29.

784 56 4
                                    

Honza se pak celý den choval strašně divně. Moc se v lidech nevyznám, ale řekla bych, že mi něco tají. Večer už jsem toho měla až po krk a odchytla si ho na chodbě. ,,Tak dost Honzo, kápni božskou. Co se tady děje?" ,,Carr, nebudem to probírat tady na chodbě." řekl a zatáhl mě do koupelny. ,,Tak mluv, co je to s tebou?" řekla jsem naštvaným tónem. ,,Carr, prosím, nepleť se do toho." ,,Je to mezi tebou a Tonnym, nemám opravdu?" řekla jsem a založila si ruce na prsou. ,,Jo" špitl. ,,Co to bylo za papír?" ,,To ti říct nemůžu, promiň." ,,Co spolu děláte?" ,,Vidělas ten papír?" ,,Ne" osekla jsem mu. ,,Dobře" oddechl si. ,,Na první pohled to vypadalo jako smlouva, Honzo." ,,Proč si to myslíš?" ,,Spousta textu, papíry "důležitě" přicvaklé k sobě a dole v rohu tvůj podpis? Kdysi jsem v nemocnici podepisovala něco podobného." ,,Carr, já to s tebou nebudu řešit." chtěl odejít, ale já ho chytla za zápěstí. ,,Dej si, prosím, pozor. Ať už jde o cokoliv. Mám z těch dvou, hlavně z Tonnyho, špatný pocit." pak jsem ho pustila a on odešel. Nepromluvili jsme spolu až do následujícího rána. Když jsem odcházela kolem sedmé ráno z ložnice, on ještě spal a dole už byli kluci. Slyšela jsem Adamův hlas: ,,Jo, včera to fakt udělal. Kdyby jen chudák kluk věděl, že se upsal Satanovi." a následně Martina jak říká: ,,Adame, takhle o bratrovi nemluv." pak všichni utichli a já se, jakoby nic, vydala do jídelny na snídani. ,,Kde je Pavel? Včera jsem ho celý den neviděla." zeptala jsem se. ,,Je u přítelkyně. Vrátí se až kolem poledne." Odpověděl mi Štepa. Den se opět schyloval k večeru a já dostala možnost poslechnout si další kousek hádky: ,,Já to vím, kluci. Ale já prostě nemám byt, já ani ona nemáme kam jít!" řekl Hozna a zněl dost naštvaně. ,,Tak nějakej sežeň!" odpověděl Pavel. ,,Za co? Já nemám prachy na to, abych si mohl ze dne na den koupit byt!" odvětil naštvaně Honza. ,,Tak si nějaký sežeň! Takhle už to nejde!" když je přerušil Radek: ,,Kluci, buďte ticho! Ještě nás uslyší!" a pak už nebylo slyšet nic. Všichni se dneska chovali strašně divně. Když jsem večer seděla v obýváku a kluci byli kuchyni, tak se najednou Honza beze slova zvedl a odešel nahoru. ,,Kam jde?" zašeptal Štěpán. ,,Za Satanem, dokončit smlouvu." odpověděl Adam. Chvilku jsem ještě počkala a pak se nenápadně vydala nahoru a náhodou se zastavila tak, abych příhodně všechno slyšela. 'Co si člověk neodposlechne sám, nemá' řekla jsem si v duchu. Přiložila jsem ucho na dveře a poslouchala. ,,Je ti jasné, že tě to bude něco stát?" řekl Tonny ,,S úrokem počítám." odpověděl Honza. ,,Neměl jsem na mysli úrok." ,,Tak co?" ,,Zaplést se s lidmi jako jsme my, jako jsem já, se nemusí vyplatit." ,,Já vím." ,,Obzvláště u věcí jako je ta, o kterou mě žádáš." ,,To je mi jasné." ,,Moje rodina si zakládá na tom, aby se vše vrátilo, i s úrokama. A to za každou cenu." najednou se mě někdo dotkl. Zakřičela bych, ale měla jsem jeho ruku přes pusu. Dotyčný se ke mně otočil a já se tak uklidnila, že je to Adam. Jenže pak se mi srdce zase rozbušilo, když mi došlo, při čem mě chytil. On řekl jen: ,,Máš problém"

Zajímá mě váš pohled na děj příběhu. Co se tam děje?

You are my new family?! |MenT| Kde žijí příběhy. Začni objevovat