Chtěný ~ Levi x Eren

IV. Skříňky

Autobus zastavil před školou. Viděl jsem, jak vystupovala Mikasa a co nejrychlejším krokem šla do školy. Vyhýbala se mi. Opravdu jsem to přehnal, ale když se kácí les, padají třísky. S Arminem jsme vystoupili a vydali se po schodech ke škole. Už jsem tu poznával pár lidí, které jsem přes prázdniny neviděl. Vešel jsem do budovy, která byla stvořena pro nudu a spánek. Armin šel vedle mě, jak poslušný pejsek. Šli jsme k naší skřínce, které byli v hlavní chodbě školy. Otevřel jsem ji, byla prázdná, jako každý nový školní rok. Přezul jsem se a pověsil do ní bundu na věšák.

,,Kde máme třídu, Armine?"

,,Tak jako vždycky. Učebna 18."

Pokývl jsem hlavou. Vydali jsme se do učebny. Dneska nemám fakt náladu se s někým bavit. Jsem unavený a otrávený, kvůli Mikase. Vešli jsme do třídy a spatřili tam hlouček holek, mezi kterému byla i Mikasa. Něco si šeptaly mezi sebou, ale hned mi bylo jasné co, když se v ten moment na mě všechny podívaly. Chtěl jsem něco říct, ale na to fakt nemám náladu.

,,Nazdar, Erene!" super Jean mi tu teda fakt nechyběl.

,,Čau," prošel jsem kolem něj a sedl si dozadu.

Všiml jsem si, že vedle mého místa, kde většinou sedel Armin, seděl Levi.
Sedl jsem si vedle něj a čekal jestli něco řekne. Byl opřený o lavici a hlavu měl zabořenou do rukou, jak kdyby spal.

,,Levi?" zkoušel jdem ho probrat a trochu jsem ho pohladil po zádech, aby věděl o mé přítomnosti.

,,Erene," řekl svým unaveným a chraplavým hlasem. Popravdě, zněl krásně.

Armin si sedl před nás a věnoval se telefonu. Levi si sedl a opřel o židli. Vypadal hodně unaveně. Ohnul se k zemi a vytáhl na lavici batoh. Vytáhl z něj triko a dal ho přede mě. Pokračoval, ale dál v hledáním v batohu. Vyndal termosku s nějakou tekutinou uvnitř. Dal mi jí vedle trika, které leželo na lavici.

,,Máš tam kafé, které jsem ti včera udělal v kavárně," dal batoh dolů z lavice a vrátil se do své polohy, ve které před tím byl.

,,Děkuju, ale nepotřeboval bys ho spíš ty? Jsi unavený."

,,Ne, nechci," zamumlal.

Všiml jsem si, že to všechno pozorovala Mikasa. Chtěla brečet? Byla hodně naštvaná? Co se jí odehrává v hlavě?
Hned se podívala jinam a všímala si svého.
Chtěl jsem si sednout k Arminovi, ale zastavil mě Levi, který mě nenápadně chytnul za košili na znamení ať zůstanu. Dál měl hlavu v rukách. Chtěl, abych tu s ním seděl? Ne, že by mi to vadilo, ale celou dobu mě ignoruje, ani jsme se moc nebavili a chtěl mě vedle sebe? Zvláštní.

,,Psst, Armine," pošeptal jsem potichu.

,,No?" otočil se a poslouchal.

,,Nebude vadit, když budu sedět s Levim?" bylo mi to blbé oproti Arminovi, protože jinak nemá vedle koho sedět.
Měl jsem pocit, že mě Levi potřebuje, ale proč?

,,Hele," zamyslel se, ,,ne, nebude, ale aspoň se mnou seď při pár jiných a nudných hodinách."

,,Můžeš se spolehnout," a mrkl jsem na něj.
,
Armin se otočil a dál se věnoval telefonu. Dal jsem si hlavu do rukou, jako Levi. Leželi jsme dva vedle sebe. Cítil jsem jeho vůni a byla mi příjemná, jeho společnost. Podíval jsem se na jeho obličej, který mu šel vidět. Měl zavřené oči a v klidu dýchal.
Zavřel jsem oči taky. Mohl jsem z jeho strany cítit teplo a klid. Bylo mi...krásně.
Po dlouhé době mě nic netížilo a bylo mi fajn. Otevřel jsem oči a podíval se na něj. Díval se na mě taky. Mohl jsem vidět z blízka, jeho oči. Našedlá barva s hnědou mu v panenkách hrála, tak krásné barvy. Ostré rysy obličeje naznačovaly jeho dominanci. Zkoumal mě taky.
Došlo mi, že zřejmě moje orientace bude jiná, než jsem si myslel. Opravdu se mi moc líbil. Třeba to je jenom takové období.

,,Jeager a Ackerman!" vyrušil nás učitel.

Všichni stáli na pozdrav učitelé, jenom my jsme seděli. Hned jsme se postavili. Bylo mi trochu trapně. Všiml si někdo toho co se přesně dělo?
Učitel nám vykládal stejné kecy, jaké už poslouchám několik let pořád dokola. Opět nás seznámil se školním řádem a našim rozvrhem. Abych pravdu řekl, čekal jsem to horší. Rozdali se učebnice a dál jsme nic nedělali. Dopil jsem si kafe, které mi přinesl Levi. Bylo vynikající, opravdu dělá dobré kafe. Periferních pohledem jsem ho sledoval. Spal s hlavou na lavici. Měl hlavu na rukou pro větší pohodlí. Vlasy mu padaly do obličeje. Vypadal roztomile a zároveň tak tajemně.
Škola skončila hned po první hodině. Vykecával jsem ještě s učitelem. Náš třídní je poměrně v pohodě, tak se s ním dalo povídat. Když jsme si tak nějak všechno řekli, tak jsem se rozloučil a šel ke skříňce.
Na chodbě nikdo nebyl. Všichni pospíchali domů do svých postelích. Arminovi jsem řekl, že se zpozdím, tak ať na mě nečeká.
Otevřel jsem skříňku a hodil do ní učebnice. Vyndal jsem bundu a položil ji na zem k batohu, abych se mohl ještě obout. Zavřel jsem skříňku. Najednou si mě někdo otočí a přimáčkne ke skříňce. Nemohl to být nikdo jiný, než Levi. Opřel si obě ruce o skříňky a já byl mezi jeho rukama. Bylo tak roztomilé, jak byl malý, nemůžu si pomoct. Sice jsem se nad tím trochu pousmál, ale začal jsem být nervózní a nevěděl jsem co mám dělat. Srdce mi tlouklo, tak moc   a tak nahlas, že to snad mohl i slyšet.
Díval se na mě chladnýma očima. Cítil jsem jak rudnu.

,,Tch," vydal ze sebe a zasmál se, ,,přijdu večer k tobě. Radim ti, měj v pokoji uklizeno," hned jak to dořekl, odešel.

Dal si na hlavu kapucu a šel. Nic jsem nechápal a vůbec, jak jako ke mně? Proč mám mít uklizený pokoj?
Srdce mi tluče natolik, že by mohlo vyskočil z hrudníku. Byl jsem vyděšený a zároveň zvědavý co se bude dít. Oblékl jsem si bundu, hodil na sebe batoh a pustil si do sluchátek hudbu. Celou cestu domů, jsem přemýšlel nad tím, co chce dělat. Svíral se mi žaludek z nervózity.

Když jsem dorazil domů, tak tam nikdo nebyl. Jen moje kočka Carla.

,,Ahoj, ty moje čtyřnohá kamarádko," usmál jsem se a pohladil jí. Šel jsem si nahoru odložit batoh. Převlékl jsem se do tepláků a do trika, které mi Levi vypral, ani nebylo poznat, že bylo polité od kafe. Vonělo přímo úžasně. Dal si zřejmě hodně záležet.
Seběhl jsem dolů schody. Všiml jsem si, že Carla nemá jídlo v misce, tak jsem jí vzal a položil na linku, která byla vedle schodiště. Ze skříně jsem vytáhl kapsičku. Cítil jsem, jak se mi tře o nohy.

,,No jo, už ti to nesu, princezničko," mluvil jsem k ní, jak ke člověku. Nepřišlo mi to nějak divné si s ní povídat, i když ta konverzace byla jednostranná.

Šel jsem si sednout na gauč a pustil si televizi. Nic tam nedávali, tak jsem to hodil aspoň na nějaký kanál. Ze sezení se stalo ležení pod teplou dekou a Carlou ležící  na břiše.
Začal jsem mít ztěžklá víčka. Padal jsem do spánku. Neměl jsem náladu něco dělat a tak jsem se spánku poddal.
I ta temnota mi stále připomíná jeho černo černé vlasy a jeho tajemnou povahu.
Levi asi k tobě něco cítím, ale nevím co.