Jednodílovky by LM1520

Parallel Universe (Evak, 15+)

Ahojky, tak další jednodílovka :) Tentokrát jsem si vzala do parády jeden pár, který jsem si teď hrozně moc oblíbila – Evena a Isaka z norského seriálu Skam ♥ tak snad jsem to moc nepokazila a užijete si čtení ;)

Nezapomeňte mrknout i na ten boží gif v médiích :D ♥ 

A kapelu v médiích - Lake Malawi ♥ doporučuji, jsou jedna z nejlepších českých kapel ♥

PS: Mrkněte na tohle video, ať vidíte, jak jsou spolu Evak roztomilí a sladcí ♥ a the best reason je 51. v desáté minutě ;D (a moje nejoblíbenější jsou v 10:28 a 10:38 ♥)

PPS: Even má bipolární poruchu, pro ty, co neznáte seriál, tak ať je to trochu srozumitelnější. Celkově je tahle povídka inspirována Skamem - 3. sérií.

Even má opět depresivní fázi a teď spí. Já nám mezitím šel uvařit nějaké jídlo. Nakonec jsem přichystal i ingredience na horkou čokoládu, abych ji pak mohl dát Evenovi, až se probudí. Pomáhá mu cítit se alespoň o trošku lépe.

Všiml jsem si, že se Even nějak víc vrtí, asi se brzy probudí. Připravil jsem horkou čokoládu a šel za ním do pokoje. Lehl jsem si k němu a zezadu ho objal. „Lásko, spíš?" „Bohužel už ne," ozvalo se zamručení zpoza peřiny. „Přál bych si spát navždy." „Ale notak, neříkej to, nepřiživuj tu depresi. Uvařil jsem ti horkou čokoládu, dej si radši tu, hm?" víc jsem ho stiskl a políbil do rozcuchaných, mírně vlnitých vlasů. Se smutným povzdechem se otočil ke mně a vážně se na mě zadíval. „Proč tohle ještě pro mě děláš? Vždyť ti už musím lézt na nervy, jak buď něco vyvádím, nebo mám deprese. Proč si nenajdeš někoho jiného, hm? Normálního, nerozbitého?" spustil na mě zase tu jeho depresivní „písníčku." Pohladil jsem ho po tváři. „Zlato, nech toho, ano? Po stopadesáté ti říkám, že nikoho jiného nechci, protože miluju tebe," přitáhl jsem si ho do krátkého polibku. Když jsme se odtáhli, posadil jsem se a podal mu hrneček s čokoládou. Even se posadil také a se zavrtěním hlavou a opravdu malým úsměvem si ode mne hrneček převzal a trochu se napil.

„Nemáš hlad? Žízeň? Nebo nechceš něco jiného?" optal jsem se ho starostlivě a opět si převzal hrneček a položil ho na noční stolek. „Ne. A neptej se, cítím se pak hůř, že mi děláš služku," trošku nepříjemně mi odsekl. „Promiň, už se neptám..." zašeptal jsem a sklopil hlavu. Povzdechl si: „Promiň. Jsem zas zlý. Já ti nechci ubližovat. Měl by ses se mnou rozejít..." Slyšel jsem, jak začíná popotahovat. „To v žádném případě neudělám! Pojď sem," přitáhnu si ho do objetí. „Nejsi zlý. Ty za to nemůžeš, to ta nemoc," políbil jsem ho opět do vlasů.

„Víš co?" zašeptal jsem po chvíli ticha vyplňovaného Evenovým popotahováním. „Zahrajeme si takovou hru. Even and Isak, minute by minute in Parallel universe." „Opět ty tvoje hry?" uchechtl se trochu. „A nepopletl's dvě dohromady?" „Ne, ta je nová," zasmál jsem se trochu s rošťáckým mrknutím. „Každou minutu budeme v jiném paralelním vesmíru a budeme vymýšlet, co by tu minutu v něm tak mohli paralelní Even a Isak dělat. Souhlasíš?" zvědavě jsem se na něj podíval. „No, dobře..." souhlasil, sice trošku neochotně, ale souhlasil, což je úspěch, protože alespoň vím, že není až tak moc v háji a chce s tím něco udělat.
(A/N: Pardon za tu angličtinu, ale zní mi to v ní líp a tak nějak jsem u nich na ni zvyklá.)

„Tak jaký paralelní vesmír bude první?" lehce jsem do něj žďuchl, aby ho vymyslel. „Náš oblíbený," vydechl s jemným úsměvem a podíval se mi do očí. „Se žlutými záclonami? Dobře," líbnul jsem ho radostně na špičku nosu. „A co v něm tedy budeme dělat?" nechal jsem ho vymýšlet první. „Tohle," zašeptal a natáhl se k mým rtům a začal je líbat. Byl jsem za to moc rád, protože to byla nějaká aktivita, a ještě k tomu ji vymyslel on. A vím proč, líbání mu prý pomáhá nemyslet. Všechny myšlenky ho přitom opouští a on si užívá ten přítomný okamžik a to, že cítí mě. Přestal jsem také myslet a nechal se unášet pouze tím polibkem.