Chtěný ~ Levi x Eren

V. Jeho přítomnost

Leviho pohled:

Chvíli po té co odešel Eren s Arminem z kavárny, na mě skočila Mikasa.

,,Demente! Mohl jsi ho opařit! Máš tady jedinou práci a to roznášet kafe tak, aby jsi ho nerozlil. Neumíš dělat svou práci?!" začala na mě řvát.

Trochu si troufá ne? Samo mě to mrzelo, co jsem způsobil Erenovi. Nebýt téhle krávy, možná bych s Erenem i byl.

,,Omluvil jsem se mu a nebylo to naschvál. Nyní mě nech dělat svou práci." řekl jsem zcela vážně a klidně. Prošel jsem kolem ní a roznášel dál kafe.

,,Kokote," zamumlala si pod nos. Budu dělat, že jsem to neslyšel.

Konečně mi skončila brigáda. Jel jsem domů svou motorkou, kterou jsem měl zaparkovanou v zadní části baráku, ve kterém pracuji. Cestou jsem se nechal utápět v myšlenkách. Brunet, zelené oči, vysoký teda aspoň, jako většina lidí pro mě. Jsem opravdu naštvaný na tu situaci, která se stala se šálkem.
Na druhou stranu, mohl jsem se dotknout Erenovo těla. Je tak křehký, jak nejdražší čínský porcelán.
Do prdele Levi! Soustřeď se na řízení. Není na to vhodné ta něj teď myslet v tenhle moment.
Měl jsem na dohled svůj domov. Zaparkoval jsem motorku do garáže. Sundal jsem si helmu    a položil ji k mému zlatíčku.
Vešel jsem do vnitř. Nikdo mě doma nečeká, žiju sám a vyhovuje mi to. Můžu si dělat co chci a jak je mi libo.
Projdu kuchyní k ledničce a otevřu si vychlazené pivo. Projdu kuchyní zpět až do obýváku a sednu si ještě v kožené bundě na gauč. Jsem u tahaný, jak svině. Nemůžu na něj přestat myslet. Dokázal jsem to 3 roky v sobě dusit, tak proč to nezvládnout ten poslední rok? Nikdy jsem se neodvážil na nějak víc, než jen na něj nenápadně koukat.
Všechno to začalo v tom baru. Způsobil to chlast, který ve mě vzbudil to, co jsem chtěl dlouho udělat. Upil jsem ze svojí flašky a dál koukal do blba.
Sakra. Musím dát to triko do pračky. Vstal jsem z gauče a flašku položil na skleněný stůl přede mnou.
Otevřel jsem batoh, kde leželo Erenovo triko. Přivoněl jsem k němu, abych mohl cítit znovu jeho vůni. Voní úžasně. Omamuje celé mé tělo a smysly. Chci ho.
Chci tu mít Erena.
S těžkým srdcem jsem dával Erenovo bílé triko do pračky.
Chtěl jsem ho slyšet, ale jak? Jen tak mu zavolat nemůžu.
Mikasa! Nasrala mě dneska v kavárně.
Jdu ke svému telefonu, kde vytáčím jeho telefonní číslo. Kde jsem ho vzal? Nebylo těžké si ho najít na učitelském stole, když jsme minulý rok dávali znovu panu učiteli svá čísla.
Při vzpomínce na Mikasu jsem se fakt naštval. Vzala mi Erena. Vzala mi všechno.
Zvedl to.

,,Ať se Mikasa zklidní. Hned potom co jste odešli na mě vyjela, proč jsem měl u sebe tvoje triko a další píčoviny do mě jela," naštval jsem se. Nechtěl jsem tak na něj zvýšit hlas.

,,Promiň nemůžu za to, jaká je," řek Eren. Zněl ustaraně a zvláštně. Ach jo, kéž bych mohl být u tebe a hladit tvé vlasy.

,,Prostě ať se ta tvoje frajerka sklidní, už tak mi to dost neusnadňuje," rvalo mi srdce k němu tak mluvit. Kurva. Já se přeřekl.

,,Rozešli jsme se před chvílí. Není třeba k tomu co dodat," tyto dvě věty mi jeli hlavou furt dokola. Nemůžu tomu uvěřit. Tak konečně mám prostor.

,,Aha. Triko máš už v pračce, zítra ti ho budeš mít u sebe," neovládl jsem se. Měl jsem radost, ale já na sobě nic znát nemůžu a zatím nedám. Ne teď.

,,Dobře, ještě jednou děkuju Levi." já děkuju tobě Erene, že jsem tě mohl slyšet.

,,Za málo. Musím teď ještě jít něco dělat, tak zatím," položil jsem telefon. Však velice nerad.

Měl jsem co dělat? Měl. Chtěl jsem se opít. Proč? Jen tak. Rozloučení  s prázdninami a oslavou toho, že Eren bude brzy můj.

Pil jsem. Cokoliv co doma mělo v sobě aspoň špetku alkoholu, jsem vypil. Nechal jsem svou osobnost odnést alkoholem. Pustil jsem si nahlas hudbu. Nechal jsem se unášet i hudbou, která způsobila, že jsem začal tančit. Mé opilé já, bylo zcela odlišné od toho Leviho, kterého všichni "znají". Tch nikdo mě nezná, ale vědí, že jsem jiný v tomhle stavu.
Začal jsem v botách tančit na gauči. Seskočil jsem. Měl jsem radost a ani mi nepřišlo divné, že tu jsem sám.
Nevím jak dlouho tady blbnu, ale jsem dost unavený. Triko!
Pokusil jsem se domotat do koupelny a vyndat Erenovo triko. Už nevonělo po něm. Řeším teď vůni? Skvrny byly pryč, aspoň něco.
Pověsil jsem triko, aby uschlo a já? Vysvlékl jsem se, s únavou a opilostí padnul na gauč. Mám postel, ale nechtělo se mi jít takovou "dálku" do ní.
Motala se mi hlava. Při zavření očních víček, se mi svět motal ještě víc. Beru to, jako trest, že mě takové sračky napadají.
Začal jsem brečet. Já brečel. Já!
Chtěl jsem Erena, chtěl jsem ho celého, chtěl jsem jeho rty na těch svých.
Nechtěl jsem tento stav. Proč se do takových sraček dostanu?
Nad těmito myšlenkami, jsem usl. Bylo mi ze sebe zle.