Chtěný ~ Levi x Eren

III. Telefonát

,,Ahoj Mikaso. Co ty tady?" řekl jsem a přisedl jsem si vedle ní.

,,To bych se měla ptát, já vás. Tohle místečko jsem si našla já," hrdě se vyprsila, jak kdyby jí to tu patřilo.

Pff holky. Musí si furt něco dokazovat. Hlavně Mikasa. Proč to vůbec dělají? Jakoby jim nestačilo, že se vytahují gelovýma nehtíčkama a co si včera koupily v obchoďáku, co teď je v módě a bla, bla, bla. Zbytečný sračky. Proč mám takové myšlenky? Jsem neustále rozrušený, naštvaný nebo co jako?
Najednou ucítím ruku na svém stehně. Položila mi ji tam právě Mikasa.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se ustaraně.

,,Jo jsem. Nic se neděje," můj klidný hlas ji uklidil. Klidný, ale falešný hlas, za kterým byl vztek, zmatek a neporozumění.

,,To jsem ráda," a dál se věnovala konverzaci s Arminem.

Chtěl jsem se dál utápět myšlenkách, ale Mikasina ruka jela výš. Zastavila těsně před mým rozkrokem. Na veřejnosti? Ona? Je blázen snad ne?
Dotkla se ho jemně a v celku nenápadně.
Nevzrušuje mě to. Přijde mi to otravné a fakt nevhodné. Vezmu ji tu ruku a vrátím ji zpátky    k druhé ruce, která byla na jejím stehně.
Uvolnil jsem se a opřel hlavu o stůl. Zase ten pohled. Cítím, jak mě propaluje. Podívám se po kavárně a všimnu si Leviho, který se mi teď koukal přímo do očí přes celou místnost. Než zaregistroval, ze se na něj také dívám, trvalo mu to. Měl mé triko v rukou. Škubl sebou a odešel za pult.
Podíval jsem se na Armina. Mlčel a něco dělal na telefonu a Mikasa? Seděla vedle mě, mlčela a dívala se do klína. Zřejmě jí to mrzelo. Ví, že je něco špatně, není zas tak blbá, aby to neodhadla.
Vyrušila mě osoba vedle mě. Zase Levi. Voní tak božsky, proč se mi to děje?

,,Přinesl jsem ti další kafe, platím ho já, jako omluvu. Přidal jsem ti tam něco navíc. Snad ti to bude chutnat," uchechtl se, ,,Nebude ti vadit, když ho vezmu pro jistotu, tak jak ho držím já?"

,,Děkuju, Levi. Nebude mi to vadit," taky jsem se na něj pousmál.

Levi bral hrnek, tak jak byl zvyklý a položil ho přímo přede mě. Ucítil jsem v kávě ten karamel a skořici. Přidal tam určitě tu skořici. Usrkl jsem trochu od kávy, abych mu ji hned ohodnotil. Byla snad ještě víc chutnější, než jsem čekal.

,,To je výborné, Levi. Přidal jsi tam skořici?"

Potěšeně se usmál. ,,Ano, je tam skořice a přidal jsem o trochu víc karamelu, než je zvykem."

,,Úžasný, děkuju moc," připadal jsem si jak malé dítě, když mu maminka dá novou hračku, nebo udělá něco nového a úžasného pro něj.

,,Za málo," a odešel.

Mikasa vypadala žárlivě. Nechápu proč, ale Armin ji určitě řekl co se stalo.
Dopili jsme s Arminem svoje kafe, bylo taky už celkem pozdě. Vykecávali jsme pěkně dlouho. Rozloučili jsme se s Mikasou, která tam ještě zůstála na svoje kafe nebo čaj, ani nevím co má radši. Fakt to musí skončit, jsem přítel na baterky. Šli jsme s Arminem domů.
Pozdravil jsem tátu, nachystal si věci na zítřek do školy. Nebral jsem si toho moc, ale radši si to nachystám teď, kdybych nahodou zaspal. Šel jsem do sprchy a pak rovnou do pokoje. Podíval jsem se na telefon, kde jsem měl asi dva nepřijaté hovory od Mikasi. Ach jo fakt!? Volám ji na zpět. Po pár vteřinách to zvedne.

,,Proč jsi nezavolal, když jsi přišel domů? Co mělo to v té kavárně znamenat? Podvádíš mě nebo máš jinou? Můžeš mi kurva říct co se s tebou tenhle týden děje? Už od té doby co jsme byli v baru, jsi divný, proč?!" řvala na tolik, že jsem telefon dával od ucha.
Tohle mě vážně nasralo, že si tohle o mě myslí. Vztek mi to ale fakt nedal.

,,Můžeš přestat být takhle otravně ustaraná? Dáš mi aspoň někdy menší prostor  k tomu, abych ti nemusel každou vteřinu volat nebo psát co teď dělám?! Nikoho kurva nemám a nechápu, jak si můžeš myslet, že jsem takový čůrák, abych tohle udělal! Když jsme tady u té hádky, tak se chci rozejít. Nebaví mě ten vztah. Dneska v té kavárně se mi akorát potvrdilo, že mě nepřitahuješ. Nech mě prostě bejt a čau!" položil jsem telefon.

Došlo mi co jsem řekl a měl jsem ji to podat v jiném stylu. Když jsem nasraný, tak se neumím ovládat. Možná je to tak i dobře, že jsem ji to řekl. Nechtěl jsem to dusit a také jsem ji na druhou stranou nechtěl ublížit. To se mi zrovna nepovedlo. Super! Může to být horší?
Zabrněl mi telefon. Zpráva z neznámého čísla.

,,Ať se Mikasa sklidní. Hned potom co jste odešli na mě vyjela, proč jsem měl u sebe tvoje triko a další píčoviny do mě jela," poznal jsem Leviho. Mohl bych si jeho telefonní číslo už konečně uložit.

,,Promiň, nemůžu za to, jaká je," šla mi slyšet starost v hlase.

,,Prostě ať se ta tvoje frajerka sklidní, už tak mi to dost neusnadňuje," neusnadňuje co?

,,Rozešli jsme se před chvílí. Není třeba k tomu co dodat."

,,Aha. Triko máš už v pračce, zítra ti ho budeš mít u sebe," šlo z něj slyšet nadšení? Nebo co? Nechápu nic.

,,Dobře, ještě jednou děkuju Levi."

,,Za málo. Musím teď ještě jít něco dělat, tak zatím," položil telefon.

Telefon jsem hodil na noční stolek a hodil sebou do postele. Bylo mi i celkem dobře. Jsem single a mám od ní klid, aspoň doufám. Nastavil jsem si budík na zítra a zachumlal se do teplé a pohodlné peřiny. Usnul jsem nad blahem ticha v mém pokoji a nechal si zdát sny.

Ráno:

Budík. Je to tady. Deset měsíců pekla právě začíná. Hodina začíná v 8:10, momentálně je 7:15 a já všechno stíhám úplně v klidu. Šel jsem se nasnídat. Táta zřejmě ještě spal. Vstává až na osmou a celkem mu to i závidím. Vzal jsem si nějaké křupky s mlékem a posadil se ke stolu. Prostě zas to nudné klasické ráno, kdy se jde do školy. Vyčistil jsem si zuby, navoněl a šel si vybrat oblečení. Volím černou košili se šedými jeany. Jsou mi trochu volnější, tak přidám k tomu pásek. Vyhrnu si rukávy a popadnu trochu teplejší černý kabát. Hodím přes sebe batoh  a vyrážím.
Telefon, sluchátka, klíče a peněženku mám v batohu. Obuju si boty a vyrážím na autobus, který je asi pět minut od našeho baráku. Školu mám daleko jen pár minut autobusem. Jezdí se mnou Armin a Mikasa.
Čekám na zastávce a v dálce vidím Armina. Zamávám mu a on mi zamává má zpět. Autobus přijel a my si do něj sedáme. Mikasa nikde. Děje se něco? Můžu za to já?
Pak spatříme černo vlásku, jak běží k autobusu. Stihne nastoupit a sedá si dál od nás. Ví o nás, moc dobře to vím. Vypadala hrozně. Měla fialové kruhy pod očima, ani se neupravovala.
Mohl jsem za to já.