Hidden Feelings

-3-

Yoongi jen nehybně seděl s vytřeštěnýma očima. Nevěděl jak má zareagovat. Za to já jsem se začínal třepat jak čivava. Mačkal jsem si křečovitě dlaně a snažil se vymyslet nějakou dobrou výmluvu. Jenže jak se tohle může dát zakecat? Yoongi se po chvíli začínal ze svého šoku probírat.

 "Jimine, nechceš mi náhodou něco vysvětlit?" zeptal se, když si všiml mojí nervozity.
"No... ehh..." Chvíli jsem se snažil ze sebe něco vypreparovat, ale nešlo to. Chtěl jsem se propadnout do země.
"Měli bychom jít spát, hyung," vydal jsem ze sebe po chvíli přiškrceným hlasem. Prudce jsem vstal z gauče a snažil se co nejrychleji zmizet doufaje, že na to Yoongi do rána zapomene. On mě ale popadl za paži a stáhl zpět.
"Proč jsi to udělal? A nezkoušej mi lhát!" řekl už trochu přísněji. Teď jsem věděl, že jsem v koncích. Yoongi vždycky pozná, když lžu. Neměl jsem jinou možnost, tak jsem se z hluboka nadechl a připravoval se na nejhorší. 

"Protože se mi líbíš, hyung," pípl jsem tichounce.