Jako každé ráno jsem seděla u otevřeného okna a popíjela horkou kávu. Najednou se ale mým pokojem rozlehlo hlasité zaklepání.
,,Dále" houkla jsem ke dveřím, ale můj pohled pořád zůstal viset na té krásné přírodě, kterou jsem viděla z otevřeného okna.
,,Už zase.. už zase se na mě vykašlal,"
,,Dylan?" otázala jsem se Amandy, které
visela v očích nenávist.
,,Jo, je to sobeckej hajzl," vykřikla a rozplácla se na mé posteli.
,,Ahh, Amando.. zase to budu muset rovnat!"
,,Teď řešíme důležitější věc než rozhrabanou postel, Aivo!"
Rukou jsem si plácla po čele a hlasitě si oddechla, abych ji dala najevo můj jasný nesouhlas.
,,Co budu teď dělat?"
,,Tak zaprvé se zvedni z mé postele a za druhé, jednoduše se na něj taky vykašli,"
,,Se ti řekne, ty si kluka nikdy neměla,"
Opatrně jsem seskočila z parapetu a podívala se na ní.
,,A ani nechci.."
