GONER | jjk x myg

3

Yoongi dorazil domů chvilku před půlnocí a překvapilo jej, že byl Jungkook ještě vzhůru. Ten sice byl zatraceně moc unavený a měl pocit, že i ty léky, které dostal na bolest, ho svým působením trochu oblbovaly, ale i tak nemohl v klidu usnout.

"Proč nespíš?" zeptal se Yoongi. "Už je na tebe pozdě."

"Nevím," odpověděl popravdě. "Co ale tobě zabralo tolik času, že jsi přišel až teď?"

"Moc práce," zamumlal snad jakoby automaticky.

"Jsi na mě pořád naštvaný?" zeptal se po chvíli, co jej pak Jungkook naprosto ignoroval.

Nedostalo se mu žádné verbální odpovědi, což byl akorát prostý fakt, co potvrzoval jeho domněnku.

"Hele, já vím. Neměl jsem pít a neměl jsem nechat ty střepy na podlaze-."

"No, to jsi teda vážně neměl," skočil mu Jungkook do řeči.

Věděl, že jeho noha bude bolet ještě hodně dlouho, že bude trvat, než se to úplně zahojí a že ani těch berlích se na nějaký čas nezbaví a Yoongi mu na to řekne jen, že neměl pít. Ale Jungkook moc dobře věděl, že uplyne den, dva a bude se to zase opakovat. Všechno to jsou vždycky jen pouhá slova, plané sliby a následné zklamání.

Jeho zklamání.

"Mrzí mě- kde jsi k tomu přišel?" zeptal se Yoongi překvapeně, jakmile zpozoroval berle, které měl Jungkook dané u postele.

Polilo jej horko.

Tohle je jeho vina, věděl to moc dobře.

"Kde?" zopakoval Jungkook, načež se na své posteli posadil a upřel na Yoongiho pohled. "V nemocnici. Proč? Protože mám sakra díru v noze a zatraceně to bolí. Do nemocnice jsi mě samozřejmě nevzal ty, ale Namjoon, jestli tě zajímá i tohle. Tebe totiž něco takového určitě ani nenapadlo, i když jsi tu ránu viděl. Sotva jsem ráno chodil a jestli si teď myslíš, že fňukám jak malý děcko, tak ať, je mi to jedno, protože i přesto, že už mám v sobě dva prášky proti bolesti, mám pocit, že se každou chvilkou rozbrečím a je mi ukradený, co si o tom celém myslíš, nebo myslet budeš."

"Omlouvám se," zamumlal Yoongi, nenapadalo ho taky nic jiného než slova omluvy, navíc, pokud by to neudělal, pokud by se neomluvil, Jungkook by s ním následující dny jistojistě nemluvil a on by měl akorát ten blbý pocit.

Jenže tak jako tak nevezme zpět to, co se stalo. A Jungkook to podle všeho nehodlal jen tak zkousnout... Nebo spíš toho nebyl schopný.

"Jak dlouho... Budeš muset takhle být?" zeptal se Yoongi vzápětí.

"Netuším." Pokrčil Jungkook rameny. "Podle toho, jak se ta rána bude hojit."

"Vážně mi to je líto, Kooku," řekl Yoongi s povzdechem. "Kdybych věděl..."

Jungkook pokroutil hlavou. "Kdybys věděl? Vážně? Proč vůbec pořád tak moc piješ? Děje se něco?"

"Vsadím se, že tohle ti poradil Namjoon," neodpustil si Yoongi. "Ne vždycky se něco děje, to by si konečně mohl uvědomit. A ne ti vtloukat do hlavy nesmysly."

Nesmysly.

Jungkook moc dobře znal Yoongiho lži a marné snahy předstírat, že je všechno v pohodě. Ostatně, okoukával to od něj. Dělal to samé, když toho bylo třeba. Yoongi před ním v tomhle ohledu neměl šanci. Rozhodně ne. Nemluvě o Yoongiho averzi vůči Namjoonovi, ta byla značně patrná a Jungkookovi dost známá. Nemohl tak čekat pravdu a objektivitu, ne za této situace.

"Fajn. Možná, že mi to poradil. Možná mi řekl, abych si s tebou zkusil promluvit, abychom řešili naše problémy a tobě se to jak jinak nelíbí, ale uznej, že to jak tady žijeme, jak celkově žijeme, není v pohodě."

Yoongi chtě nechtě ztrácel trpělivost.

Ne, nic z toho, co měli, nebylo perfektní a Yoongi si velmi dobře uvědomoval, že nejspíš ani nikdy nebude, iluze o lepších zítřcích ztratil už dávno, ale dělal, co bylo v jeho silách, i když ne vždy to zvládal, i když to ne vždycky stačilo.

"Snažím se," zamumlal proto. "A věř, že rozumím naprosto všemu, co se ti honí hlavou, protože tohle není jen o střepech a alkoholu, ale věř mi, prosím. Snažím se, aby ses jednou měl líp. Jen se mi to trochu vymyká z pod kontroly."

Té noci se oběma neusínalo zrovna nejlépe.

Jungkookova bolest. Yoongiho výčitky. Výčitky, co se týkaly snad i toho nejmenšího.

Chtěl dát svůj život dohromady. Chtěl pomoct Jungkookovi. Chtěl, aby se měl dobře. Oba, když tomu osud dá, protože na štěstí nevěřil.

Nic tomu však nenasvědčovalo.