Síla důvěry [Dokončeno]

Cesta domů

Crrrrr. Crrrr.
Ten zvuk se ozýval Felixovi z kapsy. ,, Co to je". Podívala jsem se na Felix který se začal smát jak naprostý blázen. ,,Nejsi mentálně postižený". Sláva Diana se vrátila zpátky do reality.
,, No holky já jsem vzal té první mrtvole mobil". ,,Děláš si srandu to je boží ta mrtvola ho stejně nepotřebuje". ,,Dioo"! ,,No tak dobře". ,, Zavolej našim, no tak dělej".

Byla jsem nadšená jako malé děcko které se těší na Ježíška.

Telefon začal vyzvánět a pak to přišlo ozval se hlas mojí mámy a já se rozbrečela. ,,Tady Anna Back kdo volá"? ,, Dobrý den tady je Felix McKinley". Na druhé straně telefonu se rozprostřel ticho které však netrvalo dlouho. ,,A kde jste? Je s tebou Tereza? Co se vám stalo"? ,, Kde jsme nevíme Tereza je se mnou a jsme v pořádku, našli jsme Dianu. Dokážete nás najít podle GPS v mobilu "? ,,Jasně že jo musíte ale chvilku vydržet už pro vás jedem". A máma položila.

Felix si musel připadat jako Bůh když nás vlastně všechny zachránil a já mu to neměla za zlé přece jenom byla to pravda. Posadili jsme se pod strom a čekali až někdo zavolá nebo přijede.

Asi po třech hodinách sem dorazila jasně červená dodávka. Zastavila u nás a vystoupila z ní žena. Byla mi velice povědomá a pak mi to došlo že je to moje teta Lea, která žila v Africe a pomáhala chudým lidem. ,, Terezo". ,, Teto". Rozeběhla jsem se k ní a pevně jí objala. ,,Co tady děláte"? Zvedla jsem hlavu a nevěděla co mám odpovědět, ale pak mě to napadlo. ,,Víš to je na delší povídání". Podezřívavě se na mě podívala, ale pak mávla rukou, ať jdeme za ní do dodávky. ,,Teto tohle je Felix a Diana mí přátelé".

To co na tetě nejvíc miluji je, že se neptá a je naprosto v pohodě v každé situaci, jako je třeba tahle. Jen si představte, že by jste svojí neteř našli v Africe samotnou s dvěma kamarády, no řekněte sami. Co by jste si o tom mysleli?

Jeli jsme asi dvacet minut než auto zastavilo u malé vesničky. Vypadalo dost chudě, ale proti tomu peklu z kterého jsme utekli to byl ráj.
Po vystoupení z auta se kolem nás seběhli děti. Patrně měli tetu moc rádi. A já se jim vlastně ani nedivím.

,,Budete tady muset počkat, než pro vás přijedou rodiče". ,,Tak to je bomba, tak to tu budeme minimálně dva dny než jsem přiletí letadlo, nebo nějaká karavana". ,,Ale no tak se nečerti Diano, přece to není tak zlé". Diana přikývla a šla tancovat spolu s malými černouškami. A my se k ní samozřejmě přidali.

Africké tance jsou úžasné, takové společenské a exotické takže je to příjemná změna po všech možných "Mínách" a různých jiných songách, které hrály u nás ve třídě téměř každou přestávku. Nevím proč, ale připadám si jako v jiném světě, když mě drží za ruce malé černé dítě, které se na mě směje a ani neví jak je na tom vlastně špatně. Oni to všechno berou pozitivně, ale když se člověk podívá na čem spí, nebo jak žijou, chce se mi z toho brečet.

Celý zbytek dne jsme protancovali spolu s místními a parádně si to užili. Felix a Diana se smáli z plných plic a i na mě bylo vidět že si to užívám.

Když padla noc a mi měli jít spát šli jsme do jedné chatrče, kterou nám přidělili. Spolu s námi tu spalo asi dalších pět dětí, byly malé nemohlo jim být víc než 7 let, ale i tak mi připadalo že nám rozumí.

Lehla jsem si vedle Felixe a Diana vedle mě. Takto jsme spali celou noc a já si myslím, že poprvé za tu dobu co se nacházíme mimo domov, jsme byli opravdu šťastní.

Druhý den ráno mě probudil zvuky lidských hlasu, který přicházel zvenčí. Vstala jsem a šla se podívat co se tam děje, zřejmě měli nějaký obřad, nebo něco takového, neboť uprostřed vesnice hořel ohromný oheň a kolem něj tančili muži a ženy. Děti jen pobíhali kolem a smáli se. Jedno z nich mě chytlo za ruku a táhlo mě do víru děje, začali jsme tancovat a když se později k nám přidala i Diana s Felixem tak to připomínalo párty.

,,Co to vlastně slaví". Zeptala jsem se tety, když jsem se vymotala z davu lidí, kteří se pořád kolem mě motali. ,,Oslavy narozenin nového člena. Jejich náčelníkovi Sigmarovi se narodil syn a to je pro ně ohromná událost". ,,Už chápu".

Po chvíli přijelo auto a z něj vystoupily . . . . . . . . .
No to snad nemůže být pravda, přijeli rodiče nás všech.

Objímání a potoky slz nebraly konce. Až po chvíli se Felix zeptal jak dlouho jsme vlastně byli pryč. Rodiče vypadaly překvapeně, neboť tuto otázku nejspíš nečekali, ale nakonec odpověděli. ,,Od doby co zmizela Diana uplynuly už dva roky a od doby co jste nezvěstní vy dva, uplynul rok".

Vypadalo to jako bychom zkameněli, rok pryč ani mi to tak nepřišlo, ale bůh ví jak dlouho jsme byli v bezvědomí nebo v limbu.

,, Pojedeme domů". Řekla Felixova máma a vydala se směrem k autu. Všichni jsme ji následovaly a nikdo nic nenamítal jelikož se jistě všichni těší domů.

Asi o tři hodiny později sedíme v letadle letícím do Evropy. Z jedné strany mě sedí táta a z druhé máma. Cítím se v bezpečí, asi tak jako když mě ve vlaku objímal Felix. Jsem strašně unavená a tak cestou domů usínám.

Ani nevím jak dlouho jsme letěli, ale už přistáváme na letišti v Praze. Pomalu jsem šťouchla do táty, který usnul a byl opřený hlavou o okno letadla. S trnutí se probudil a mnul si oči, aby se trochu rozkoukal. ,, To už jsme doma"? Zeptal se a napřímil se tak rychle až se praštil hlavou o strop. ,,Jo jsme".

Po vystoupení z letadla jedeme rovnou domů.
Doma si akorát vyhodíme zavazadla a pak jedeme rovnou na policii.

Felix s rodiči už tam byl, Diana zatím ne. Ve výslechové místnosti seděl a vykládal, jak se to stalo jemu a co tam prožíval. Pak si zavolali mě spolu s našima.

Povídala jsem o tom jak mě  unesli, co se s námi dělaly, když jsme se probudili. Jak jsme se snažili utéct, o lidech kteří nám to udělali a o všem možném co s tím souviselo. Když jsem skončila z výpovědi, přišla dovnitř Diana a její rodiče a začala povídat ona. Byla tam déle než já s Felixem dohromady, takže i výpověď byla o dost delší než ta naše. Skrze sklo se dalo pozorovat, jak její máma brečí a ona při výpovědi uronila slzu. Věděla jsem proč a málem jsem začala brečet taky, kdyby mě Felix neobjal.

Podívám se na něj nechápavým pohledem, ale pak mi to došlo. Jeho oči byly plné slz, které mu stékaly po tváři. Přitisknu se k němu ještě blíž než předtím a on mi položí hlavu na rameno. V ten moment my z očí vytryskly vodopády slz, které nebraly konce.

Když už konečně Diana skončila a vyšla ven. Rozbrečela se taky. Já jsem jen s malým úžklebkem nastavila ruku a ona se přidala k hromadnému objímání.

Konečně už to všechno bylo za námi, všechno zlé bylo pryč a čekalo nás už jen to dobré. Mohli jsme opět začít žít náš starý život a dělat, že se to nikdy nestalo, ale to bychom nebyli my. Ta banda dětí, která přežila peklo a pohlédla do tváře ďáblu.

Tak ahoj všichni tohle je konec našeho příběhu všechno dobře dopadlo a tak to má být.
Teď bych vám ale ráda ukázala několik výjimečný spisovatelů a spisovatelek které byste si neměli nechat ujít.

Jsou to úžasní lidi, nádherně píšou a vřele doporučuji aby jste si minimálně jednou z jejich knížek přečetli.

1. Wolfrska
2. dragorax
3. Fisroli
4. Supermanka2559
5. Lukas1217
6. zaluzie
7. Antilia
8. RossalineAnne
9. patriccia_kar
10. DorryCZ