BUNKR ARCHIV

24. Jotunheimská zmije (a ohlodaný bůh)

Loki se vrací do bunkru s modrou pletí a rudýma očima – zkrátka ve své jotunheimské podobě. Práskne za sebou dveřmi, položí tašku s nákupem a s nevlídným výrazem si jde udělat kafe.

Chvíli po ní se vrací Sam. Za dveřmi na moment naslouchá tichu. „Jasné, samozrejme," frustrovaně vydechne, o to frustrovaněji, že zatím nic nevymyslel.

Jedna věc je, že vždy, když jsou s Deanem pohromadě, je jeden z nich mimo a druhý chce vést ultravážné rozhovory, druhá věc je, že jsou chcíplí všichni obyvatelé bunkru.

Vykročí dolů po schodech, přes halu, ze stolu bere svůj kousek koláče, aby si ho zabalil na zítřejší cestu do Pekla.

Jo, fajn, aspoň si tam bude moct odvést myšlenky a něco vymyslet. Možná.

„Ach, ahoj, Loki," překvapeně zastaví ve dveřích do kuchyně, ale hned na to odkudsi vyhrabe úsměv.

„Ahoj, Sammy," Loki se otočí a poprvé za celý dnešní den se usměje.

Zato Samovi úsměv zmizí z tváře, talířek s koláčem skoro vypadne z ruky. „Čo sa ti stalo, prechucka? Nejaká nová móda? Bela ružovie, ty modráš?"

„Ne..." utrousí Loki. „Řekněme, že jsem musela něco vyřídit v horším pekle."

Sam otevře ústa, jako by chtěl něco říct, ale nakonec je zase naprázdno zavře. Nechápavě se zamračí, hlavu nakloní mírně do strany. „Čože?" vypadne z něj nakonec.

Loki si odhodí vlasy z krku. Odhalí tak nepříliš hezký pohled na chybějící maso u klíční kosti. Samovi se rozšíří oči, na okamžik ztuhne, vzápětí se prudce pohne vpřed. Talíř s koláčem letí na stůl, klouže až na druhou stranu, tak tak že nespadne na zem. „Si- Eh, v pohode asi nie, ale- Doriti, Loki, čo to má znamenať?"

„Z Helheimu utekla Jotunheimská zmije," trpce se usměje Loki, snaží se zakrýt bolest. „Budu v pohodě... teda nejspíš."

„Jotu-" vyrazí ze sebe Sam, snaží se dát si to v hlavě dohromady, uvažuje, jestli to má něco společného s novou apokalypsou. „Najskôr? Ako že najskôr? Čo to je za zmiju? Prečo? Uh..." prohrábne si vlasy, odvrátí se. Takhle svoje snahy o změnu začít rozhodně nechtěl. Tohle je přesný opak toho, co chtěl. „Fajn, čo o nej vieš, čo má byť..." zamává rukou, čímž se pokusí obsáhnout všechno, vymykající se normálnu na Lokině. „A čo musíme urobiť? No, to, hádam, zistíme potom."

„Ne, nic vážného," mávne černovláska rukou, bolestně se ušklíbne. „Prostě se kdesi zrodilo pár potvor, který jsou teď střežený v jednom ze světů v Helheimu. Moc se jim tam nelíbí, takže logicky utíkají, a jelikož prej můžu za jejich zrod..." pokrčí rameny. „Čistě omyl, nic mi nevyčítejte. Tak když utečou, je moje povinnost dostat je zpátky. No, zkrátka mě kousnul ultra jedovatej had, vykousnul mi kus masa a doufám, že to rozchodím. Kdyby do mě ta zmije vystříkla moc jedu, možná to nepřežiju. Ale to nejspíš nehrozí."

Sam na ni stále nevěřícně zírá. „Aha. A teraz akože čakať, či to rozchodíš alebo sa niečo poserie?" Otočí se a zamíří do haly ke svému laptopu. Loki ho následuje a přitom dovysvětluje, nebo aspoň něco podobného: „No, jako, můžeš mi to dezinfikovat, obejmout mě, pohladit a říct to bude dobrý, hodit přese mě deku a uvařit mi kakao, ale asi to ničemu nepomůže."

Sam přibrzdí, obrátí se k ní zpátky. „Hej, hej, brzdi! Prvú pomoc ti môžem dať a tak, ale... Prídeme na niečo." Pustí se ke skříňce, kde bývá lékárnička. Poloprázdná lékárnička, kterou před několika dny dal Deanovi. Dezifekce? „Uhm, počkaj, hneď som späť," přidá do kroku tím směrem.