Alexandra Drakeová je díky odporné lsti svého bratra Nathana ponechána na milost kapitánu Černovousovi a jeho posádce. Když se jí zdá, že je její život definitivně ztracen, zachrání ji jistá Regina Millsová, která měla být kdysi všem známá jako zlá...
Ahojky! Jsem zpátky s novou kapitolkou, která je tentokrát trochu kratší. Ale slibuju, že po téhle kapitole se konečně dají věci do pohybu. Ještě bych chtěla upozornit na jednu věc. Vybrala jsem si pro příběh pár klíčových momentů, které jsou shodné se seriálem. Jinak si mé postavy ale žijí jiným, úplně odlišným životem, než jaké žijí jejich seriálový dvojníci. Aby se nestalo, že mě tu někdo bude kritizovat za to, že v té době to a ono. Takže vzhůru do čtení! :D
Alexandra tikala pohledem mezi cedulí s nápisem Vítejte ve Storybrooku a ženou, kterou poznala doslova před deseti minutami. Přitom se jí v hlavě přehrávaly okamžiky minulých hodin. A bylo to horší, než béčkový film. Jak ji mohl Nathan opustit? Už už chtěla začít brečet, ale na poslední chvíli se zarazila. Za něj brečet nebude. Místo toho se otočila k Regině.
„Takže..." začala. „Ne, že bych ti nebyla vděčná za záchranu, ale... Proč jsi mě vlastně zachránila?"
Regina se pousmála. „Víš, bude to znít asi divně, ale zdálo se mi o tobě."
„Jak to myslíš, že se ti o mě zdálo?" Dívka svraštila obočí a snažila se tu skládanku vyřešit. Bohužel jí chybělo tolik dílků, že neměla sebemenší šanci.
„Já sama nevím, jak to vysvětlit. Vím jenom, že ses objevila v mém snu a já tě musela přijít hledat."
Alex nervózně pochodovala sem a tam. Pak, jako by jí něco došlo, se prudce otočila a vyhrkla: „Takže ty seš vědma?"
Regina se skoro hystericky rozesmála. „Ne, ale ovládám magii, jak sis všimla..."
„Jo, ty myslíš ty supr ohnivý koule!" Regina přikývla. Supr její magii ještě nikdo nenazval, ale musela uznat, že se to celkem hodilo.
„To ale pořád nevysvětluje, jak to, že se ti o mě zdálo. Míváš prorocké sny?" zeptala se dívka.
Regina zavrtěla hlavou. „Tohle bylo poprvé. Ale tohle můžeme řešit později. Nebudeme tu přece postávat." Řekla a obrátila se k městečku. Alexandra ji sledovala, ale nepohnula. Když si Regina po čase všimla, že ji dívka nenásleduje, zeptala se: „Copak?"
„Teď když mě můj bratr..." hlas se jí zlomil. „Když Nathan odešel z mého života, nemám nikoho. Jsem sama." Dívka sklopila pohled k zemi. Chtělo se jí křičet. Rozbíjet věci. Ale na nic z toho neměla dost sil.
Regina popošla k dívce a podřepla k ní tak, aby jí hleděla zpříma do ledových očí.
„Být sama je to nejhorší prokletí ze všech..." Alexandra se žalem toužila v tom asfaltu prostě utopit. Žena ji vzala za ruku a přinutila ji, aby se na ni podívala. Pronikavá čerň v jejím pohledu působila jakýmsi uklidňujícím dojmem. „A proto se postarám, abys nikdy sama nezůstala."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O tři roky později
Ve Storybooku plynul čas až nekompromisně rychle. Příchod Alexandry do města byl až podivuhodně snadný. Nikdo se moc nevyptával na to, odkud přišla a jestli něco chce. A jestli ano, Regina tomu dotěrnému stvoření rychle zatnula tipec.
Když už je o ní řeč, tak po dívčině příchodu do města si ji žena přistěhovala k sobě. Byla jí skoro matkou, kterou ona sama nikdy nepoznala. A dokonce měla to štěstí, že získala i bratra. Henry ji přijal tak, jako to její vlastní bratr nikdy nedokázal. Chodila do školy. Vypomáhala v babiččině bistru. Stala se součástí komunity, kterou milovala jako vlastní rodinu. Na útrapy z minulosti tak pomalu začínala zapomínat...
Jedno všední odpoledne měla jednu ze svých směn pracovala v bistru, když v tom najednou praskl džbán nedaleko od její paže. Všichni se za zvukem tříštícího skla s úlekem otočili. Ticho. Pak pukl další džbán. A další. Talíře. Misky. Hrnečky. Všechno to pukalo stejně snadno, jako pražená kukuřice. Dívka se skryla za pult a čekala. Slyšela, jak lidé v bistru křičí jeden přes druhého. Měla dokonce pocit, že slyší své jméno. Pak to najednou přestalo. Když vykoukla ze svého úkrytu, všichni byli na opačné straně bistra a zírali na ni.
„Co se stalo?" zeptala se.
Leroy neboli Rejpal, který se stal z důvodů, které nikdo v celém Storybooku nemohl pochopit, jejím nejbližším přítelem, odpověděl: „Nerad ti to říkám právě já, ale světelkujou ti dlaně." Pff o čem to mluví... Ale opravdu. Její dlaně vyzařovaly pronikavé bílé světlo. Co to sakra je?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V tu chvíli do bistra vkročila Regina. Nejdřív pohlédla na vyděšené strávníky, pak na Alex.
„Zlato...myslím, že jsme právě přišli na to, proč se mi o tobě zdálo."
Alexandra mohla téměř slyšet, jak Leroy protočil panenky. „Skvělý. Máme na krku další čarodějku."
