsem mu to řekl takto přímo, vlastně mu to vypálil do obličeje, že už dá pokoj.

Vystoupil jsem dvě zastávky po něm a šouravým krokem šel domů. Tam byl hned výslech, jak probíhal první den, kde jsem vše s úsměvem vylíčil v nejlepších barvách a pak už jen zapadl do svého pokoje...který spíš připomínal pokoj nesmírně vzorné studentky, než dospívajícího puberťáka.  Sedl jsem si k počítači a začal si hledat ten klub

Zapadl jsem do jedné menší bytovky a do bytu, který zde obývám.
Naši mi posílají akorát peníze, které musí, jinak se s nimi ani nevídám.
A aspoň mám klid.

Zbytek týdne utekl vcelku rychle a tomu prvákovi jsem se snažil stranit jak jen to šlo. Nehodlám zase poslouchat nějaký kecy, co mě nezajímají.
Konečně však pátek a víkend před námi. Škola krátká, což jsem ocenil.
Doma jsem se pak najedl, převlékl a k večeru se vydal do klubu, tento večer si hodlám řádně užít.

Nervózně jsem žmoulal rukávy tmavě modrého, pro změnu uplého svetru s širším výstřihem, takže mi byly vidět klíční kosti. Měl jsem černé, uplé rifle a tmavomodré konversky. Naši byly naštěstí už od čtvrtka pryč, takže jsem nemusel nic vysvětlovat a už se jen tmavými ulicemi vydal směrem do centra, kde se nacházel ten bar.

Na sebe jsem natáhl uplé, černé džíny, na kolenou opět lehce potrhané. Černé tílko, které též obtahovalo mou hubenou postavu, přes to jsem měl košili- rozepnutou, tentokrát modré barvy.
Vlasy jsem si rukou prohrábl na stranu a již jsem vkráčel dovnitř onoho baru, zaplatil za vstup a na ruku si nechal připnout papírový náramek, než jsem rovnou zapadl k baru a dal se na chvíli do řeči s drobnou blondýnkou za barem.
Občas zde sám brigádně pomáhám, už však ne tolik jako dříve.

Před vchodem jsem ještě několikrát nervózně přešlápl, než jsem se odvážil vejít dovnitř. Hlídač u vchodu si mě zálibně prohlížel a když jsem procházel i s páskou,  značící, že jsem nezletilý a nemají mi nalívat. Zůstal jsem stát jak opařený, když jsem spatřil to šílenství vevnitř...bože...přicupital jsem k baru a poprosil blonďatou slečnu za barem o ovocný čaj. Ta na mě chvilku koukala jak na zjevení z marsu, načež se hlasitě, pobaveně rozesmála a dala se do přípravy

Seděl jsem zcela poklidně a občas upil svého oblíbeného drinku, než jsem zaslechl smích Niny, otočil jsem se a v tu chvíli jsem zůstal stát jako opařený.
Co ten tu chce?
"Zabloudil jsi snad?" Pověděl jsem s trpkým úšklebkem na rtech, to už však ke mně došla i ona holčina.
"Ty ho znáš?" Její hlas zněl téměř šokovaně. "Asi bys jej měl rychle odvést pryč. Prej čaj, ovocný. Kdo si tady dává ovocný čaj?" Jako by tomu pořád nemohla uvěřit a já se jí ani nedivím.

Překvapeně jsem se otočil za známým hlasem a šťastně se usmál " ahoj" zazubil jsem se na něj a s vřelým díky převzal svůj hrnek. " ne, jen se mi dneska výjimečně nechtělo být doma a slyšel jsem lidi bavit se o tomhle baru" pousmál jsem se a trošku si upil

"Jo. Jenže tento bar není pro takový ňoumy jako jsi ty," ušklíbl jsem se, za což jsem si vysloužil jemný, přesto dosti citelný pohlavek od oné slečny.
"Chovej se slušně. Vždyť je ještě mlaďounkej. Stejně bych mu nemohla nalít."
Zašklebil jsem se na ni i na něj.
"Vážně bys měl jít domů, prcku."